O potopě, oxidu uhlíku a důvěře ve vědu

30. 12. 2019 | 11:34
Přečteno 2611 krát
Jednoho dne se Všemohoucí tak nekonečně naštval na lidi, že se rozhodl je zlikvidovat.

Povolal si k sobě šéfy tří hlavních náboženských komunit a pravil: „Poslyšte, vy tři. Mám vás dost. Všech. Sešlu na svět takovou potopu, jaká tu ještě nebyla, a všechny vás utopím. A nebude to jako minule! Žádný Noe, žádná archa, žádný Ararat! A teď běžte a řekněte to svým lidem. Za tři dny to začne.“ Ti tři se vrátili na svět a rozešli se ke svým. Nejvyšší imám káhirské univerzity al Azhar řekl věřícím: „Přátelé! Náš jediný Bůh sešle na svět potopu a všechny utopí. Běžte a dělejte, jak uznáte za vhodné s našimi nepřáteli!“ Papež dorazil do Říma, svolal věřící na náměstí pod oknem a pravil: „Přátelé, Bůh Všemohoucí se rozhodl zahubit lidstvo. Běžte a odpouštějte každému, koho potkáte!“ Jeruzalémský rabín nechal svolat obec a pravil: „Přátelé, je zle. Hospodin se naštval na lidi a všechny nás chce zničit potopou světa. Máme tři dny na to, abychom se naučili žít pod vodou!“

Když je něco „vědecky dokázáno“, končí pro většinu laiků diskuse a ono „dokázané“ považují za „provždy platné“. Málokomu vadí, že o pár let později je to „provždy platné“ nahrazeno jinou věčnou pravdou nebo aspoň zpochybněno. Skoro nikdo se nezamyslí nad tím, zda důkaz pravdivosti nějakého tvrzení, názoru nebo empirického pozorování je přijímán všemi vědci, zda je vůči němu nějaká kritika, případně kdo je ten, který něco tvrdí a kdo ten, který to kritizuje či popírá.

Na rozdíl od víry je věda postavena na otevřené diskusi, kritice a oponentuře. Laik je v postavení věřícího, kterému ani nezbývá nic jiného než důvěra v ty, kdo mu něco předkládají jako pravdu. Nemůžeme každý opakovat všechny experimenty, přečíst veškerou literaturu k tématu a pochopit úplně všechny komponenty problému. Máme pocit, že se racionálně svěřujeme do rukou těch, kdo pracují racionálně, myslí racionálně a své výsledky racionálně používají. A zde je ono jádro pudla, řečeno s Faustem.

Nabízím jeden příklad za všechny, který dokonale ilustruje vztah víry a racionality u moderního člověka. V daném případě je důležitou okolností i fakt, kolik lidí věří tezi A, a kolik je těch, kteří o ní pochybují a věří tezi B. V demokratické politice víc platí slovo většiny, i kdyby se mýlila. Věda sice není politický boj, ale uvedený příklad se stal i politickým tématem, jež ovlivňuje vědu a poměr většiny a menšiny proto hraje důležitou roli.

Teze A: CO2, oxid uhlíku (kysličník uhličitý), je důležitou součástí tzv. skleníkového efektu; čím víc je v atmosféře CO2, tím je na Zemi větší teplo. Odkazů na literaturu zde netřeba, příkladů (nikoli nutně důkazů) je všude plno.

Teze B: CO2, oxid uhlíku, je důležitou součástí zemské atmosféry; jeho rostoucí podíl v atmosféře může vést i k ochlazování atmosféry (viz například www.greatclimatedebate.com/wp-content/uploads/CO2-Cooling-Chilingar.pdf – stačí si přečíst závěrečný odstavec Conclusions; viz též www.principia-scientific.org/another-problem-for-the-greenhouse-gas-theory).

Obě protikladná tvrzení vycházejí ze stejných údajů, interpretují stejné dějiny Země, měří teploty a další parametry na stejných místech a stejnými přístroji, experimentátoři studovali na stejných univerzitách, pracují ve stejných laboratořích. Všichni dýchají stejný vzduch, a i když spolu třeba nemluví, jsou ve vzájemné interakci.

Stoupencům teze A věří ohromné množství lidí, kteří nikdy atmosféru, klima, fyziku či chemii atmosféry nestudovali a vědí o tom jen to, co se dočtou v novinách. Na stranu A se postavili i rozhodující politici z celého světa, kteří o atmosféře vědí možná ještě méně než poučený laik. Vlády na tento názorový trend reagují často až přecitlivěle a zavádějí čím dál drastičtější opatření, aby se CO2 už dál nemnožil. Někteří lidé jsou představou možné budoucnosti natolik vyděšeni, že se dostávají až na extremistická stanoviska a oponenty z druhé skupiny opravdově nenávidí.

Stoupenců teze B je méně i když k nim připočteme opatrné skeptiky, kteří se drží postoje „počkáme a uvidíme“, případně „žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří“. Tito lidé zastávají názor, že sice možná CO2 přibývá, ale že vlastně nevíme, do jaké míry za to může člověk a co jsou přirozené přírodní procesy. Nemají problém s omezením výroby a používání plastů, mnoho z nich třídí odpad a neškodí přírodě, ale odmítají tezi, že za všechno může člověk. A především, jsou kritičtí k praktickým krokům vlád a k požadavkům radikálních stoupenců teze A.

Oba postoje jsou založeny na vědeckých poznatcích. Kdyby to bylo tak, že rozhodnutí ponecháme (my laici) na vědcích, nejspíš by stačilo několik let a pár desítek konferencí, a věc by se víceméně vyjasnila. Patrně by nakonec převládla nějaká teze C, která by brala v úvahu obě možnosti a která by dokázala vysvětlit, co se vlastně děje. Kdyby. Kdyby i vědci nebyli stiženi stejnou chorobou jako my nevědci – touhou po slávě, po odměnách, po uznání, penězích a politickém vlivu.

Já opravdu nevím, která z tezí je bližší realitě, ale stavím se na stranu stoupenců teze B. Zdají se mi být racionálnější. Neumím po nich přepočítat rovnice a musím důvěřovat výsledkům jejich měření. A především, nenašel se zatím mezi nimi ani jeden, jehož ego by dosahovalo objemu ega Michaela E. Manna, spoluautora zprávy IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change), která v roce 2007 obdržela Nobelovu cenu za mír (spolu s Al Gorem).

Doktor Mann, ironicky přezdívaný „hokejka“, v roce 1998 publikoval proslulý „hokejkový graf“. Ten ukazuje údajný průběh teplot od roku 1000 n.l. a jejich dramatický vzestup ve 20. století (https://naseveru.org/2019/08/28/globalni-oteplovani-michael-mann-prohral-soud-hokejkovy-graf/).

Kanadský klimatolog T. Ball tento graf a údaje v něm obsažené zpochybnil a spor obou vědců se dostal až k soudu. Když M. Mann u soudu odmítl doložit zdroj publikovaných údajů, byl uznán za lháře a podvodníka. To samozřejmě nebrání stoupencům teze A, aby dodnes tvrdili, že graf pravdivě odráží realitu. Veřejnost věří ne vědě, ale vědcům, jejichž motivaci lze pochopit stejně snadno, jako motivaci politických stoupenců teze A.

Boj o výzkumná místa, laboratoře, granty, funkce, peníze, slávu a politický vliv je tvrdý. Když máte za sebou velkou část veřejnosti, je hned nejmíň z poloviny vyhráno. Ve vědě i v politice. Důvěra ve vědu naivně přenesená i na vědce, mediální přitažlivost špatných zpráv a stádní efekt jsou šancí pro šarlatány a velice účinnou zbraní proti kritickému rozumu a vědecké skepsi.

Co bych já sám navrhl v „boji proti změně klimatu“? Lidské možnosti jsou proti globálním nebo i kosmickým dějům v podstatě nulové. Protože ale nelze jen tak sedět a čekat, bylo by dobře si kolem sebe udělat pořádek, nedělat další svinčík a především – přemýšlet, jak se s novou situací vyrovnat a jak se přizpůsobit změněným podmínkám. Místo toho sledujeme bezhlavé jančení vlád i nevládních organizací, které svými požadavky a rozhodnutími mohou přivést Evropu a možná i kus ostatního světa k ekonomickému a společenskému úpadku.

Forum24 z 29. prosince 2019 (kráceno)

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy