Že vysoké zdanění přináší do státního rozpočtu od jistého momentu méně peněz než daně nižší – je známo a historií a učebnicemi prokázáno.
Například po posledním zvýšení spotřební daně z alkoholu v roce 2010 klesla výtěžnost daně o třetinu.
Že vysoké daně ničí aktivitu lidí a firem, hospodářský růst, bohatství země – je triviální.
Nově můžeme v posledních dnech sledovat, jak vysoké daně zabíjejí.


Současná mediální metanolová hysterie, na kterou jak můry na lampu reagují naši bezkoncepční politici, tradičně nemá úroveň, míru ani srovnání.
Například porovnejme počet obětí metanolu třeba s počtem sebevražd, s počtem obětí dopravních nehod, kouření či přejídání (jsme řádově někde jinde).
Zakážeme zítra auta, provazy na oběšení, cigarety a bůček?
Tento článek však nechci věnovat prohibici, ani ministru Hegerovi, který se v řešení problémů shlédl v přitroublém sebestředném králi z pohádky Sůl nad zlato.
Chci zmínit příčinu současného stavu, a sice extrémně vysokou spotřební daň na alkohol, přičemž navazující DPH je nemalé rovněž.
Na 40% litrové flašce prodávané řekněme za 300Kč tvoří daně 164 korun (114 spotřební daň, 50 DPH). To je trochu dost, že?
A lidé reagují (všichni nějak): někdo pije méně, někdo si pálí švestky doma načerno, jeho kamarádi si od něj kupují, někdo si dováží alkohol z Polska.
Hospodské, stánkaře, vedoucí ubytoven i obchodů to svádí více – poptávka po levných panácích je reálná a elastická. Řada z nich tak koná a prodá 5-10-30, někdo i 100 procent černého alkoholu. Ten musí někde vzít, vznikají tajné palírny (čím jsou daně vyšší – tím vyšší objem výroby) až jsou z nich úplné lihovary.
Reagují i policisté a kontroloři: vládou, resp. vysokými daněmi vytvořený černý trh generuje velké peníze, přičemž ale policisté a kontroloři velké peníze normálně nevydělávají. Řada z nich tak (s výjimkou posledních pár dnů) kontroluje raději trochu méně a uleví černému trhu od části zisků.
Všechno popsané jsou nepěkné a nemorální věci, ale lidé nejsou svatí a chovají se tak. Nicméně impulsem, který tento trh roztočí – jsou vysoké daně.
Normálně by totiž hnusné patoky vyráběné polokriminálními strukturami v zastrčené stodole v polonemytých barelech neměly na trhu šanci proti zavedené značce s moderním procesem a organizací výroby, reklamou, logistikou prodeje a hodným panem ředitelem.
Nemohly by konkurovat kvůli technologii, logistice a objemu ani cenově. Při víc než polovičním zdanění (jako u nás) mohou a konkurují.

A někdy zabíjejí.