Proč se Alexandra Alvarová mýlí

20. 08. 2011 | 03:23
Přečteno 13436 krát
Zvládáme svou minulost?

Paní Alvarová zavěsila na svůj blog stručný text: Zemřel Ctirad Mašín..čest jeho památce. Bylo by zbytečné zahlcovat tento blogpost dalšími slovy.
S osobním názorem nemá smysl polemizovat. Přesto se pod blogem rozvinula bouřlivá diskuse, do které se zapojila i autorka.

alvarova napsal(a):
Pokud jeste diskutujici prominou posledni vstup, vidim zde nekolik zasadnich shrnujicich proudu mezi temi, kterym pripadaji dnes Masinove jako vrazi:
1. Ti, kteri se na komunistickem rezimu aktivne podileli a dodnes jej pokladaji za moralne vporadku. Tem musi Masinove nutne pripadat jako Breivik, ten prece take zautocil na nevinne lidi uprostred zcela legitimniho mirumilovneho rezimu. Tech zde ale moc neni a pokud ano, otevrene se k tomu boji priznat.
2. Ti, kteri vycitaji Masinum zabijeni nevinnych. Pak je ale na miste definovat, od ktere sarze vys zacinala vina. Nikdo, pokud mne pamet neklame, to po listopadu neucinil a ani se o to nepokusil. Je v poradku zabit generala a nadstrazmistra usetrit? Vnimani teto zcela nejasne hranice je individualni. Byl drzitel propujceneho bytu stejne vinen jako dustojnik STB? Byl sef stranicke bunky mene vinen nez generalni tajemnik? Kde je jeste spoluucast omluvitelna? Nemci se o toto po valce poctive pokouseli,vsem doporucuji utly a genialni spisek Karla Jasperse s nazvem OTAZKY VINY: A dnes maji nejmenší podíl pravicoveho extremismu v Evrope. My jsme se na to tak nejak po cesku s prominutim vy...a tak mame komunisty ve vsech partajich na klicovych postech...nebo jejich deti, nebo byvale STB a KGB, jak si kdo vybere, jsou jich lesy a uz je nepoznate podle ideologie, kazdy z nich si mezi tim vybral tu svou. Uz s tim nejde nic delat. Uz neni koho obvinit, vina se rozplizla mezi všechny a obtezuje slusne lidi svym smradkem (prominte ta emotivni slova).
3. Ti, kteri vidi ve rvacce s pokladnikem o pistoli ukladnou vrazdu.
4. Ti, kteri si nezjistili fakta a spokoji se s necim z ideologicky sprizneneho doslechu. S temi nema samozrejme smysl debatovat.
5. Ti, kteri povazuji za uspesny jen odboj bez obeti nebo odboj cileny na symboly (Heydrich byla akce obstojne logisticky pripravena za podpory dvou vlad, Masinove byli mali zoufali pesaci bez JAKEKOLIV PODPORY).
6. Ti, kteri povazuji za hrdiny jen ty, kteri to neprezili.
7. Ti, kterym pripada chucpe, kdyz soucasni politikove exhibuji pred kamerami svalnatymi slovy o hrdinech.
8. Ti, kterym pripada odboj spravny pouze v pripade, vede-li se proti prislusnikum jinych narodu.
Vsechny krome cisla jedna a ctyri mi pripadaji necim pochopitelne. Jak ale dodavam, prave proto, ze jsem si fakta poctive zjistila a temer nikdy neplavu s nejakym mainstreamovym ideologickym proudem, rikam: Jsou to dva lide, ktere honila po zuby ozbrojena armada dvaceti tisic policistu- uz jen to je samo o sobe zajimavy znak!proc tolik, na dva-tri obycejne "vrahy" - kteri jsou na uteku a které otec, významný odbojář proti nacismu, ktery byl nacisty popraven, naucil neco, co vetsina Cechu nezna a boji se toho jak cert krize: bránit svou svobodu se zbrani v ruce. Naposled plakali Cesi na nakladacich, kdyz Benes odvolal mobilizaci. Od te doby jsme geneticky naprogramovani heslem: pridej se k nim, prezijes! Stydime se za to a nenávidíme ty, kteri nam to připomenou, kdo by to rad slysel. Nase svoboda se nam smrskla na ruzne náhražky: citit se jako podnikatel, nakoupit si v Kauflandu, naladit si padesat stanic na telce anebo vybojovat si vetsi sociální pridavky. Mozna je nam i trapne priznat, ze je nam ta svoboda vlastne uplne sumafuk, je prilis abstraktni, nez aby bylo mozno se z ni najist. Rab rad veri tomu, ze hnusní páni byli, jsou a budou, a neda se s tim nic delat. Uklidnuje to. Dela to svet prehlednejsim. Nenuti to riskovat a premyslet o neprijemnem.
15. 08. 2011 | 13:16


