Má politik povinnost reportovat každou minutu svého života, včetně minut strávených na dovolené? A pokud nechce, je správné šťourat a slídit tak dlouho, dokud nenajdeme někoho, kdo to provalí? Jsem přesvědčen, že ne. I když jde o politika, dovolená je jen jeho věcí.

Jedno z hlavních témat českých médií v posledních dnech je dovolená Pavla Béma, který sveřepě odmítá prozradit, kde vlastně byl. A tak se papírová i online média předhání ve „vyšetřovacích verzích“ a spekulacích, rekonstruují, pátrají, e-mailují, telefonují. Některé konstrukce jsou přitom úsměvné, například problém je v tom, že dovolenou trávil na neznámém místě a odmítá sdělit kde. … Neví se ani, kde Bém na svůj (nejen fyzicky) náročný koníček bere peníze. Jinak řečeno: nevíme přesně, kde primátor byl a co tam dělal, ale vypadá to, že si na to nevydělal poctivě :)

Přemýšlím, proč. K čemu potřebujeme vědět, kde byl Pavel Bém? Máme právo vědět o každé minutě jeho života (a života kteréhokoliv našeho představitele)?

Pravda, Pavel Bém je politik, přední představitel hlavního města, mediálně známá osoba. Osobně si ale myslím, že dovolená – pokud na ni máme ze zákona právo – je soukromá věc každého z nás. Každý se může rozhodnout, jestli dovolenou stráví prací nebo odpočinkem, a může se také rozhodnout, kde ji stráví. Není podstatné, jestli mluvíme o kopáčovi nebo primátoru Prahy: pokud se rozhodne, že nám o své dovolené nic nepoví, měli bychom to respektovat.

Argumentace není jisté, jestli by byl v případě náhlé krize v Praze k zastižení, je podle mého názoru pomýlená: když vypukne v Praze krize, nerozhoduje, jestli ji bude řešit osobně primátor Bém nebo některý z jeho podřízených – patřičně zaúkolovaných – manažerů (náměstků): podstatné je, jestli krize bude zvládnuta.

Aby nedošlo k omylu: samozřejmě taky cítím, že by nebylo špatné, kdyby primátor byl stále k zastižení. A upřímně řečeno, málokterý manažer soukromé společnosti si dovolí na delší dobu zcela "zmizet ze světa", bez možnosti kontaktu pro spolupracovníky. V tom myslím souhlasím s kritiky: Pavel Bém měl možná aspoň předem říct, jak ho kontaktovat.

Ale nepovažuji to za jeho povinnost. Měl to udělat, ale pokud to cítil opačně, nechme mu na to právo. A nesnižujme se k potupnému žárlivému slídění.