Psáno pro ČRo


Dá se vyznat v policejní krizi? Možná, lépe, než si myslíte.

Když se blížily volby v roce 2006 jeden disident Jan zavolal jinému disidentovi Janovi: Jene, jestli nezatáhneš za záchrannou brzdu, komunisti se dostanou do vlády. Tehdy v průzkumech veřejného mínění vedla sociální demokracie a její předseda a premiér Jiří Paroubek se netajil odhodláním zapojit komunisty do politiky jako standardní parlamentní stranu. Situace v policii a ve státním zastupitelství byla tristní: nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou premiér Paroubek s ministrem spravedlnosti Němcem zlikvidovali kvůli ministrově aféře s katarským princem, její náměstek Jaroslav Fenyk, dnešní soudce Ústavního soudu, nechtěl s novými lidmi spolupracovat a odešel. Ve vedení státního zastupitelství trůnily smutně proslulé postavy jako Renata Vesecká, Vlastimil Rampula paní Hojovcová či Libor Grygárek a další. I u soudů se vyskytovali lidé, kteří se netajili tím, že svému úkolu rozumějí tak, že se mají postarat politikům „o klid na práci“.

A tak na ÚOOZ prohlédli zásuvky, možná odpadkové koše, dali dohromady udáníčka a poznatečky a zakrátko se Poslanecké sněmovně objevila slavná Kubiceho zpráva o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Což o to, to byla pravda, leč účel, kterému ta zpráva měla posloužit, nebyl právě koncipován s cílem, že se tento stav má změnit.
Záchranná brzda zafungovala. Sociální demokracie volby nevyhrála. Nastala zvláštní situace, jak pravice, tak levice měly v Poslanecké sněmovně 100 hlasů. Po určitém čase se podařilo „přesvědčit“ dva poslance ČSSD, aby změnili trička. Vznikla Topolánkova vláda a začal se odvíjet příběh osmi let pravicových vlád, který skončil zásahem ÚOOZ na úřadu vlády a pádem Nečasovy vlády.

Paradoxně Nečasově vládě - spíš ministru Pospíšilovi - vděčíme za to, že se nejvyšším státním zástupcem stal Pavel Zeman, člověk se zkušeností z evropských institucí. Vydobyl si kredit. Po tvrdém zápase s politickou reprezentací se mu podařilo kvalitně obsadit Vrchní státní zastupitelství v Praze Lenkou Bradáčovou (ministr Pospíšil to zaplatil funkcí) a v Olomouci Ivo Ištvánem, který bohužel, občas projevuje malou předvídavost politických důsledků svého konání.

Teď se vraťme do dnešní doby. Opakuje se příběh Kubiceho zprávy? Neřekl bych. Na horních patrech státního zastupitelství nemáme osoby, o nichž by existovaly pochyby, na jakém břehu zápasu se zločinem vlastně stojí. Naopak. ÚOOZ se změnil. V čele s plk. Šlachtou si získal důvěru státních zástupců. Což se nedá říct ani o Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS), ani o Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) jako celku. Když Lenka Bradáčová se svými podřízenými stíhala kauzu poslance Ratha, zajistila, aby se informace o stíhání nedostaly do centrálního registru ÚOKFK, protože existovala vysoká pravděpodobnost, že by informace unikla a zmařila vyšetřování. Díky tomu se podařilo přistihnout hejtmana Ratha při přijímání úplatku ve výši 7 milionů korun, za což byl nepravomocně odsouzen.

Jak začala kauza Šlachta? Podle toho, co sdělil Respektu, ve chvíli, kdy ÚOOZ zatkl policistu a další osoby, aniž předal případ GIBS. Dozorující Lenka Bradáčová se tak rozhodla, protože vychází z výkladu trestního řádu, že pokud se jedná o větev případu, na jehož počátku nešlo o příslušníka ozbrojených sborů, může případ dál šetřit policista, který kauzu rozpracoval. Její postup vedl k zásahu na Městském státním zastupitelství, instituci, která soustřeďuje ty nejožehavější případy závažné hospodářské trestné činnosti a k odstavení státní zástupkyně Dagmar Máchové od vyšetřování trestních kauz. Bradáčová vyšetřovala vynášení informací ze spisů.

V té chvíli se začalo v utajení připravovat sloučení ÚOOZ a ÚOKFK. Podle dostupných informací by sloučení zrušilo stávající samostatnost ředitelů.

Klíčově důležité je, že sloučení bylo v rozporu s koncepcí, kterou ve stejné době policejní prezidium předkládalo parlamentu a kterou schválila vláda. Zadruhé sloučení bylo připraveno bez součinnosti se státním zastupitelstvím, o dotčených útvarech nemluvě. Argument, že taková reforma je plně v kompetenci policejního prezidia a ministra vnitra neobstojí. Pánem trestního řízení je státní zástupce a musí s policií úzce spolupracovat. Je tudíž naprosto nezbytné, aby sloučení, které by radikálním způsobem ovlivnilo distribuci informací uvnitř policejního sboru, bylo se státním zastupitelstvím konzultováno. K tomu však nedošlo. Plyne z toho jednoznačný závěr, účelem policejní reorganizace není zefektivnění práce policie, ale něco jiného. Nemá cenu spekulovat, co. Policejní prezident a ministr vnitra to musí veřejnosti vysvětlit. Zatím informace tají. Proč nezprostí plk. Šlachtu mlčenlivosti?

Utajení reformy ji činí vysoce podezřelou. Ostatní události jsou vyvolány právě tím. Je jistě nemilé poslouchat ministra financí Babiše, jak věc politizuje stylem žižkovské pavlačové bojovnice. Znevěrohodňuje tím jak ÚOOZ tak NSZ. Je jistě nemilé poslouchat policisty, jak otevřeně dávají najevo nedůvěru ve svoje vedení. Ale co když jednají ve veřejném zájmu? ČSSD Babišovi nevěří. Těžko se divit, při jeho chování. Neexistuje však žádný důkaz, že Šlachta připravuje na Babišovu zakázku druhou variantu Kubiceho zprávy. Pokud ÚOOZ při šetření trestné činnosti zjistí informace, které mohou být někomu velmi nepříjemné, měl by to být jeho problém, nikoliv důvod k tomu, aby se ÚOOZ vytrhaly zuby.

Ministr Chovanec si vybral dobrou agenturu, jeho video prezentace je profesionální. Doufám, že stejně profesionálně vysvětlí, proč se sloučení chystalo tajně a policisty zprostí mlčenlivosti. Sociální demokracie by se měla zamyslet, jestli ji hra ministra Chovance nemůže připravit o prestiž.