S těmito argumenty už stojí za to polemizovat, protože představují kvintesenci naší neschopnosti „zvládnout minulost“, jak hezky říkají Němci. Ponížení, které komunistický režim lidem periodicky uštědřoval, po jeho pádu vyvolalo potřebu zadostiučinění. Palčivost ponížení byla tím větší, čím větším byl rozpor mezi vědomím odporu proti režimu – a neochotou či neodvahou se proti němu otevřeně postavit. Ten postoj je častý u dětí rodičů, kteří byli aktivními komunisty, hodně taky mezi lidovci, kteří, místo aby považovali existenci Lidové strany v Národní frontě za pozitivní šanci, kterou nabízeli lidem, jež nechtěli do KSČ, aby se mohli angažovat ve veřejném životě, upadli do komplexu „odčinění kolaborace“. Právě v Lidové demokracii bývalý agent Státní bezpečnosti Kaštánek spustil útok na minulost, v níž odsoudil celých 40 let od roku 1948 jako nediferencovanou totalitní minulost.
Potřeba ponížení kompenzovat vede k touze hledat hrdiny. Čím odvážnější, tím lepší.
Lze to pochopit, ale nelze s tím souhlasit.
Zejména když ke glorifikaci je také třeba upravovat minulost.
Podle paní Alvarové si Němci přečetli Jaspersovu Otázku viny – a proměnili se. Na rozdíl od nás, kde komunisti nalezli do všech politických stran, protože my jsme minulost nezvládli. Skutečně? Co se stalo s bývalými nacisty?
Německo od konce války do vzniku Spolkové republiky Německo v roce 1949 řídily okupační mocnosti. Ty uspořádaly procesy s válečnými zločinci a provedly prověrky ve státní správě.
Jenže když vznikla Spolková republika, kancléř Adenauer, v naší terminologii lidovec, otevřel stranu i bývalým nacistům. Do státní služby přijal víc než 90 % lidí, které okupační mocnosti neprověřily. Státním sekretářem byl u něj Hans Globke, autor komentáře k Norimberským zákonům, doklad kontinuity nacionálně-socialistických elit a počátečních elit nové republiky. Adenauer měl jasnou antifašistickou minulost: ale měl rozum a nedovolil, aby se vznikající německá demokratická společnost dělila na otázce minulosti. Věděl, že by to pro ni bylo smrtící. Proto když SRN v roce 1955 vstupovala do NATO a sociálně-demokratický poslanec se ho v parlamentu ptal (mimochodem nacisti vstupovali i do SPD, ale nebylo jich tolik), jestli „generálové Adolfa Hitlera budou též generály Konráda Adenauera“, mu suše odpověděl: „myslím, že by mi NATO 15-ti leté generály nevzalo“.
Když se v roce 1967 bývalý člen NSDAP Kurt Georg Kiesinger stal předsedou CDU, Karl Jaspers se na protest přestěhoval do Švýcarska a do Německa se už nevrátil.
Německo se svou minulost učilo zvládat dlouho – a povedlo se mu to. Důkazem právě je, že minulost řešilo jako generační problém, netahalo ji do účelových politických šalovaček.
Tak jako Německo, kde NSDAP měla na konci války 8,5 milionů členů, tak Československo, kde strana měla v roce 1989 cca 1,7 milionů členů, je nemohlo poslat na Sibiř. Lidé, kteří dávají najevo, že se komunisti měli po roce 1989 vyloučit z veřejného života, dávají najevo svoji hlubokou frustraci. Některé svádí k adoraci lidí, kteří, kdyby svůj čin provedli o 15 let později, by byli na Západě souzeni jako teroristi. Co dodat? Uzdravování české společnosti bude ještě delší než v Německu.

Pro přehlednost vyjímám z diskuse pod blogem:
alvarova napsal(a):
Pane Zaku, diky za reakci. Ano, Nemecko se skutecne zazracne neobratilo, to myslim ani z meho uvedeneho textu nevyplyva. Ale to siroke podhoubi pro nacisticky resentiment, jake dnes existuje napriklad v Rakousku, to je v nemecku definitivne passe. Nemcum se podarila jedna vec: v bourlive debate pred i po denacifikaci, ktera probihala sice masove a tykala se vsech clenu NSDAP (o tom u nas nemuze byt ani reci), ALE NA VYSOKYCH POSTECH probihala i tak, jak popisujete... prijali vetsinovy konsensus o tom, co je jednou provzdy fuj. Nedokazu si predstavit existenci Haidera ci Stracheho na prvnim miste zebricku popularity v Nemecku. Rakusane se dodnes vsichni radi vidi jako mirumilovne obeti Hitlera a silnejsich sousedu, proti kterym se nedalo nic delat. Ale na MEXIKOPLATZU stoji dodnes opustaney pamatnik s obrimi cislicemi 99,73. Pred timto pamatnikem si dodnes stari Rakusane uplivuji. Pripomina jim totiz, ze pro anslus v lidovem hlasovani hlasovalo 99,73 procent Rakusanu. Na pamatnik kaleji holubi a zarusta v rohu parku rostim, nepozorovane ale jiste odsunovan z vedomi chodcu do zatraceni.
Pro uplnost dadavam, ze nejsem dite ani komunistu, ani lidovcu.
20. 08. 2011 | 08:59
alvarova napsal(a):
oprava: ...v Nemecku, ...dodavam

alvarova napsal(a):
Pane Zaku, jeste mne napadl zajimavy detail ex post: Z pameti Markuse Wolfa a dokumentu Gauckova uradu vyplyva, ze lide na vysokych postech s nacistickou minulosti byli idealnimi kandidaty pro vydirani STASI, pokud nebyla tato minulost verejne znama a popsana. STASI timto zpusobem ziskala radu nedobrovolnych spolupracovniku na klicovych mistech noveho svobodneho nemeckeho statu. Je na miste se zeptat, zdali byla chyba v denacifikaci (ti lide se bali priznat svou minulost) nebo v tom, ze se dukladne neproverovalo. Uznavam, ze Adenauer nemel prilis mnoho na vyber, viz Gehlenuv pripad. Ale zda to bylo z pohledu budoucnosti objektivne spravne rozhodnuti, mohl proverit jedine cas. Kdysi jsem se bavila s jednim vysoce postavenym predstavitelem zahranicni spolecnosti, ktera u nas projevila zajem o investice. Ptala jsem se ho, proc vsadili pri vyjednavani na lidi spojene s STB a KGB. Jeho odpoved byla zcela pochopitelna: Nikdo krome nich nema ty zkusenosti, vhled a kontakty. Byt realista je v poradku, zvlastni ale je, ze to, co je realisticke, nemusi byt z historickeho hlediska spravne...nebo rekneme OPTIMALNI, abych nepouzivala adjektiva vztahujici se moralce.

alvarova napsal(a):
Jeste posledni poznamka k denacifikaci: Ano, nebyla dusledna. Ale byla. Uz to je samo o sobe velky pocin. U nas se hned po revoluci ztratily seznamy STB, seznamy KGB se nam nedostanou do ruky nikdy a na seznamech KSC je polovina parlamentu, vlady, soudcu,generalnich reditelu verejnych instituci a podobne. Treti odboj byl uznan odbojem az ve chvili, kdy je vetsina jeho clenu po smrti. Ve vezeni se ocitl pouze omylem neinformovany radikal Stepan, ktery nepochopil vcas, ze z Moskvy prisel rozkaz k akci s nazvem SKATUALTA BATULATA HEJBEJTE SE (jednoducha hra, kterou zna kazde dite v ceske materince). Kdyz to pochopil i Stepan, pustili ho a zalozil si firmu. Tezko se srovnavat s denacifikaci, kdyz jsme se o zadnou ani naznakem nepokusili. Proto se na Masinech neshodne nikdo s nikym.

Václav Žák napsal(a):
Paní Alvarová,
adenauerovská cesta k demokracii se dá stručně popsat takto:
- právní stát je důležitější než morální ohledy, proto bývalí nacisti musejí mít možnost účastnit se obnovy státu
- trestní odpovědnost za zločiny musí být individuálně prokázaná, samotné členství v NSDAP není diskvalifikací
- minulost nesmí být tématem politického zápasu
- mravní vyrovnání s minulostí má probíhat mimo politickou arénu.
V tomto kontextu, který byl německou společností přijat a tematizace nacistické minulosti odložena o bezmála dvacet let, se např. chodilo po špičkách okolo témat, jako byl atentát na Hitlera.
Přitom šlo o režim, jehož zločiny se s československým komunismem nedají ani srovnávat.
Osobně jsem přesvědčen, že Adenauer volil dobře.

Česká cesta opět, jako mnohokrát ve dvacátém století, znamenala zneužití minulosti pro politický zápas. Důsledkem byla kastrace státu, který přestal být schopný plnit základní funkce, např. vynucovat právo. Protože bez alespoň některých komunistů nemohla fungovat ani státní správa ani žádná politická strana, začalo se bezostyšné lhát. Marasmus, který se měl léčit mimo politický zápas, se stal jeho integrální součástí.
Já nepolemizuji s Vaší úctou k Ctiradovi Mašínovi, to je Vaše soukromá věc. Ovšem měla by logicky souviset s Vaší pochvalou pro postup denacifikace ve Spolkové republice Německo. Hlavně polemizuji s tezí, že odpůrci Mašínů jsou geneticky pokřivení čecháčci, kteří nedokážou na obranu svobody zvednout zbraň. A nedokážou se po německu vyrovnat s minulostí.
Tvrdím, že se v tomto soudu mýlíte. Ve skutečnosti řídily pragmatický německý přechod k demokracii nacistické elity, přinejmenším v právní oblasti. A právě pokus z morálních důvodů vyloučit z přechodu komunistické elity vedl k záplavě diletantismu a pokrytectví, s jehož důsledky se potýkáme dnes. Ty se samozřejmě vyloučit nenechaly a dosáhly svého značně neformálními způsoby.

V minulém režimu se dalo obstát se ctí a dělat i smysluplnou práci pokud člověk nechtěl kariéru, jezdit do ciziny atd. To, co napsala značka schlimbach 9.42 nebyl ojedinělý příklad. S lidmi, kteří se nebáli, dnes obvykle necloumá touha kompenzovat ne-odvahu radikalismem.

Je skutečně dobré si uvědomit, že Adenauer neprosadil ani lustrační zákon, ani zákon o protiprávnosti nacistického režimu, ani zákon a jánevímjakém odboji, aby učitelky věděly… jak pravil předseda Poslanecké sněmovny Uhde. Ne, jako moudrý katolík věděl, že se morální otázky nedají řešit politickými prostředky, což lidé toužící po zadostiučinění nechápou. A děsil se představy, že stát by měl glorifikovat akty individuálního násilí, pročež se v jeho éře vůbec netematizoval atentát na Hitlera, i když z právního hlediska by válečný stav mnohé umožňoval. Představa, že se koncedují akty individuálního teroru v době bez vyhlášené války by pro něj byla absolutně nepřijatelná. Křesťanská kultura je, vážená paní Alvarová, kulturou oběti, nikoliv násilí. ¨
Obávám se, že je třeba si vybrat: buď Mašíni, nebo Adenauer. Obojí dohromady nejde. A taky přemýšlet, co se nám nedaří, když máme parlament, který se s minulostí neustále vyrovnává, když máme vládu, která Mašíny vyznamenala a ještě vyznamená, a současně rozvrácenou společnost.
Srdečně VŽ



Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy