Ve svém projevu na Valném shromáždění OSN z minulého týdne prezident Zeman varoval před islamistickým terorismem jako před největším nebezpečím pro naši civilizaci. Přitom zároveň označil působení teroristických skupin na Blízkém východě a v Africe za hlavní příčinu současné migrační vlny. Jak upozornil internetový deník International Business Times, je zvláštní rozpor, když takto hovoří hlava státu země, která zároveň odmítá převzít humanitární odpovědnost za desetitisíce uprchlíků proudících do Evropy.

Připomeňme, že na mezinárodním fóru konaném u příležitosti 70. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim hovořil prezident Zeman ještě plamenněji. Tehdy dokonce označil masové vraždění, jehož se dopouští tzv. Islámský stát, za náš současný „superholokaust“. Pomineme-li poněkud nevkusný způsob této formulace, která se snažila vytvořit vyšší stupeň od termínu označujícího hrůznou událost, jež těžko snese jakékoli srovnání, natož pak stupňování, bylo snad tehdy možno dát prezidentovi za pravdu alespoň v tom, že v naší současnosti se opět odehrávají obludné zločiny proti lidskosti a že svým nečinným přihlížením možná selháváme podobně, jako mnozí selhali tváří v tvář zločinům nacistického Německa.

Rozpory v prezidentových slovech i činech jsou skutečně do očí bijící: Jestliže v souvislosti s islamistickým terorismem hovoří o „superholokaustu“ a vidí v něm hlavní příčinu současné migrační vlny, jak je pak možné, že uprchlíkům přicházejícím do Evropy vzkazuje, že je k nám nikdo nezval a vehementně se staví proti jejich přijímání? Není pak sám ukázkovým příkladem historických selhání, před nimiž varuje?

Jistě, současná uprchlická krize je problémem velmi složitým a vlastně vůbec nemá smysl mluvit o běžencích směřujících do Evropy jako o homogenní skupině. Vzedmutá uprchlická vlna přináší na evropský kontinent migranty přicházející z různých zemí a z různých motivů a nese s sebou také specifická bezpečnostní rizika, před nimiž není radno zavírat oči. Ale i když toto vše vezmeme v úvahu, zbývá nám velká skupina běženců hledajících bezpečí před válkami a islamistickým terorismem. V tomto ohledu Evropa s uprchlickou krizí v jistém smyslu skutečně zažívá podobnou noční můru, jaká ji sužovala v předvečer Druhé světové války, tentokrát ovšem v globálním měřítku. Kategorické odmítání převzetí humanitární odpovědnosti, jaké předvádí český prezident i někteří další čeští politici, za této situace opravdu neblaze připomíná selhávání, jehož se kdysi dopouštěli představitelé řady evropských zemí vůči lidem prchajícím před nacistickým terorem.

Další nápadný rozpor spočívá v tom, že prezident Zeman tolik zdůrazňuje vinu islamistických teroristických skupin na současné humanitární katastrofě, zatímco zcela přechází mlčením, že většina syrských běženců prchá před režimem Bašára al-Asada a že na účet tohoto režimu je také třeba připsat většinu z dnes již bezmála čtvrtmilionu lidských obětí války v Sýrii. Za těchto okolností rovněž udivuje, že se prezident v poslední době tolik zasazoval o zapojení Ruska do „mezinárodní koalice proti terorismu“, a tedy i do bojů v Sýrii. Bylo to přece právě Rusko, kdo celá léta blokoval vojenské „řešení v místě konfliktu“, po němž dnes prezident a další naši politici jednohlasně volají. Dosavadní vojenské angažmá Ruska v Sýrii navíc naznačuje, že jeho údajný boj proti IS je spíše zástěrkou pro podporu Asada ve válce proti opozici a že zřejmě povede jenom k další eskalaci konfliktu, a tedy i k dalšímu přílivu uprchlíků do Evropy.

Namísto knížecích rad světovému společenství, jak má postupovat proti teroristickým organizacím, by tudíž možná více prospělo věci, kdyby prezident přestal podporovat pochybnou politiku putinovského Ruska (nejenom) na Blízkém východě a přehodnotil svůj příkře odmítavý postoj k lidem, z nichž mnozí – alespoň podle jeho vlastních slov – prchají před novodobým „superholokaustem“.