Volby a my.

Letošní volby do Poslanecké sněmovny jasně ukázaly, že panuje obecná skepse k tradičním politickým stranám. Není to jen obrovský propad ODS a neúspěch TOP 09, ale o skepsi svědčí také neúspěch ČSSD. Jasným vítězem voleb je hnutí Andreje Babiše. Úspěch Úsvitu považují za momentální anomálii a nemyslím si, že tato strana má nějaký další volební potenciál. Určitou rehabilitací tradičního pojetí politiky lze vnímat návrat KDU-ČSL do Poslanecké sněmovny. Skutečnost, že se tato strana vrátila hned v dalším volebním klání, je nepochybně signálem, že občané zcela nezatratili tradiční politické strany, ale že odmítají takové strany, které pozorně nereflektují zájem a mínění občanů, ale také ty strany, které se zabývají především sami sebou a nejsou schopny se oprostit od vnitřních bojů o jednotlivé posty.
Jako aktivní účastník voleb je nezbytné, abych se vyjádřil ke svému angažmá lídra kandidátky KDU-ČSL v Plzeňském kraji. Poslanecký mandát jsem pro „lidovce“ nezískal a tudíž volby pro mě skončily neúspěchem. Porovnáme-li však volební zisk a situaci v Plzeňském kraji, který je po Praze asi další velkou baštou pravicových voličů, nelze výsledek voleb považovat za nějaký propadák. Je možné, že moje kandidatura mohla částečně ovlivnit voliče KDU i v jiných krajích.
Asi většinu nejen voličů, ale i politiků či politologů překvapil výrazný úspěch hnutí ANO. Výsledek voleb toto uskupení zavazuje ke státotvornému jednání, s čímž možná Andrej Babiš ani jeho lidé původně nepočítali. Je možné, že vysoký volební zisk povede k přeměně hnutí ve standardní politickou stranu, která bude muset převzít svůj díl odpovědnosti. Samozřejmě, že všichni asi budeme bedlivě sledovat, jaké důsledky bude mít, na další vývoj naší politické scény, propojení velkého kapitálu s politickou mocí.
Současné povolební dění v ČSSD lze považovat za velmi nešťastné především z pohledu povolebních vyjednávání o sestavení funkční vlády, ale také z hlediska dalšího snižování důvěry občanů ve standardní politické strany. Příští volby, především do Evropského parlamentu, ale i do Senátu mohou být pro ČSSD velkým vystřízlivěním.
Fragmentace politické scény může vyjadřovat hlubší krizi, protože k ní nedochází pouze v naší zemi. Různé populistické strany získávají významnou podporu i v jiných evropských zemích. Zdá se, že možná dochází ke krizi naší celoevropské civilizaci založené na židovsko-křesťanských základech. Projevuje se to nejen ve volbách a v ekonomické oblasti, ale především ve ztrátě morálky a etiky elit. Politické elity dnes nepředstavují onen morální a etický vzor, kterým v minulosti byly. To se samozřejmě nutně projevuje na úrovni celé společnosti a na způsobu jejího chování. Lze dnes těžko odhadnout, zda se jedná o krizi časově ohraničenou, nebo zda se jedná o hlubokou krizi, která v budoucnu vyústí v katarzi přinášející nový počátek.