Hosty nedělních „Otázek“ Václava Moravce byli ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD), senátor a bývalý policejní prezident Martin Červíček a místopředseda SPD Radim Fiala. Diskuse započala útokem Moravce na nepřítomného premiéra Andreje Babiše. Uvedl, že ministr vnitra Jan Hamáček už na počátku března navrhoval uvést v život Ústřední krizový štáb a řešit problémy s pandemií z jednoho centra. Andrej Babiš tehdy Hamáčkův návrh odmítl a tím jsme podle Moravce ztratili 10 dní.
Nejsem volič ANO, ale jsem přesvědčen, že celá mantra kolem krizového štábu je uměle prefabrikovaný problém, který má sloužit k rozdělení vládního týmu, což by v této době byla zásadní chyba, která by měla obrovské dopady, především na nás občany. Vážně jsme nevytvořením Ústředního krizového štábu ztratili cenný čas? Pojďme se podívat do zákona, co jsme opravdu zmeškali.
Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení v § 4 stanoví:
„(1) Vláda při zajišťování připravenosti České republiky na krizové situace, při jejich řešení nebo k ochraně kritické infrastruktury
a) ukládá úkoly ostatním orgánům krizového řízení, řídí a kontroluje jejich činnost,
b) určuje ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad pro koordinaci přípravy na řešení konkrétní krizové situace v případě, kdy příslušnost ke koordinující funkci nevyplývá z působností stanovených ve zvláštním právním předpisu,7)
c) zřizuje Ústřední krizový štáb jako svůj pracovní orgán k řešení krizových situací,
d) stanoví průřezová a odvětvová kritéria pro určení prvku kritické infrastruktury,
e) rozhoduje na základě seznamu předloženého Ministerstvem vnitra o prvcích kritické infrastruktury a prvcích evropské kritické infrastruktury, jejichž provozovatelem je organizační složka státu.
(2) Vláda při přípravě na krizové situace a při jejich řešení projednává s Českou národní bankou opatření, která se týkají působnosti této banky.“
Světe div se, zákon neříká, že předsedou Ústředního krizového štábu je ministr vnitra, nýbrž je stanoveno, že všechna rozhodnutí vydává vláda a ÚKŠ je pracovním orgánem, který realizuje jednotlivá opatření. Vláda hned od začátku března intenzivně řešila koronavirovou krizi a opatření hned realizovala. Možná právě proto jsme na tom, ve srovnání s většinou evropských zemí, podstatně lépe. Skutečnost, že v té době byl nejvíce vidět předseda vlády je pravda. A to je zřejmě počátek celého problému. Žárlivost a snaha ČSSD přiživit se na tématu udělala své. Zde je však třeba dodat, že je to pan premiér kdo nese za případný neúspěch největší politickou odpovědnost.
Ministr vnitra Jan Hamáček měl nejsilnější chvilku někdy v polovině minulého týdne, kdy na tiskové konferenci vlády obyčejnými a pravdivými slovy vyzýval občany, aby skutečně dodržovaly jednotlivá opatření, protože jde především o jejich blízké, kteří mohou být postižení koronavirem.
Nemohu si pomoci, ale nedělní vyjádření pana ministra k dodávkám ochranných prostředků z Číny, již byly vlastně „skokem na špek“ Václava Moravce, který Jana Hamáčka vychvaloval za jejich zajištění. Pan ministr si užíval své chvíle slávy a heroicky popisoval, jak vzal dodávky na sebe a „šel do toho“. Svůj proslov zakončil následujícími větami: „Pokud někdo ví, kdo mi jednou týdně dodá (velkokapacitní dopravní letoun) Ruslan plný ochranných obleků, tak sem s ním. Ale ta Čína je jedinou zemí, která to dodává v takovýchto objemech. Já jsem přesvědčen, že Česká republika, jak na tom byla špatně na začátku, tak nakonec bude patřit k nejlépe vybaveným zemím v Evropě,“
Zkrátka nový hrdina, který se v krizové situaci pustil do kolegy ve vládě ve věci špatné distribuce ochranných prostředků. Myslím si, že moderátor celé promyšlené akce dosáhl toho, co chtěl. Vrazit další klínek mezi členy vlády, a to v době, kdy je to nejméně vhodné.
Pan ministr Hamáček mu na to trapně skočil, byl neloajální k vládě, ale především, dle mého názoru, nebyl dovoz prostředků z Číny tak úplně jeho zásluhou. Vzhledem k významnému zhoršení vztahů s Čínou, kterou způsobili „experti“ na naši zahraniční politiku primátor Zdeněk Hřib a starosta Pavel Novotný, musely cestu urovnat zcela jiné síly než je pan ministr. Dovedu si představit, že se na věci podílel pan prezident, pan Jaroslav Tvrdík, možná ministr zahraničí, či Petr Kellner. Pan ministr Hamáček se potom k tomu dostal třeba tak, že byl určen k přihlášení se k dodávce.
Velmi mě překvapilo, že v době, kdy řešíme skutečně velmi vážnou krizi, kterou ani moje generace nezažila, i když rok 1968 byl také šok, se snaží některé síly využít krizi ke změně politických vah. Je to možná tím, že dílem vlády a možná i určité „kliky“, jsme na tom ještě relativně slušně a někteří aktéři jsou přesvědčeni, že se jich problém netýká. Boží mlýny……
Tři události, které na první pohled nemají nic společného, ale mohou se propojit a vystavit Evropu, a i naši zemi, multiplikačnímu efektu, který může mít výrazný dopad nejen na ekonomiku státu, ale také na celou společnost. Je otázkou, nakolik jsme připraveni obstát v této zkoušce, která nemusí být jedinou. Ti, kdo vnímají aktuální dění ve společnosti, musí cítit, že „dobře už bylo“.
Je zřejmé, že nás čeká dlouhé období spojené se zvládnutím epidemie COVID – 19, která je na počátku a bude možná trvat několik měsíců, nebo se bude cyklicky vracet tak, jako se pravidelně vrací chřipka. Velké nebezpečí může znamenat případná mutace viru. Ukazuje se, že globalizovaná společnost je velmi zranitelná. Naše bohorovnost, že se nám – vyspělým státům – nemůže nic stát, dostala tvrdý direct. (spíš bych napsala „ránu“, direct je smíš určené směřování, příkaz)
Dnes se ukazuje, že globalizace vede ke snadné zranitelnosti jednotlivých států a jejich nepřipravenosti na krizové situace. Nejen, že nemáme zásoby potravin či léků, ale nemáme ani kapacity k jejich výrobě. Během třiceti let jsme zcela zlikvidovali potravinovou soběstačnost. Když předseda Státních hmotných rezerv prohlásil, že zásoby potravin máme na 1,3 dne, tak se nelze divit občanům, že se v nich probudil sebezáchovný pud a začali skupovat zboží a dělat si zásoby. Je to zcela přirozené chování s cílem /snaha zachránit se. Spoléhat na stát a solidaritu je ošidné. Jediné co může stát dělat, je snažit se zabránit tomu, aby různí překupníci neprodávali zboží za přemrštěné ceny a případně je za to tvrdě trestat. Jsou to tzv. „keťasové“, kteří byli za války popravováni. Pisálci, kteří se těmto lidem vysmívají, mají možná větší zásoby, protože měli informace a tak se připravili. Nedostatek nepostihne bohaté, ale hlavně ty chudé.
Velmi problematická může být dostupnost léků. Jedna třetina léků se vyrábí v Číně a v Indii. Globální farmaceutické firmy, ve snaze maximalizovat svůj zisk, převedly postupně hlavní část výroby do zemí s levnou pracovní sílou. Nyní, kdy se výrobní kapacity v důsledku epidemie zastavují, můžeme očekávat nedostatek některých druhů léků. Jak nám bylo sděleno na pacientské radě, nejen v naší zemi, ale ani v Evropě nejsou kapacity k náhradě těchto výpadků. Je nesporné, že by Vláda měla udělat inventarizaci, jak se projeví výpadek výroby léků na Českou republiku.
Dalším vážným problémem je začínající druhá migrační vlna. Vypadá to, jakoby turecký prezident Erdogan chtěl využít současného oslabení Evropy a její soustředění se na boj s epidemií a s podporou další migrační vlny dosáhnout výrazného oslabení evropských zemí. Pro toto tvrzení svědčí jasná podpora Turecka k pohybu tisíce migrantů k řeckým hranicím. Je možné, že rozhoření bojů na syrsko – turecké hranici, je snahou zvednout Syřany k cestě do Evropy přes Středozemní moře. Je to fabulace, ale………… Erdogan se rozhodl Evropu vydírat a je mu jedno, jaké prostředky použije a kolik migrantů cestou zemře. Odpovědnými bude činit Řecko a další státy EU.
K němu se přidávají aktivisté, kteří si hrají na ochránce všech možných práv. Tvrzení, že Řecko nedodržuje mezinárodní smlouvy o uprchlících je v kontextu aktuální situace, kterou zapříčinilo Turecko, úplně nesmyslné. Řecko má na výběr, buď se mu, ve spolupráci s dalšími zeměmi, podaří zastavit migrační vlnu, nebo v zemi vypukne anarchie a boj každého proti každému.
Současná krize relativizuje tvrzení, že EU je tou kotvou, na kterou se můžeme spolehnout a bez níž bychom téměř nemohli existovat. Každý stát si řeší epidemii podle svých možností. Omezuje se cestování mezi zeměmi, státy přijímají autonomní rozhodnutí bez ohledu na ostatní. Je to logické, protože v každé zemi jsou jiné podmínky. Dokonce se ukazuje, že v této krizi je na překážku i „Schengen“. My můžeme donutit naše občany, kteří se vrátí z rizikových zemí k izolaci, ale nemůžeme zabránit italským turistům v procházkách Prahou.
Obdobně je to i s migrační vlnou. Řešení je především na Řecku, i když EU se konečně trochu pohnula a podporuje Řecko při zastavení migrace. Nakolik je to však opravdové, nelze odhadnout. Vyjádření německé kancléřky bylo velmi opatrné a ona je ve skutečnosti šéfkou EU.
Epidemie a migrační vlna jsou na počátku a nelze odhadnout jejich další vývoj, přesto se domnívám, že už dnes bychom si měli uvědomit veškeré konsekvence a nápovědy, které nám současné krize dávají a začít usilovně pracovat na změně. Především musíme mentálně pochopit, že se musíme spoléhat jen sami na sebe a pokud nám někdo ze sousedů pomůže, buďme za to vděční.
Měli bychom alespoň částečně zajistit potravinovou soběstačnost. Je nesmysl dotovat biopaliva nebo udržování krajiny. Musíme dotovat výrobu potraviny, aby byly cenově konkurenceschopné a stát by měl část nadprodukce vykupovat k zajištění potravinové bezpečnosti. Dnes pomalu zapomínáme, že vstup do EU znamenal přijmout kvóty všeho možného. Přišli jsme tak o naše cukrovarnictví a další a další. Je nezbytné podpořit některé výroby strategických věcí, především léků a zdravotnických prostředků. My jsme vždy papežštější než papež a tak na rozdíl od jiných zemí zpravidla dodržujeme pravidla více než ti druzí. My, jsme si např. v době komunismu zcela zlikvidovali soukromé hospodaření na rozdíl od našich sousedů. Měli bychom se poučit a chovat se pragmaticky, jako ostatní.
Závažnou otázkou je obrana vlastního území. Už léta budujeme pouze expediční sbory, ale vůbec nebudujeme armádu k obraně našeho území. To je zásadní problém. Spoléhání se jen na NATO nepovažuji za dostatečné. Teď jsou ve sporu dvě členské země NATO – Řecko a Turecko. Když Řecko neubrání hranici, co bude? Co udělá NATO? Nic. Každý stát si bude muset chránit svoje území sám! Proto bychom měli vše udělat k tomu, abychom byli alespoň trochu připraveni. Náš expediční sbor v Afghánistánu chrání americkou základnu a přitom největší počet emigrantů tvoří Afghánci. Jaký to má smysl? Kdo bude chránit naše území před Afghánci v Evropě?
Dne 12. února podali pan poslanec Václav Klaus a paní poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková návrh zákona, kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, tisk 754.
I přes složitý název návrhu zákona se jedná o jednoduchou novelu, která má umožnit větší rozhodovací svobodu občanů s penězi, které si vydělají. Poslanci navrhují zavést dobrovolnou možnost přispívat ke starobním nebo invalidním důchodům osobám blízkým. To znamená např. rodičům, prarodičům, sourozencům a dalším. Smyslem je zlepšit úroveň důchodů příbuzným s tím, že nedojde ke zvýšení daňové zátěže osob, které budou dobrovolně přispívat k důchodům výše uvedených lidí. Proto se současně navrhuje, aby zaplacená částka byla odečitatelnou položkou od daní poplatníka. Takový zákon v naší legislativě zatím není, který umožňuje, aby si občan mohl sám rozhodovat, zda zaplatí ze svých příjmů daň státu, nebo je poskytne osobě blízké.
Navržená varianta řešení je forma jistého druhu daňové asignace – přesměrování části příjmů poplatníka daně na jiný účel. Daňová asignace dává smysl jen vůči osobám blízkým pobírajících starobní nebo invalidní důchod. Návrh zákona zcela nenásilně a pro občany velmi přijatelně, zapojuje daně do důchodového systému. To je významný prvek předkládaného zákona, protože v dlouhodobé perspektivě je velmi pravděpodobné, že bude nutné zapojit do důchodového systému také daňové příjmy. Návrh tak činí nenásilně a za aktivní spolupráce občanů.
Důležitou otázkou bylo, jakou výši daňové asignace zvolit? Příspěvek musí být limitován, aby nedošlo k výraznému snížení daňových příjmů. Současný daňový systém není připraven na rozsáhlou změnu a zachování rozpočtové stability patří k odpovědnosti poslanců při podávání návrhů zákonů. Proto předkladatelé zákona navrhují stanovit maximální výši příspěvku pro osobu blízkou ve výši 1 % hrubé mzdy. Tento krok by znamenal asi o 3 % nižší výběr daní od fyzických osob, což je v únosné míře.
Konkrétní provedení daňové asignace ve prospěch osoby blízké je navrženo tak, aby bylo prokazatelné a nemohlo docházet k daňovým únikům. Plátce příspěvku na starobní nebo invalidní důchod oznámí stanovenou formou České správě sociálního zabezpečení (dále ČSSZ), že bude přispívat na důchod konkrétní osobě, a to prostřednictvím odvodu na svůj účet důchodového pojištění vedený u ČSSZ. Česká správa soc. pojištění potom pošle na příslušný bankovní účet asignovanou částku osobě, které je přispíváno k důchodu. Odpadá problém OSVČ a podnikajících osob, protože ty by pouze oznámily ČSSZ, jakou částku se rozhodly odvádět na bankovní účet osoby blízké, přičemž je zachováno 1 % z příjmů. ČSSZ vystaví roční potvrzení o výši zaplacené částky osobě blízké. Plátce daně z příjmů použije potvrzení ČSSZ při ročním daňovém přiznání, jako doklad k uznání slevy na dani z příjmů. Vše je průkazné, dojde ke zvýšení důchodu osoby blízké, aniž by došlo ke zvýšení daňového zatížení plátce.
Je třeba zdůraznit, že velkým plusem předkládaného návrhu zákona je psychologická podpora mezigenerační solidarity rodin, ale také určité pro populační opatření, protože čím více budou mít rodiny dětí, tím více mohou přispívat osobám blízkým k jejich důchodům. Předkládaný návrh má velmi důležitý aspekt v upevňování mezigenerační solidarity a upevňování rodinných vazeb širších rodin, které si mohou pomáhat. Věřím, že Parlament tento návrh podpoří.