Až ze silnic zmizí řidiči přesvědčení o tom, že dokážou rozlišit bezpečnou jízdu od nebezpečné lépe, než to dokážou značky a předpisy, můžeme značky zrušit a předpisy zmírnit. Ale do té doby ne.

Činím tak sice trochu se zpožděním, ale stejně si nedokážu odpustit stručný komentář k blogu Tomáše Sokola Řidiči zase na kratším řetězu (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-sokol.php?itemid=2422). Pan Tomáš Sokol je určitě skvělý právník a uznávaný odborník, ale jeho kritika přísnějších silničních předpisů ve zmíněném článku na mě moc dobrý dojem neudělala.

Pominu teď zajímavou disputaci o osobě blízké, v niž se evidentně střetává postoj selský s postojem právním (selsky: když zákon jde snadno zneužít a řada viníků tak zůstane bez trestu, je něco špatně a ten zákon vyžaduje změnu. Právně: když úřad nedokáže zamezit zneužívání zákona, je to chyba toho úřadu a ne toho zákona.)

Zaměřím se na další část blogu – na část týkající se povolené rychlosti. Postoj pana Sokola k povolené rychlosti je přitom poměrně rozšířený, zejména mezi lidmi, kteří povolenou rychlost nedodržují: „nejsem expert přes dopravu, ale troufnu si tvrdit, že by se dalo jezdit rychleji“. Oprávněnost tohoto názoru pak autor podpoří bezelstným přiznáním, že pravda nejezdí zcela bez nehod – ovšem jeho nehody nebyly způsobeny vysokou rychlostí.

Myslím, že většina lidí, kteří nakonec způsobí třeba i vážnou nehodu, má pocit, že zrovna v místě, kde zariskují, nic nehrozí. Málokterý viník nehody předem tušil, že svou jízdou tu nehodu způsobí: skoro s jistotou si myslel, že v daném úseku lze v pohodě předjet, že danou zatáčku lze stovkou projet, že v té obci přece nemůže žádný chodec jít, že ta silnice přece nemůže klouzat. Potíž je v tom, že v tomto odhadu se lidé strašně často mýlí – prostě jsou přesvědčeni, podobně jako pan Sokol, že v dané situaci a v daném místě je předpis příliš tvrdý a že i když ho trochu poruší, zůstanou v bezpečí.

Tohle je přirozené – nikdo z nás nemá rád, když mu někdo předepisuje, jak se má chovat. Myslíme si, že jsme přece chytřejší, víme to nejlépe sami. Na silnici je to podobné: značka říká „jeď padesát“, ale každý blbec přece ví, že i sedmdesátka je v pohodě.

Statistiky nehodovosti ale ukazují, že se - hlavně my tady v Česku - v tomhle ohledu příliš často mýlíme a že hranici, za kterou už to bezpečné není, často neodhadneme správně. Pokud si tohle nepřipustíme sami, nezbude, než nám zákony a vyhláškami dál zkracovat řetěz. Až ze silnic zmizí řidiči přesvědčení o tom, že dokážou rozlišit bezpečnou jízdu od nebezpečné líp, než to dokážou značky a předpisy, můžeme řetěz prodloužit. Ale do té doby ne.