Rozpočet na rok 2010 počítá se schodkem zhruba 166 miliard korun, rozpočty na následující roky budou nepochybně taky schodkové, zatím to vypadá na 160, resp. 156 miliard Kč. Je-li soukromá firma dlouhodobě ve ztrátě, dříve či později zkrachuje. Čeká Českou republiku něco jiného?

Podle toho, co se nazývá selský rozum, je situace jednoduchá: jakýkoliv rozpočet čehokoliv musí být dlouhodobě v nejhorším případě vyrovnaný. Pokud je rozpočet dlouhodobě schodkový, znamená to, že někde dlouhodobě narůstá dluh. Narůstá-li někde dlouhodobě dluh, musí se někde dráže a dráže půjčovat. Když se někde víc a víc půjčuje, je pro vás dluh dražší a dražší (a kromě toho vám po nějaké době už nikdo nepůjčí). Ve chvíli, kdy se dostanete do fáze, že „neutáhnete“ úroky ze svých dluhů a nebo jakmile vám už nikdo nepůjčí, krachujete.

Nepochybně hospodaření státu funguje jinak než u běžné firmy nebo třeba u domácnosti, stát má větší možnosti půjček, není u něj takovým problémem „jet na dluh“, pohlíží se na něj jinak než na soukromý subjekt. Samotná existence státu je důležitější než existence soukromé firmy. Přesto ale ani stát nemůže dlouhodobě fungovat ztrátově: vydrží sice déle než kdyby se tak chovala firma, ale jednou v bankrotu nevyhnutelně skončí.

Počítají s tím politici? Snaží se to řešit? Mají při své každodenní práci v hlavách střednědobou nebo dlouhodobou vizi státního fungování? Přemýšlejí, jak se během pár let dobrat vyrovnaného rozpočtu?

To je podle mého názoru klíčová otázka. Nikdo nevyčítá politikům, že v době krize přijdou s vysokým schodkem rozpočtu: ostatně v době krize je úloha státu o to důležitější a je na místě se v těžkých dobách zadlužit, překonat krizi, a po ní se pustit do intenzivního splácení. Jenže mám obavu, že takhle to nebude: schodky byly před krizí, jsou v krizi a budou pravděpodobně i po krizi. Důvodem jsou především – kromě obecně malé odvahy politiků „škrtat“ – mandatorní, tj. povinné výdaje. Ty budou za pár let tvořit polovinu výdajů rozpočtu a budou stále růst. Další neovlivnitelnou rostoucí položkou budou úroky ze státního dluhu. Už teď může vláda ovlivnit jen pětinu výdajů rozpočtu, všechny ostatní platby jsou povinné, neseškrtatelné. Mít 80% výdajů, se kterými nemůže hýbat – to by byla noční můra šéfa jakékoliv soukromé firmy.

Selský rozum říká, že takhle to přece nejde. Víme, že změna zákonů vedoucí ke snížení mandatorních výdajů bude trvat neuvěřitelně dlouho, bude velmi bolestná a pro stranu, který se k ní rozhodne, pravděpodobně smrtící. Přesto jde o jedinou možnost, jak se dobrat vyrovnaných rozpočtů - a tedy zajistit dlouhodobé bezproblémové fungování ČR.

Najde se strana, která se k tomu odváží? Pokud ano, má zajištěn můj volební hlas.