Archiv článků: leden 2015

24. 01.

ČR musí udělat vše pro vrácení dětí z Norska.

Václav Krása Přečteno 3471 krát

Po řadu let se v českých zemích traduje, že Norské království je vysoce rozvinutá demokratická země, která díky ropě má jednu z nejvyšších životních úrovní. V souvislosti s kauzou synů paní Michalákové, je dobré dovědět se více o této příkladné zemi, jaký je její systém péče o děti. Péče je už od útlého dětství (3 roky) převážně kolektivní. Z kolektivní péče pravděpodobně převládá jakési povědomí, že děti jsou „státní majetek“. Proto také stát velmi často zasahuje do péče v rodinách.
Děti jsou odebírány rodičům za pouhé podezření z bití, týrání a podobně. Ochrana dětí a jejich práv v Norsku je proto zdrojem velkých polemik. Existují dva protichůdné názory - o její vysoké úrovni, nebo naopak, že systém hrubým způsobem porušuje práva dětí i rodičů. Kvůli mezinárodně známým sporným případům je země obviňována, že v ní dochází k plánovitému odebírání dětí kvůli finančnímu zabezpečení osvojitelů, které v Norsku činí až 30 000 euro ročně.
V roce 2007 Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že Norsko v této oblasti porušuje lidská práva, nicméně to své chování v této oblasti nijak zásadně nezměnilo. Rozličné sporné případy odebrání dětí zahraničním občanům vzbudily pozornost v zahraničních médiích či vyústily v diplomatické a soudní spory Norska a jeho úřadů, mimo jiné s Ruskem, Polskem nebo Indií. Norsko bylo kritizováno i na půdě Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu.
Zcela rozhodující úlohu v péči a ochraně dětí má úřad Barnevernet, který byl založen v roce 1992 s cílem "zajistit, aby děti a mládež žijící v prostředí, které může poškozovat jejich zdraví a vývoj, dostaly včas potřebnou pomoc a péči". Ve většině případů poskytuje dětem a jejich rodinám pomoc formou poradenství, zabezpečení pečovatelské služby, finančních úlev či jinými způsoby. Podle norského statistického úřadu (SSB) registroval v roce 2012 Úřad na ochranu dětí přes 53 tisíc aktivně řešených případů. Pakliže úředníci dojdou k závěru, že dítěti se v rodině nedaří, je takové dítě odebráno a obvykle míří do pěstounské péče. To se děje přibližně v 17 procentech případů.
Problémem Barnevernetu je, že každý občan může úřadu anonymně poslat tzv. „zprávu o znepokojení“. To není udání, protože ve své podstatě jde o to, že ten, kdo podává zprávu, neinformuje, že by se něco špatného stalo, ale že má nějaký „špatný pocit“ (například zanedbané, hladové, špinavé dítě a podobně). Uvedený úřad může okamžitě konat a zjišťovat co se děje a pokud rodina spolupracuje tak se vše urovná. Je-li zpráva o akutním ohrožení dítěte, může úřad dítě odebrat do pěstounské péče rovnou prostřednictvím takzvaného „akutního rozhodnutí“. Vážný problém je v tom, že tento systém je extrémně náchylný na přístup lidí s jinou motivací, než jen objektivní pomoc dětem, jakož i na zneužití lidmi, kteří se chtějí někomu z nějakého důvodu pomstít (sousedské spory, spory mezi rozvádějícími se rodiči, atd.) Pak se ze systému stává dost neúprosná úřední mašinérie, která dokáže nespravedlivě rozvrátit i slušnou a funkční rodinu.
Zneužívání systému také napomáhá velký počet zájemců o pěstounství. Pečovat o přidělené dítě se totiž vyplatí. Norské úřady údajně vyplácí pěstounovi až desetitisíce norských korun jako příspěvek na péči a další tisíce mají dávat na výlohy spojené třeba s jídlem. Stát se pěstounem v Norsku pro tamějšího občana přitom není složité.
Systém ochrany dětí v Norsku může mít svoje kořeny v minulosti. Ještě v 19. století byla většina obyvatel negramotných, žila v malých rodinách, kde docházelo i k incestu. Každá „nová krev“ byla vítána. Způsob řízení byrokracie připomíná to, co jsme tu zažili před rokem 1989. Úřad má vždy pravdu. Myšlenka ochrany dětí byla dovedena do absurdního stavu. Jsou potlačovány přirozené mechanismy, kdy prvotní odpovědnost za výchovu dětí má rodina a stát má pouze vytvářet podmínky. Norský model je zcela bezcitný, protože nebere ohled na city rodičů ani dětí. Je to zřejmé například z toho, že úřad rozdělil oba bratry paní Michalákové. Asi chtěl uspokojit další čekatele na pěstounství.
Je s podivem, že v ČR se postupu norských úřadů zastala pouze ministryně práce M. Marksová a dále ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Z. Kapitán. U ředitele je to pochopitelné, protože musí „držet basu“ se svojí nadřízenou, u paní ministryně to je na zamyšlenou. Možná, že toto kolektivistické pojetí výchovy dětí a neustálá ingerence státu odpovídá i jejím představám o výchově dětí.
Je nepochybné, že vrcholní představitelé státu, ale i státních orgánů, musí mít ještě více informací o podivnostech norského systému ochrany dětí, a tudíž by měli udělat vše proto, aby pomohli naše děti dostat z osidel tamější, poněkud zvrácené byrokratické mašinerie.

18. 01.

Nešťastné prezidentovo vyjádření.

Václav Krása Přečteno 2923 krát

Po vyjádření prezidenta k inklusivnímu školství jsem dostal několikrát otázku, co si o tom myslím? Odpovědět lze z několika úhlů pohledu. Především pan prezident vyslovil názor, který je ve školství a také u odborníků na vzdělávání menšinový. Svědčí o tom skutečnost, že přibližně ze 103 tisíc žáků a studentů na všech stupních je asi 70 tisíc žáků integrovaných. To znamená, že prezident hovořil o něčem bez znalosti skutečné reálné situace. Vyslovil pohled nepoučených laiků, který má kořeny v naší minulosti. Za minulého režimu stát nepodporoval inklusivní vzdělávání žáků s postižením a bylo jen na statečnosti rodičů, aby prosadili pro svoje handicapované děti standardní výuku a tím i lepší start do života.

Druhým důvodem jeho vyjádření proti začleňování žáků a studentů do hlavního vzdělávacího proudu může být lobby speciálních škol. Po roce 1990 došlo k boomu speciálních škol pro děti s postižením, jako náhrada ústavních zařízení. Ty umožnily vzdělávání žáků, kteří v socializmu byli označeni za nevzdělavatelné. V tehdejší době to byla prospěšná záležitost, a i dnes mají speciální školy v některých případech smysl a umožňují vzdělávání žákům, kteří by se jinak asi ke vzdělání těžko dostali. Dlouhodobý trend, jak ve světě tak i u nás, je vzdělávání žáků a studentů s tzv. speciálními potřebami zcela jiný. Preferuje se individuální nebo skupinové začleňování žáků a studentů s handicapem do běžných škol. Je na zamyšlení, zda vyjádření pana prezidenta k tomuto problému nebylo cílené. V současné době vrcholí dlouhé projednávání novely školského zákona v Poslanecké sněmovně. Novela obsahuje novou škálu podpůrných opatření, která mají umožnit další začleňování handicapovaných žáků a studentů do běžných škol. Je možné, že lobby speciálních škol si našlo cestu k prezidentovi, který je svým vystoupením jednoznačně podpořil. Myslím si, že jde o medvědí službu těmto vzdělávacím zařízením. Začleňování žáků do hlavního proudu je proces a speciální školy budou sehrávat ještě dlouho značnou roli v našem školství.

Osobně považuji za nejhorší ta slova prezidenta Zemana, kdy tvrdí, že osobně je pro oddělené vzdělávání a pokud jsou ve třídě studenti se zdravotním postižením, tak tím trpí obě skupiny, tedy jak zdravé děti, tak také ty s postižením. Především, toto tvrzení není pravdivé, ale je velmi nebezpečné. Děti se chovají zcela přirozeně, a pokud jsou od prvních dnů ve školkách a ve školách v kontaktu s dětmi se zdravotním postižením, přijímají to jako samozřejmost. Dnes nemají žáci problém s tím, že s nimi společně ve třídách studují žáci různých etnik a obdobně je to i u dětí se zdravotním postižením. Pravdivé není ani tvrzení, že „rychlost kolony se určuje podle nejpomalejšího vozidla“, jak se o studiu vyjádřil pan prezident. Žáci s postižením mají k dispozici řadu podpůrných opatření, individuální vzdělávací plány a další podpůrné nástroje, aby se dokázali „držet pelotonu“ a nezdržovali „kolonu“. Je smutnou skutečností, že je neustále málo asistentů pedagogů, chybí bezbariérové školy apod., ale to asi neměl na mysli prezident, když se vyslovil proti inklusivnímu vzdělávání.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy