Příliš mnoho písmen, otče!

12. 03. 2017 | 11:23
Přečteno 5275 krát
Tak mi odpověděla dcera na dotaz, proč nečte některé texty v novinách a na sociálních sítích. Trochu mne to ranilo, ale pak jsem pochopil, že má pravdu. Není to její chyba, pokud vůbec to chyba je.

Moje generace a ty ještě starší jsou přesvědčeny, že něco není v pořádku, když „naše děti“ nečtou knihy, tráví čas „na sítích“ a i v metru drží telefon a svižně dvěma prsty esemeskují kamarádům. To nejsou projevy jejich povrchnosti a uspěchanosti. Jsou to jen jiné projevy toho, co jsme my a naši předchůdci dělali, když jsme četli noviny, psali dopisy nebo se vztekali nad obsazenou telefonní linkou.

Rychlost, pohodlí a metaforická bohatost zkratkovité komunikace jsou přesně to, co potřebují ve světě, který jsme sami pomáhali vytvořit. Informace, které jsme pomalu a komplikovaně hledali v knihách a v diskusi, mají před očima téměř okamžitě tehdy, kdy je potřebují. Ve svém současném světě potřebují jinak organizované a přístupné použitelné znalosti.

Jistě, můžeme si myslet, že taková informace nestojí za mnoho, že je plná chyb a že je povrchní. Jenomže když zapátráte v paměti, pak při troše objektivity asi dojdete ke stejnému závěru jako já: vědomosti nabyté ve škole a trpělivou četbou se v čase a v mysli promění ve změť útržků. Máme jich plnou hlavu a v případě potřeby je dokážeme vyvolat a použít. Obyčejně do té doby, než se dostaví proslulý německý doktor, všechno nám někam poschovává a naší mysli se zmocní šťastná amnézie.

To je ta lepší část příběhu, platná v běžné každodennosti. Podle mé zkušenosti jsou „mladí“ v profesním životě stejně nároční na spolehlivost a komplexnost informace jako jsme bývali my. Dobře vědí, kdy jim stačí spolehnout se třeba na Wikipedii nebo tlachy na Facebooku, a kdy je třeba „jít do pramenů“ a zjistit, jak je to doopravdy.

Horší část příběhu je aplikace rychlé a nepřesné komunikace ve veřejném prostoru. Jsou média a osoby, od kterých očekáváte právě tu spolehlivou a pravdě se blížící informaci ve formě, která nepostrádá estetickou stránku. To znamená hezký jazyk, dobrý styl a skrytou, nicméně zřetelnou znalost tématu.

Naneštěstí právě toho se nám, čtenářům, divákům, posluchačům a voličům, zoufale nedostává. Nezbytným důsledkem dlouhodobé masáže mediálními a rádoby erudovanými výroky politiků a jiných veřejně činných osob je masakr jazyka, masakr vědomostí a masakr vzdělanosti. Obvyklou reakcí obecenstva bývá nářek a pohoršení nad „mladými, kteří nečtou“, nad novináři, kteří „neumí pořádně česky“ a nad zhrubnutím veřejného diskursu. Ten začíná připomínat spíš hospodský tlach a hádku než veřejnou diskusi.

Rychle si zvykáme (starší pomaleji, mladší rychleji) na ledabylost jazyka i významu slov. „Vždyť je to jedno“, „Chleba levnější nebude“ – takové jsou obvyklé reakce na údajně hnidopišské upozorňování na zavádějící nepřesnosti a hloupou vulgaritu mnoha veřejných projevů mluvených i psaných. Zde nabídnu jen dva vcelku nevinné, ale příznačné příklady.

Před časem se vedl spor o to, kdo „jmenuje velvyslance“. Zda prezident nebo vláda. Skutečnost je složitější – nejmenuje je nikdo, na to si stačí přečíst dvě věty v naší Ústavě. Velvyslance pověřuje prezident republiky, který je sice odvolává zpět do vlasti, ale až nástupem nového velvyslance písemně ukončuje jejich pověření. Mezi pověřením a jmenováním je významový rozdíl, ale to nikoho netrápilo.

Včera jsem se v rozhlase doslechl, že „Turecko zavřelo nizozemské velvyslanectví“ v Ankaře. Nezavřelo, protože nemůže. Nejen proto, že je neotevíralo, ale hlavně proto, že „otevřít velvyslanectví“ je výsostné právo země, kterou ono velvyslanectví zastupuje. Dokonce i po okupaci Československa naše velvyslanectví zavírala protektorátní vláda a nikoli Německo nebo hostitelské země. Zavřít se dají dveře nebo vjezd do ulice (což se stalo), ale ne velvyslanectví.

Kdo vychoval ta nemehla, která tohle říkají a píší? Přece my starší. Kdo je doslova tlačí do produkování zjednodušených a nepřesných informací? Doba? Nebo spíš ta velká část veřejnosti, která zlenivěla a blahobytně sleduje jen titulky a obrázky?

P.S.: Oproti většině svých textů jsem zde ubral asi 1 000 písmen; mezery nepočítám.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Růžička Michal · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy