Dalajláma jako Henlein aneb O ošidnosti historických paralel

03. 11. 2016 | 11:27
Přečteno 3442 krát
Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek přirovnal mírumilovného budhistického mnicha a nositele Nobelovy ceny za mír jeho svatost 14. dalajlámu k někdejšímu šéfovi „Sudetoněmecké vlastenecké fronty“, později Obergruppenführerovi SS a župnímu vedoucímu NSDAP Konrádu Henleinovi. Za tento příměr se Lubomír Zaorálek později omluvil. Ale sama skutečnost, že takovéto absurdní srovnání vůbec mohl vypustit z úst, nám poskytuje znepokojivý vhled do jeho mentálního a hodnotového nastavení, které podle všeho sdílí s dalšími našimi ústavními činiteli.

„Jako kdyby se někdo setkával z Konrádem Henleinem ze Sudetenlandu … za první republiky, když tady je oficiální vláda. Asi by nám to taky vadilo, Čechům,“ pravil doslova ministr Zaorálek. Je přitom příznačné, že ho nenapadly jiné, případnější historické paralely: Třeba příklady disidentů ze zemí východního bloku, které také měly své „oficiální vlády“, a přece to demokratickým politikům ze západních zemí nebránilo, aby se s disidenty setkávali či aby podmiňovali spolupráci s komunistickými mocipány dodržováním lidských práv. Když se francouzský prezident François Mitterrand během své návštěvy Prahy v roce 1988 sešel s Václavem Havlem a dalšími disidenty, nepřispěchali hned předsedové francouzské vlády a obou komor parlamentu, aby vydali prohlášení ujišťující o jejich loajalitě vůči představitelům husákovského režimu.

Nebo případ Masaryka v době 1. světové války: Tehdejší mocnářství také mělo svou „oficiální vládu“. A Masaryk jistě nebyl představitelem této vlády, nýbrž pouze bývalým poslancem Říšské rady, který byl (podobně jako současný dalajláma) nucen odejít do exilu, a od té doby byl považován za veřejného nepřítele monarchie číslo jedna. Přesto se našla řada diplomatů a státníků z cizích zemí, kteří s ním i dalšími členy Československé národní rady jednali jako s legitimními zástupci českého národa. Větší váhu než nároku na „územní celistvost“ Rakouska-Uherska přitom přiznávali oprávněným nárokům a aspiracím demokraticky smýšlejících národů, jako byli právě Češi (resp. „Čechoslováci“), které tehdejší monarchie nebyla ochotna a schopna uznat a uspokojit.

Jistě, historické paralely většinou pokulhávají, což do jisté míry platí i o obou výše zmíněných. Ale když už někdo chce mermomocí takové paralely vést, tak by měl hledat takové, které nekulhají na všechny čtyři nohy. Zaorálkovo nevkusné srovnání, byť později odvolané, je ovšem zároveň užitečné tím, že názorně ilustruje smýšlení některých našich představitelů. Právě to smýšlení, ze kterého pramení ona servilní loajalita vůči nedemokratickým režimům, jejímž projevem bylo i nedávné prohlášení „čtyř ústavních činitelů“ nebo celá řada kroků a výroků prezidenta Zemana v oblasti zahraniční politiky.

Tuzemští spojenci cizozemských despotů ve svém čistě legalistickém přístupu zjevně velkoryse přehlížejí, že tyto „oficiální vlády“ nikdy nebyly demokraticky zvoleny, a že jejich legitimita je tedy nanejvýš pochybná. A ani jim nepřijde na mysl otázka, do jaké míry postoje vládců, kteří se chopili moci a udržují se u ní nedemokratickými, často i brutálními prostředky, reprezentují postoje a zájmy lidu či jednotlivých národů jejich zemí. Vposled nám tak tito činitelé na sebe prozrazují, že jim samým jsou bytostně cizí a lhostejné základní demokratické hodnoty a principy.

Potíž je ovšem v tom, že tyto hodnoty jsou nedílnou součástí Ústavy ČR. Již v samotné preambuli Ústavy stojí, že Česká republika je demokratický právní stát, založený „na úctě k lidským právům“, stát, jenž tvoří součást „rodiny evropských a světových demokracií“. Zahraničně politická orientace na demokratické země je tedy neoddělitelně spojena s demokratickým charakterem našeho ústavního pořádku. Jestliže se tu někdo usilovně snaží přeorientovat naši zemi na despotické režimy, navíc bez řádného projednání v parlamentu a bez jeho souhlasu, a ještě přitom dává okázale najevo naprostou lhostejnost k pošlapávání lidských práv v těchto zemích, jak to soustavně činí někteří naši ústavní činitelé, tak se tím nevyhnutelně dostává do kolize s demokratickým ústavním řádem naší země.



Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Růžička Michal · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy