Racionalita nákupu a iracionalita voleb
Byli jsme s manželkou nedávno na nákupu. Obyčejně sloužím jako obsluha nákupního vozíku a mám čas okounět.
Troufnu si proto srovnat nákup a volby na základě dlouhodobého, byť nesystematického a teorií nepodepřeného zúčastněného pozorování, jak se metodě říká v antropologii.
Nakupování se dá přirovnat ke starším způsobům získávání potravy a jejího transportu domů. Lovecké znalosti k tomu člověk nepotřebuje, ale orientace v nabídce, cenách, kvalitě, sezónnosti nebo trvanlivosti zboží se dá dobře srovnat se znalostí přírody, kořisti, její vhodnosti ke konzumaci a možnosti transportu úlovku.
Lovec i zákazník dělají chyby, mýlí se v odhadu, přeceňují své schopnosti nebo podlehnou „lovecké vášni“, ale v zásadě se chovají racionálně. Kdyby ne, nemohli by ve svém světě přežít. Proto je v každém obchodě tolik váhajících zákazníků. Proto se řada lidí vyhýbá příliš levným nebo příliš drahým výrobkům, mívají své oblíbené značky a potom ty, po kterých by v životě nesáhli. Mají vlastní zkušenost, reference od druhých lidí a žijí ve společnosti, kde je o všem a o každém dost informací na to, aby se mohli rozumně rozhodnout.
Pro lovce je některá zvěř prestižní nebo věří, že má v sobě tajemnou sílu, a je pro ni ochoten riskovat i život. Pro nás iracionální motivace, pro něj racionální. Se stejným druhem „racionální iracionality“ nakupujeme prostředky zkrášlovací, uzdravovací, způsobující hubnutí, dobrou náladu nebo mající symbolickou hodnotu.
V nákupu, který je vždycky volbou mezi srovnatelnými možnostmi, je navzdory reklamní masáži víc racionality, než by se mohlo zdát. I naše iracionalita má v sobě kus racionální logiky a nákup pak bývá spíš obětí.
Nutnost rozhodovat se je jednou z charakteristik voleb. Ty jsou volbou mezi několika srovnatelnými možnostmi, odmítnutím nechtěného a podpořením chtěného. Občan, v tu chvíli volič, vlastně stojí v „samoobsluze“ a rozhoduje se, který druh pečiva si koupí. Obyčejně se totiž jedná o jediný druh zboží, ale různé chuti a od několika výrobců.
Před lety si člověk mohl v „sámošce“ koupit rohlík nebo housku, jiná volba v podstatě nebyla. U voleb si teoreticky mohl také vybrat mezi „rohlíkem“ a „houskou“, ale i když to udělal, zjistil po volbách, že houska je rohlík a rohlík houska. Občanova volba totiž spočívala v rozhodování, zda vůbec bude volit nebo ne.
Dnešní český občan žije v demokratické společnosti a po téměř třiceti letech života v bezpečí, dostatku a svobodě už nevnímá volby jako moment zásadního rozhodnutí s možnými dlouhodobými důsledky. Racionalita zákazníka se u téměř poloviny dospělé populace mění v iracionalitu občanů bez zájmu. Nejdou k volbám proto, že byli zaneprázdněni něčím pro ně důležitějším nebo tím kandidáty trestají.
Ten občan, který volit jde, do jisté míry vymění svou zákaznickou racionalitu za emotivní fandovství spojené s nechutí až nenávistí ke všemu, co nenese jeho barvy. Už jenom to, že jde k volbám, svědčí v jeho prospěch – má zájem o obec a není mu jedno, kdo ji bude spravovat. Slabší už to je s metodou výběru a s jeho výsledkem.
Vybírá si podle sympatií k osobě a jejím názorům, podle antipatie k témuž, na základě pozitivní nebo negativní zkušenosti, ale především na základě toho, co si kde přečte, co vidí a slyší. To je chvíle, kdy by měl nastoupit rozum, jenomže obyčejně převládnou emoce.
V srpnu 1968 jsem byl s kamarády eskortován pod sovětskými samopaly za roznášení letáků. Všichni jsme trochu mluvili rusky a s eskortou jsme se pokoušeli mluvit. Podle slov sovětských vojáků, kluků v našem tehdejším věku, v Pravdě psali, že je u nás kontrarevoluce. Tomu jsme oponovali, ale dostalo se nám jasné odpovědi: „Nevěřím, že Pravda lže!“
Je hodně lidí, které nepřesvědčí ani to, co vidí, například radikální personální změny ve vedení politické strany, která je zklamala. To se dá pochopit, byť je to smutné. Je hodně lidí, kteří se odtáhnou od politické strany, která nemá dost silné vedení. I to se dá pochopit, byť je to škoda. Co se pochopit nedá, je slepota a hluchota k racionálním argumentům. „Mají oči, a nevidí, mají uši, a neslyší“ (Jeremiáš 5,21). Lidé hodnotí osoby na základě zpráv z druhé a třetí ruky, a jen menšina hodnotí i jejich politiku. Kdyby občan nejen uvěřil viděnému a slyšenému, ale kdyby o tom i přemýšlel, bylo by ve volbách víc racionality.
Na rozdíl od nákupu je ve volbách prvek iracionálna o to silnější, že osobní zkušenost většiny voličů s politiky je jen zprostředkovaná. Především sdělovacími prostředky, které sdělují to, co jim politikové a strany nabídnou, a to tak, aby se produkt dobře prodával. Mediální mágové a pouťoví vyvolavači své řemeslo ovládají velice dobře.
Výsledkem je ochota vysokého procenta voličů dát svůj hlas těm, kdo ve skutečnosti jen bezostyšně nabízejí horký vzduch, teplou vodu a prázdné fráze. A to ani nemluvím o charakterových vlastnostech některých „vůdců“. Tváří se jako spasitelé, „odvážně“ pojmenovávají zdání vydávaná za skutečnost, zapřou nos mezi očima, slíbí cokoliv a zmocní se hlasu omámených voličů, kteří nechtějí uvěřit, že „Pravda lže“.
Bylo by krásné, kdyby se voliči při volbách chovali jako při nákupu v samoobsluze. Kdyby nekupovali mizerný aušus jenom proto, že je levnější a jeho prodavač jim lichotí.
Forum 24 14.8.2017
Troufnu si proto srovnat nákup a volby na základě dlouhodobého, byť nesystematického a teorií nepodepřeného zúčastněného pozorování, jak se metodě říká v antropologii.
Nakupování se dá přirovnat ke starším způsobům získávání potravy a jejího transportu domů. Lovecké znalosti k tomu člověk nepotřebuje, ale orientace v nabídce, cenách, kvalitě, sezónnosti nebo trvanlivosti zboží se dá dobře srovnat se znalostí přírody, kořisti, její vhodnosti ke konzumaci a možnosti transportu úlovku.
Lovec i zákazník dělají chyby, mýlí se v odhadu, přeceňují své schopnosti nebo podlehnou „lovecké vášni“, ale v zásadě se chovají racionálně. Kdyby ne, nemohli by ve svém světě přežít. Proto je v každém obchodě tolik váhajících zákazníků. Proto se řada lidí vyhýbá příliš levným nebo příliš drahým výrobkům, mívají své oblíbené značky a potom ty, po kterých by v životě nesáhli. Mají vlastní zkušenost, reference od druhých lidí a žijí ve společnosti, kde je o všem a o každém dost informací na to, aby se mohli rozumně rozhodnout.
Pro lovce je některá zvěř prestižní nebo věří, že má v sobě tajemnou sílu, a je pro ni ochoten riskovat i život. Pro nás iracionální motivace, pro něj racionální. Se stejným druhem „racionální iracionality“ nakupujeme prostředky zkrášlovací, uzdravovací, způsobující hubnutí, dobrou náladu nebo mající symbolickou hodnotu.
V nákupu, který je vždycky volbou mezi srovnatelnými možnostmi, je navzdory reklamní masáži víc racionality, než by se mohlo zdát. I naše iracionalita má v sobě kus racionální logiky a nákup pak bývá spíš obětí.
Nutnost rozhodovat se je jednou z charakteristik voleb. Ty jsou volbou mezi několika srovnatelnými možnostmi, odmítnutím nechtěného a podpořením chtěného. Občan, v tu chvíli volič, vlastně stojí v „samoobsluze“ a rozhoduje se, který druh pečiva si koupí. Obyčejně se totiž jedná o jediný druh zboží, ale různé chuti a od několika výrobců.
Před lety si člověk mohl v „sámošce“ koupit rohlík nebo housku, jiná volba v podstatě nebyla. U voleb si teoreticky mohl také vybrat mezi „rohlíkem“ a „houskou“, ale i když to udělal, zjistil po volbách, že houska je rohlík a rohlík houska. Občanova volba totiž spočívala v rozhodování, zda vůbec bude volit nebo ne.
Dnešní český občan žije v demokratické společnosti a po téměř třiceti letech života v bezpečí, dostatku a svobodě už nevnímá volby jako moment zásadního rozhodnutí s možnými dlouhodobými důsledky. Racionalita zákazníka se u téměř poloviny dospělé populace mění v iracionalitu občanů bez zájmu. Nejdou k volbám proto, že byli zaneprázdněni něčím pro ně důležitějším nebo tím kandidáty trestají.
Ten občan, který volit jde, do jisté míry vymění svou zákaznickou racionalitu za emotivní fandovství spojené s nechutí až nenávistí ke všemu, co nenese jeho barvy. Už jenom to, že jde k volbám, svědčí v jeho prospěch – má zájem o obec a není mu jedno, kdo ji bude spravovat. Slabší už to je s metodou výběru a s jeho výsledkem.
Vybírá si podle sympatií k osobě a jejím názorům, podle antipatie k témuž, na základě pozitivní nebo negativní zkušenosti, ale především na základě toho, co si kde přečte, co vidí a slyší. To je chvíle, kdy by měl nastoupit rozum, jenomže obyčejně převládnou emoce.
V srpnu 1968 jsem byl s kamarády eskortován pod sovětskými samopaly za roznášení letáků. Všichni jsme trochu mluvili rusky a s eskortou jsme se pokoušeli mluvit. Podle slov sovětských vojáků, kluků v našem tehdejším věku, v Pravdě psali, že je u nás kontrarevoluce. Tomu jsme oponovali, ale dostalo se nám jasné odpovědi: „Nevěřím, že Pravda lže!“
Je hodně lidí, které nepřesvědčí ani to, co vidí, například radikální personální změny ve vedení politické strany, která je zklamala. To se dá pochopit, byť je to smutné. Je hodně lidí, kteří se odtáhnou od politické strany, která nemá dost silné vedení. I to se dá pochopit, byť je to škoda. Co se pochopit nedá, je slepota a hluchota k racionálním argumentům. „Mají oči, a nevidí, mají uši, a neslyší“ (Jeremiáš 5,21). Lidé hodnotí osoby na základě zpráv z druhé a třetí ruky, a jen menšina hodnotí i jejich politiku. Kdyby občan nejen uvěřil viděnému a slyšenému, ale kdyby o tom i přemýšlel, bylo by ve volbách víc racionality.
Na rozdíl od nákupu je ve volbách prvek iracionálna o to silnější, že osobní zkušenost většiny voličů s politiky je jen zprostředkovaná. Především sdělovacími prostředky, které sdělují to, co jim politikové a strany nabídnou, a to tak, aby se produkt dobře prodával. Mediální mágové a pouťoví vyvolavači své řemeslo ovládají velice dobře.
Výsledkem je ochota vysokého procenta voličů dát svůj hlas těm, kdo ve skutečnosti jen bezostyšně nabízejí horký vzduch, teplou vodu a prázdné fráze. A to ani nemluvím o charakterových vlastnostech některých „vůdců“. Tváří se jako spasitelé, „odvážně“ pojmenovávají zdání vydávaná za skutečnost, zapřou nos mezi očima, slíbí cokoliv a zmocní se hlasu omámených voličů, kteří nechtějí uvěřit, že „Pravda lže“.
Bylo by krásné, kdyby se voliči při volbách chovali jako při nákupu v samoobsluze. Kdyby nekupovali mizerný aušus jenom proto, že je levnější a jeho prodavač jim lichotí.
Forum 24 14.8.2017