Jak se zdá, budeme (my, co jsme to nechtěli) mít to, co jste vy ostatní chtěli. Asi jste většinou ateisti, ale modlete se, ať ta jízda není tak krkolomná, jak by mohla být. Protože jestli bude, zlámeme si vaz všichni. Ano, vy také.

Přijel k nám státník z velké země na východě. To je normální a samo o sobě by to mohlo být chvályhodné nebo aspoň normálně standardní. Stejně standardní a normální mělo být i chování těch, kdo za nás návštěvu vítali a jednali s ní. Nebylo, a to v žádném ohledu. Neměl jsem velká očekávání, ale skutečnost předčila ty nejhorší fantazie.

Cizí státník se choval tiše, dokonce se mírně, pravda, poněkud tajemně, usmíval a dodržoval scénář obvyklé státní návštěvy. Z protokolárního hlediska se mu nedá vytknout absolutně nic a jsem přesvědčen, že vláda jeho země i jeho rodná Komunistická strana jsou s ním navýsost spokojeny. Pro nás jako hostitele by to mohlo být předmětem hrdosti a uspokojení. Mohlo by, kdyby nebylo úděsného a ubohého výkonu našich představitelů.

Partner cizího státníka, prezident naší republiky, hrál svůj part podle not, které si nejspíš sám napsal, a podle toho to také vypadalo. Se svým ochotnicky tragickým výkonem je asi spokojen jen on sám a několik jemu nejbližších přicmrndávačů. My ostatní jsme zírali (Čížkové) a hleděli (Moravané).

Domácí publikum dávalo svou nespokojenost najevo už ve druhém aktu. V tom prvním, uvítání na letišti, se naštěstí neobjevil. Všechna jeho další vystoupení byla provázena hlasitým pískotem obecenstva a tichým přikyvováním jeho spoluhráčů. Člověku jich mohlo být až líto, vždyť oni si své role nenapsali, ale lítost není na místě. Dobře věděli, do jakého kusu jsou obsazeni a co dovede jejich principál. Pak se dá říci jen jedno – dobře vám tak.

O přestávkách mezi akty se na forbíně objevoval známý vyvolávač a principálův oblíbený bavič, ale ani jemu nebylo co závidět. Nechápavé publikum jej zesměšňovalo a tropilo si šašky z jeho dobře míněné snahy vysvětlovat nevysvětlitelné. Oslyšeny byly i jeho pokusy svést žlučovité reakce obecenstva na výkon hlavního představitele na špatný vliv obecně známého občana K. Ten byl spatřen, an se usmívá a trousí uštěpačné poznámky, ale nutno přiznat, že nikdy nebyl přistižen, že by překročil míru slušnosti nebo že by lhal a přeháněl. Na rozdíl od jeho karatele, jenž vskutku nešetřil silnými výrazy.

Tradičně solidní a předvídatelně nudný výkon předvedli zástupcové průmyslníků, finančníků, obchodníků a velkoproducentů čehokoliv. Mlčky vyslechli projevy a repliky hlavních postav, a když se nedostavil potlesk ze strany obecenstva, ochotně jej nahradili potleskem jich samých sobě samým. Bylo až dojemné viděti kapitány průmyslu, bankéře a potravinářské velkovýrobce, s jakou oddaností podpořili principála. Naneštěstí pro něj zůstali osamoceni a jejich potlesk nedolehl za zdi paláce, kde v ulicích hlučeli neorganizovaní i organizovaní nespokojenci.

Poněkud rušivě po celou dobu návštěvy našeho významného zahraničního hosta působily skupiny a jednotlivci z řad jeho cizokrajných spoluobčanů. Vyzbrojeni vlajkami obou států a pozdravnými transparenty snažili se prosadit proti nezdvořilým a nepřejícím domorodcům, kteří si osobovali právo také se k návštěvě vyjádřit. Organizovanost cizokrajných hostí slavila triumf nad neuspořádaným povykem domorodců, nicméně bylo třeba, aby jim čas od času přišla na pomoc naše čacká policie. S rozhodností a důsledností sobě vlastní udržela všechny české výtržníky na uzdě. Věřím, že je za to pan policejní prezident, snad včas upozorněn panem ministrem vnitra, po zásluze odmění. Když ne zaručeně zlatými památečními hodinkami ze země našeho hosta, tak alespoň podáním ruky a poklepáním na ramena. Ti muži a ženy si to zaslouží!

Host, jenž k nám zavítal v samém závěru velikonočních svátků, přivezl plný košík pravých čínských papírů zdobených kvalitním tiskem. Naši představitelé mu na ně věnovali své autogramy a on jim slíbil rukoudáním, že výše zmínění průmyslníci, bankéři a velkoproducenti potravin za ně dostanou bohatou odměnu. Občanstvo se nyní může těšit, že z odměny také něco uvidí. Nepřejícníci sice tvrdí, že občanstvo bude čumět, ale to jsou jen takové závistivé řečičky.

Jaro sotva začalo a my už víme, kolik peněz naši hosté utratí v naší zemi do konce roku i desetiletí. Víme také za co a tak v mnoha místech naší země, matičkou Prahou počínaje, panuje velká radost. Klíč od městské brány, jen symbolický, vždyť kde je městským branám konec, je tak jen malou cenou za velkorysost cizokrajného vladaře.

Náš státník hrál špatně a jeho řeči ne každý správně rozuměl. Je však nad slunce jasnější, že se rozhodl odložit nedávno získaná přátelství a známosti a vše obětovat na oltář milované vlasti, tetelící se blahem pod tajemným pohledem nového přítele z Dálného východu.

Praha již dávno otevřela své brány jeho krajanům a jejich kdysi sněných 300 čínských restaurací je už realitou. A tak to bude se vším – banky, továrny, sportovní kluby, hotely a mnoho dalších podniků v naší zemi dostane nové vlastníky, nové správce, kteří je ve vlastním zájmu povedou k prosperitě. Budou se mít dobře, naši noví přátelé, a něco z jejich bohatého stolu jistě spadne i na úrodnou českou zem. Je teď na nás vytvořit jim u nás takové podmínky, aby se nemuseli jednoho dne sebrat i se svými poklady a odejít někam jinam.