Stát není naše máma, ale náš potenciální kat
Na začátku července 2008 jsem uveřejnil článek "Rudá hvězda nad Betlémem a americký radar v Česku", který je upomínkou ruského vlivu na blízkém východě v 50. a 60. letech minulého století a jeho imperiálních her. Netušil jsem, že se už za měsíc dočkáme dalšího kola ruské velmocenské agrese. Nechci dnes hovořit jen o mezinárodní politice, ale především o naší svobodě.
Stav české společnosti a její politické reprezentace, jak ho vnímám, neskýtá mnoho naděje, že bychom si dokázali udržet svobodu, kdyby spojenectví USA a Evropy bylo výrazně oslabeno a někdo k nám chtěl zase importovat svůj režim. Navíc primitivní místní antiamerikanismus, jak se projevuje v otázce amerického radaru, by byl pro tuto zemi polibkem smrti.
Chci, aby USA byly v Evropě, protože Evropa je slabá, nejednotná a politici mají vratké mandáty. Je tu islámský svět před branami a ruský medvěd, co umí kde koho korumpovat. Jestli si Amerika řekla, že je třeba si v Evropě prostřednictvím radaru upevnit postavení, pak to jen vítám.
Většina lidí viní z hrůz minulého století zrůdné ideologie, ale já jsem přesvědčen, že hlavním motorem tak masivního projevu zla byla existence moderního státu. Stát byl efektivním vykonavatelem zločinů nesmírného rozsahu, které se v moderních dějinách odehrály. V evropském prostoru nikdy nebylo místo pro individuální svobodu jedince bránit se zbraní v ruce svůj život, svou rodinu a svůj majetek, stát proto nikdy neměl ve svých občanech rovnocenného soupeře.
V Evropě máme velkou tradici státní byrokratické mašinerie, která v případě uchopení moci bandity libovolné provenience, dokáže semlít celou společnost, jako tomu bylo u nás celou polovinu 20. století. Stačilo jen, aby státní zaměstnanci plnili příkazy nadřízených a bylo možné vše, třeba i odvážet lidi v dobytčácích na jatka vyhlazovacích táborů.
Stát není naše máma, ale spíše náš potenciální kat a podle toho bychom se měli zařídit. Státní moc ve vztahu ke svým občanům by měla být výrazným způsobem omezena a jakoukoli nenápadnou snahu posílit moc státu bychom měli vnímat jako vážné ohrožení naší svobody. Jak pravil někdejší newyorský starosta William Jay Gaynor: „Dobrý člověk v dobrých časech by neměl nastavovat pravidla pro špatného člověka ve zlých dobách.“
Slova jako demokracie nebo právní stát se sice hezky poslouchají, ale je třeba mít na paměti, že skrytě nemravné ideje mohou zblbnout většinu občanů. Záměrně říkám skrytě, protože svůdci se vždy prezentovali jako nositelé dobra.
Existuje celá řada způsobů jak se zmocnit státu, někdy stačí jen zdevastatované morální klima ve společnosti. Nedávná "opoziční" smlouva například u nás prakticky nastolila vládu oligarchie. Doufejme, že pojmy demokracie a právní stát nebudeme muset v českém prostředí dávat brzy spíše do uvozovek.
Pokud někomu jde o budoucnost života ve svobodě, měl se zasazovat o omezování moci státu a posilování reálné moci jeho občanů. Například právo vlastnit zbraň by nemělo být pod žádnými záminkami omezováno. "Pokud se nepoučíme z historie, budeme nuceni si ji zopakovat," zní dnes bohužel naléhavěji než před měsícem.
Zveřejněno 25. 8. 2008 na blogu iDnes.
-----------------------
Uposlechnutí nemorálních příkazů: sociální vliv autority
Podle Milgrama se v těchto situacích uplatňují tři vzájemně provázané faktory. Zaprvé, účastníci v tomto experimentu a lidé vůbec mají celoživotní zkušenost, že za poslušnost autoritě budou odměněni, a naučili se považovat autoritu za důvěryhodnou, spolehlivou a zákonnou instanci. Zadruhé, v experimentech i v běžném životě vystupují faktory „závazku“ a „svedení“. Kromě skutečnosti, že existují psychologické zábrany, které nám brání okamžitě neuposlechnout, je páchání stále závažnějších činů postupný proces. Pomalý vývoj a eskalace stále extrémnějších forem chování hraje důležitou roli, chceme-li pochopit, proč mravně odpovědní lidé páchají nepochybně zlé skutky (Darley, 1992; Kelman a Hamilton, 1989). Třetí vysvětlení podal Milgram, když přišel s představou změny původce děje a upozornil na subjektivní zkušenost (ospravedlnění) typu: „Já odpovědnost nenesu, protože mi to přikázali!“ Tato slova se podobají konečným obranným argumentům vojáků, důstojníků a podobných lidí, kteří jsou předváděni k soudům za činy, na nichž se podíleli. Příkladem může být obrana vysokých nacistických důstojníků po druhé světové válce, argentinských vojáků po pádu junty nebo členů bývalých východoněmeckých pohraničníků po sjednocení Německa.
...pro uklidnění uvedeme, že navzdory pesimistickému pohledu, který přinesly Milgramovy studie, lidé pokaždé příkazy zlovolné autority neuposlechnou. Rochat a Modigliani (1995) popisují fascinující případ občanů francouzské vesnice Le Chambon, kteří se během druhé světové války postavili proti snahám autorit, aby se podíleli na pronásledování válečných uprchlíků, a kteří se navzdory vší hrůze kolektivně podíleli na akcích, jež tisíce uprchlíků zachránily. Jedním z faktorů, které hrály klíčovou roli v zapojení lidí do těchto aktivit a jejich další účasti v nich, byla skutečnost, že odpor proti příkazům autorit byl spuštěn okamžitě pod vlivem kázání jednoho z vesnických pastorů. V nejlepších případech může dokonce takové rané „troubení na poplach“ přerušit řetězec událostí dřív, než je pozdě, jak v pracovním prostředí ukázali Miceli a Near (1992).
Miles Hewstone, Wolfgang Stroebe: Sociální psychologie. Praha, Portál 2006, s. 490–491.
Významným impulzem pro změnu pojetí právního státu v Evropě byl Norimberský proces, který se vypořádával s nacistickým zneužitím práva. Nové pojetí, zakotvené po druhé světové válce v mezinárodních smlouvách, proto podřizuje stát a jeho právní systém obecným hodnotám, zejména spravedlnosti, nadřazuje právnímu systému státu práva a svobody jednotlivců a omezuje roli státu na míru nezbytnou k jejich ochraně a rozvoji.
Wikipedia
Stav české společnosti a její politické reprezentace, jak ho vnímám, neskýtá mnoho naděje, že bychom si dokázali udržet svobodu, kdyby spojenectví USA a Evropy bylo výrazně oslabeno a někdo k nám chtěl zase importovat svůj režim. Navíc primitivní místní antiamerikanismus, jak se projevuje v otázce amerického radaru, by byl pro tuto zemi polibkem smrti.
Chci, aby USA byly v Evropě, protože Evropa je slabá, nejednotná a politici mají vratké mandáty. Je tu islámský svět před branami a ruský medvěd, co umí kde koho korumpovat. Jestli si Amerika řekla, že je třeba si v Evropě prostřednictvím radaru upevnit postavení, pak to jen vítám.
Většina lidí viní z hrůz minulého století zrůdné ideologie, ale já jsem přesvědčen, že hlavním motorem tak masivního projevu zla byla existence moderního státu. Stát byl efektivním vykonavatelem zločinů nesmírného rozsahu, které se v moderních dějinách odehrály. V evropském prostoru nikdy nebylo místo pro individuální svobodu jedince bránit se zbraní v ruce svůj život, svou rodinu a svůj majetek, stát proto nikdy neměl ve svých občanech rovnocenného soupeře.
V Evropě máme velkou tradici státní byrokratické mašinerie, která v případě uchopení moci bandity libovolné provenience, dokáže semlít celou společnost, jako tomu bylo u nás celou polovinu 20. století. Stačilo jen, aby státní zaměstnanci plnili příkazy nadřízených a bylo možné vše, třeba i odvážet lidi v dobytčácích na jatka vyhlazovacích táborů.
Stát není naše máma, ale spíše náš potenciální kat a podle toho bychom se měli zařídit. Státní moc ve vztahu ke svým občanům by měla být výrazným způsobem omezena a jakoukoli nenápadnou snahu posílit moc státu bychom měli vnímat jako vážné ohrožení naší svobody. Jak pravil někdejší newyorský starosta William Jay Gaynor: „Dobrý člověk v dobrých časech by neměl nastavovat pravidla pro špatného člověka ve zlých dobách.“
Slova jako demokracie nebo právní stát se sice hezky poslouchají, ale je třeba mít na paměti, že skrytě nemravné ideje mohou zblbnout většinu občanů. Záměrně říkám skrytě, protože svůdci se vždy prezentovali jako nositelé dobra.
Existuje celá řada způsobů jak se zmocnit státu, někdy stačí jen zdevastatované morální klima ve společnosti. Nedávná "opoziční" smlouva například u nás prakticky nastolila vládu oligarchie. Doufejme, že pojmy demokracie a právní stát nebudeme muset v českém prostředí dávat brzy spíše do uvozovek.
Pokud někomu jde o budoucnost života ve svobodě, měl se zasazovat o omezování moci státu a posilování reálné moci jeho občanů. Například právo vlastnit zbraň by nemělo být pod žádnými záminkami omezováno. "Pokud se nepoučíme z historie, budeme nuceni si ji zopakovat," zní dnes bohužel naléhavěji než před měsícem.
Zveřejněno 25. 8. 2008 na blogu iDnes.
-----------------------
Uposlechnutí nemorálních příkazů: sociální vliv autority
Podle Milgrama se v těchto situacích uplatňují tři vzájemně provázané faktory. Zaprvé, účastníci v tomto experimentu a lidé vůbec mají celoživotní zkušenost, že za poslušnost autoritě budou odměněni, a naučili se považovat autoritu za důvěryhodnou, spolehlivou a zákonnou instanci. Zadruhé, v experimentech i v běžném životě vystupují faktory „závazku“ a „svedení“. Kromě skutečnosti, že existují psychologické zábrany, které nám brání okamžitě neuposlechnout, je páchání stále závažnějších činů postupný proces. Pomalý vývoj a eskalace stále extrémnějších forem chování hraje důležitou roli, chceme-li pochopit, proč mravně odpovědní lidé páchají nepochybně zlé skutky (Darley, 1992; Kelman a Hamilton, 1989). Třetí vysvětlení podal Milgram, když přišel s představou změny původce děje a upozornil na subjektivní zkušenost (ospravedlnění) typu: „Já odpovědnost nenesu, protože mi to přikázali!“ Tato slova se podobají konečným obranným argumentům vojáků, důstojníků a podobných lidí, kteří jsou předváděni k soudům za činy, na nichž se podíleli. Příkladem může být obrana vysokých nacistických důstojníků po druhé světové válce, argentinských vojáků po pádu junty nebo členů bývalých východoněmeckých pohraničníků po sjednocení Německa.
...pro uklidnění uvedeme, že navzdory pesimistickému pohledu, který přinesly Milgramovy studie, lidé pokaždé příkazy zlovolné autority neuposlechnou. Rochat a Modigliani (1995) popisují fascinující případ občanů francouzské vesnice Le Chambon, kteří se během druhé světové války postavili proti snahám autorit, aby se podíleli na pronásledování válečných uprchlíků, a kteří se navzdory vší hrůze kolektivně podíleli na akcích, jež tisíce uprchlíků zachránily. Jedním z faktorů, které hrály klíčovou roli v zapojení lidí do těchto aktivit a jejich další účasti v nich, byla skutečnost, že odpor proti příkazům autorit byl spuštěn okamžitě pod vlivem kázání jednoho z vesnických pastorů. V nejlepších případech může dokonce takové rané „troubení na poplach“ přerušit řetězec událostí dřív, než je pozdě, jak v pracovním prostředí ukázali Miceli a Near (1992).
Miles Hewstone, Wolfgang Stroebe: Sociální psychologie. Praha, Portál 2006, s. 490–491.
Významným impulzem pro změnu pojetí právního státu v Evropě byl Norimberský proces, který se vypořádával s nacistickým zneužitím práva. Nové pojetí, zakotvené po druhé světové válce v mezinárodních smlouvách, proto podřizuje stát a jeho právní systém obecným hodnotám, zejména spravedlnosti, nadřazuje právnímu systému státu práva a svobody jednotlivců a omezuje roli státu na míru nezbytnou k jejich ochraně a rozvoji.
Wikipedia