Prezident Obama ukončil svou poslední prezidentskou návštěvu v Evropě. Když „v pohodlí na palubě Air Force One vzlétl v pátek z Berlína, nenechával za sebou jen chladné a vlhké Německo, ale i ponurou Evropu“.

Takto poeticky a pochmurně začíná článek na webu CNN s pythickým titulkem „Může Evropa přežít efekt Trump?“

Jen o pár hodin dříve jsem v rozhlase poslouchal přehled tisku, v němž dominoval text z britského Guardianu. To jsou noviny, které jsou levicově liberální a Trumpa také nemají v oblibě. Text byl postaven na otázkách, začínajících „co když Trump…“, načež následuje temná předpověď.

Jak CNN, tak Guardian vyvolávají ta nejtemnější očekávání a z D. Trumpa už předem dělají nezodpovědného hlupáka, případně zlovolného mizeru. Nejspíš není ani jedno z toho, ale to se uvidí. Na jeho premiéru teprve čekáme.

Obamova poslední „Tour d´Europe“ byla vystavěna se smyslem pro dramatickou zkratku. Začala v Athénách, „kolébce demokracie“, a Barack Obama, patrně omámen duchem místa, při výstupu na Akropoli promluvil o tom, jak v demokracii lze napravit chyby politiků správným hlasováním ve volbách. Při návštěvě nezapomněl vyzvat všechny, aby byli na Řeky hodní a příliš je neobtěžovali vymáháním dluhu. Možná by si i mohli práci úplně ušetřit a dluh prostě odpustit.

Druhou a poslední zastávkou byl Berlín. Město, v němž skončila druhá světová válka a jehož zvovusjednocení je symbolem pádu komunistických diktatur. Americké prezidenty tam mají rádi, hlavně když jsou mladí a dynamičtí. Před více než osmi lety Obamu vítaly statisíce především mladých lidí, kteří v něm viděli naději pro budoucnost. Nezaznamenal jsem, že by se s ním byť jen jediný včera přišel rozloučit. Asi to bylo mizerným počasím.

V Berlíně se konala schůzka samozvaných lídrů demokratického světa – USA, Německa, Francie, Velké Británie, Španělska a Itálie. Ty první čtyři bych ještě s výhradou akceptoval, ale proč země, jež balancují na okraji ekonomické propasti? Proč nebylo pozváno Polsko, aby alespoň symbolicky bylo dáno slovo novým členským zemím EU?

Ve zpravodajství převažují informace, že se jednalo o budoucnosti Evropy po Brexitu, o smlouvě TTIP, o budoucnosti NATO a transatlantické vazby. Sestava účastníků je v tomto ohledu poněkud kuriózní, takže soudím, že muselo jít (také) o něco jiného.

Jména účastníků odpovídají vůli německé kancléřky. Poláky nechtěla, protože se jí nelíbí jejich vláda. Francouzský prezident je buďto také nechtěl nebo neměl sílu si jejich účast prosadit. Levicoví premiéři z jihu Evropy jsou na Německu závislí nejméně tak jako Řecko, a Itálie navíc řeší podobný problém s přistěhovalci jako Francie a Německo. Velkou Británii nemohla ignorovat a k Brexitu mají zřejmě co říci i USA.

Hlavním bodem byla nejspíš detailní informace o Donaldu Trumpovi a o tom, co od něj lze očekávat – to vše podle názorů a zkušenosti B. Obamy. Navenek bude veřejnost dál strašit blonďatý přízrak s přehazovačkou (Němci tomu říkají „sousedská výpomoc“), ale vybraná skupinka politiků už ví, že to tak zlé asi nebude, ale že je třeba brát jeho slova vážně. Proto například ty řeči o potřebě dodržování závazků vůči NATO.

Téměř jistě se dá předpokládat, že na pořadu dne také byla taktika politického boje s demagogy a populisty. Volby nebudou jen u nás, ale také v Německu a ve Francii, u Španělska a Itálie je s nimi třeba počítat v každém okamžiku. Všechny agentury už delší dobu píší a mluví o hrozbě vlny populismu. Populisté jsou prý okouzleni Trumpem a vezmou si z něj příklad.

Opravdu nevím, v čem by si z něj měli brát příklad evropští politikové typu M. LePenové nebo G. Wilderse. Je ještě něco, co neřekli a Trump řekl? Je něco, co on udělal a oni ne? Kdo komu by měl sloužit za příklad? Zatímco o těch evropských víme dost, o Trumpovi jen to, co říkal a dělal během kampaně nebo v byznysu. Ty dva evropské posoudit můžeme, jeho zatím ne, tak bych byl v soudech zdrženlivý.

Evropským vůdcům ale vůbec nejde o LePenovou nebo Wilderse. Jejich příznivce na svou stranu nezískají a moc dobře to vědí. Ti, o koho jde, jsou lidé jako vy a já. Ne proto, že bychom se přidali ke krajní pravici nebo k populistům, ale proto, abychom sami v sobě udusili myšlenky, které nás nutně napadají při pohledu na dění okolo nás a na to, jak se k tomu staví politické elity.

Jsou to všechny ty myšlenky, které různí aktivisté a jurodiví politici označují za xenofobní, populistické nebo dokonce rasistické. Všechna obyčejná slova, která při hovoru o svých myšlenkách používáte, jsou nekorektní, neférová a možná i nepřátelská. Stávají se z vás zaprdění maloměšťáci, kteří se bojí všeho cizího a neznámého. Takové nápady je třeba v sobě potlačit a „pochopit, co je správné“. Pokud to nevíte sami, oni vám to řeknou. Za odměnu jim pak dáte svůj hlas.

Pomalu jim začaly docházet nápady, protože každodenní konfrontace jejich slibů a tvrzení s běžnou realitou začala dopadat špatně. Jako daru z nebe se jim dostalo živého strašáka. Daleko, v bezpečné vzdálenosti za oceánem. Dostali jej i s legendou, že jeho volbu ovlivnila FBI (rozuměj spiklenci v tajných službách), bílí stárnoucí nezaměstnaní (čti rasisté, nevzdělanci, dědkové a báby) a velké peníze.

Můj dojem z návštěvy B. Obamy v Evropě je celkem jednoznačný – přijel posílit (on, který prohrál!) své spojence a souputníky, dodat jim odvahu a munici. Bitvu o USA tito lidé prohráli, teď se začíná hrát o Evropu. Ne o to, jestli bude levicová či pravicová, ale jestli bude, a jestli bude prosperovat i nadále. Obávám se, že s lidmi, kteří ji vedou dnes, dopadneme hůř než Hillary, které stačilo se z toho vyplakat a vyspat. My bychom dopadli hůř ne kvůli Trumpovi, ale kvůli těm, kdo svou neschopnost skrývají za jeho smyšlený obraz.



Psáno pro Svobodné fórum