Václav Krása

27. 08.

Otevřený dopis poslankyním a poslancům Poslanecké sněmovny.

Václav Krása Přečteno 4969 krát

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,
na jednání Poslanecké sněmovny, které začíná v úterý 30. srpna 2011 budete mimo jiné projednávat také jednotlivé zákony sociální reformy. Je více než pravděpodobné, že bude vznesen návrh, aby příspěvek na péči byl posílán přímo poskytovatelům sociálních služeb a nebyl již příjmem uživatelé služby.
Tento návrh je zcela nepřijatelný, protože je v rozporu se základním principem zákona o sociálních službách, to je, že příjemce služeb rozhoduje o tom, kdo mu bude poskytovat služby sociální péče, v jakém čase, rozhoduje o druhu služby apod.
Je třeba připomenout, že ve více než 70% je péče poskytována v domácím prostředí a na poskytování péče se zpravidla podílí celé spektrum příbuzných či sousedů. Představa některých poslanců je, že by platby za péči byly rozesílány na základě vyúčtování jednotlivým lidem. Tato věc může velmi destabilizovat péči v domácím prostředí, přičemž právě na péči v rodinách je postaven evropský model poskytování sociálních služeb.
Nikde v Evropě, kde se uplatňuje příspěvek na péči, není jeho příjemcem poskytovatel služby. Tento princip, který byl v roce 2006 základním stavebním kamenem zákona o sociálních službách, dal potřebné kompetence těm, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých osob. Musím zdůraznit, že na tomto principu se shodla celá politická reprezentace. Pokud by byl přijat návrh na změnu příjemců příspěvku na péči, vraceli bychom se někam zpět do dob minulých.
V původním návrhu sociální reformy pana ministra J. Drábka byl také návrh, aby příspěvek na péči byl příjmem poskytovatele. Vyvolal obrovskou vlnu odporu a byl to jeden z hlavních důvodů velké demonstrace osob se zdravotním postižením před MPSV ČR dne 22. března letošního roku. Po dlouhých jednáních NRZP ČR s panem ministrem J. Drábkem jsme dospěli k dohodě, že tento základní princip zákona o sociálních službách nebude měněn a uživatelé sociálních služeb budou i nadále příjemci příspěvku na péči. Tato dohoda byla písemně potvrzena. Pan ministr J. Drábek na jednání Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny dne 25. 8. 2011 také veřejně deklaroval, že ctí dohody a tudíž nepodpoří změnu navrhovanou některými poslanci, aby příspěvek na péči byl zasílán přímo poskytovatelům péče. Téhož ujištění se mi také dostalo od předsedy vlády P. Nečase, který mi při osobní schůzce dne 25. 8. 2011 potvrdil, že nepodporuje změnu příjemce příspěvku na péči. Sdělil mi, že podpoří pana ministra J. Drábka v tom, že není správné měnit základní princip platného zákona o sociálních službách.
Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, máme řadu informací o tom, že významná část poslanců chce podpořit návrhy, aby příspěvek na péči byl zasílán přímo poskytovatelům péče. Proto se na Vás obracím, jménem uživatelů sociálních služeb, abyste případný pozměňovací návrh, který by měnil příjemce příspěvku na péči, nepodpořili. Poškodili byste tím desetitisíce rodin, které obětavě pomáhají svým blízkým a umožňují jim žít ve svém přirozeném prostředí. Spoléhám na Vaši odpovědnost.
V úctě

12. 08.

Pár vět k multi-kulti.

Václav Krása Přečteno 5500 krát

Je až komické sledovat, jak se dnes, rádoby zastánci menšin a multikulturnosti, statečně bijí v prsa, že oni jsou Ti praví ochránci tolerantní společnosti a jsou ve střehu a připraveni padnout za práva menšin.
V těchto dnech, kdy řada moudrých tak vášnivě mluví o toleranci, se děje nepochybně mnohem větší bezpráví a netolerance na druhém konci republiky, a to bez mediální pozornosti, bez účasti kamer, moudrých replik a pojednání ochránců všeho dobra. Proč to tomu tak je? Protože ti, kterým se děje velké bezpráví se neumí sami bránit, členy jejich menšiny nejsou významné osobnosti a na první pohled se nijak neliší od většinové populace.
Ten příběh je jednoduchý a v naší zemi se již několikrát opakoval. V rámci transformace (rozuměj polidštění) ústavu pro zdravotně postižené občany v Zašové se má část jeho obyvatel přestěhovat do dvou domků nedalekého města Zubří. Dovolím si citovat z Valašského deníku: Lidé v Zubří s plánem nesouhlasí a tento svůj postoj vyjádřili také v petici. „S tímto projektem nesouhlasíme a nepřejeme si, aby se zde tyto ústavy zakládaly, byť plně chápeme sociální potřebu ústavy zřizovat a provozovat. Rozhodli jsme sepsat petici proti výstavbě ústavu pro mentálně postižené,“ píší na speciálně zřízených internetových stránkách iniciátoři petice. Na stejném webu je možné se dočíst také o důvodech, proč místní lidé se stěhováním zdravotně postižených nesouhlasí. Obávají se jejich nevypočitatelného chování, náladovosti.
Napsal jsem otevřený dopis panu starostovi města Zubří, který je již několik dní na webu Národní rady osob se zdravotním postižením. Pan starosta na dopis neodpověděl a media mají dráždivější pokrm nežli osud několika lidí s lehčím mentálním postižením, kteří by se rádi svým způsobem života přiblížili standardu většinové populace.
V této souvislosti si neodpustím reagovat na tvrzení pana Petra Uhla v článku „Má většina homosexuály jen tolerovat?“, který vyšel v Právu 12. srpna. Pan Uhl mimo jiné píše: „ Aby zákon o registrovaném partnerství prošel Poslaneckou sněmovnou, musela vláda souhlasit, aby v něm stálo, že partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte. Je to snad jediné místo v českém právním řádu, které je přímo a zjevně diskriminující – zde podle sexuální orientace.“
Nevím nakolik je výše uvedené ustanovení diskriminující. Vím však, že v našem právním řádu je řada ustanovení přímo diskriminující osoby se zdravotním postižením. Pan Uhl, jako bývalý vysoký státní úředník (byl zmocněncem vlády pro lidská práva) by neměl takto lehkomyslně blufovat. Jen pro připomenutí několik příkladů ustanovení našich právních předpisů, které diskriminují lidi se zdravotním postižením.
V nařízení vlády o minimální mzdě je ustanovení o tom, že zaměstnavatel může snížit minimální mzdu u příjemců invalidních důchodů až o 50 procent, tedy na 4 000 Kč měsíčně. Ve vyhlášce č. 73/2005 Sb., kterou se provádí školský zákon je uvedeno, že ředitel školy může odmítnout žáka se zdravotním postižením, pokud k jeho přijetí nemá vhodné podmínky. Rozhodne bez správního řízení, tudíž rodiče takového žáka nemají nikde dovolání. V Ústavě ČR v čl. 3, který zakazuje diskriminaci, jsou uvedeny všechny možné menšiny, ale osoby se zdravotním postižením zde uvedeni nejsou. V této věci jsme dokonce raritou Evropy. V zákoně o zaměstnanosti se stanoví, že osoba pobírající invalidní důchod se nemůže evidovat na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Takto bych mohl pokračovat.
Pořád dokola upozorňujeme na tyto zjevné diskriminace, které jsou v rozporu s mezinárodními úmluvami a jinými mezinárodními právními dokumenty. Marně! A zastánci tolerantní společnosti se nám jaksi vyhýbají. Asi nejsme ti praví pro ochránce multi-kulti.

Archiv článků: srpen 2011

Otevřený dopis poslankyním a poslancům Poslanecké sněmovny.

Pár vět k multi-kulti.

Blogeři abecedně