Prezident, blondýnky a Evropská unie aneb strategie tchoře

31. 10. 2009 | 23:12
Přečteno 23722 krát
Psáno pro ČRo6

Je 15. únor roku 2008 a prezident Klaus přednáší svůj pátý kandidátský projev. Karty jsou rozdány jinak než v roce 2003, komunisté nehrají ve volbě roli. O to důležitější se stávají lidovci. A tak se v prezidentově projevu objevují motivy lidoveckému srdci tak blízké: „Pokud nechcete dbát tisíciletých tradic naší civilizace, jejich křesťanských hodnot, důrazu na klasickou rodinu a úctu ke každému lidskému životu, nevolte mne, neboť já tyto hodnoty ctím.“
Je 7. 3. 2008, deset hodin dopoledne, výročí Masarykova narození. Prezident Klaus skládá prezidentský slib na druhé funkční období. V noci se odebírá do hotelu ve Starém Vestci, kde stráví noc s blonďatou letuškou vládní letky. To jsou zřejmě ty tisícileté křesťanské rodinné tradice. Pan prezident se jistě neobyčejně bavil, když si vzpomněl na chudáky lidovce a svůj procítěný kandidátský projev.
Aby bylo jasno: nejde o mravokárné řeči. I politici mají nárok na soukromí. Ovšem omezené. Pokud by si do Vestce zajel předseda Nezávislé erotické iniciativy, který by v kandidátském projevu horoval pro volnou lásku, nestálo by to za komentář. Ale pokud hlava státu v den prezidentského slibu popře principy, jejichž hlásáním se do úřadu dostal, není to už žádná soukromá záležitost, ale navýsost vážná výpověď o tom, jak je (ne)důvěryhodná.
Prezident Klaus podával přihlášku do Evropské unie v roce 1996. V té době platila Maastrichtská smlouva, její preambule mj. obsahovala tato slavnostní prohlášení:
„ROZHODNUTI vstoupit do nové etapy procesu evropské integrace zahájeného založením Evropských společenství,
PŘEJÍCE SI dále posílit demokratickou povahu a efektivní fungování orgánů a umožnit jim tak v jednotném institucionálním rámci lépe plnit úkoly, jež jim jsou svěřeny,
ROZHODNUTI (..) zavést hospodářskou a měnovou unii, jež (..) zahrnuje jednotnou a stabilní měnu,
ROZHODNUTI zavést společné občanství pro státní příslušníky svých zemí,
ROZHODNUTI provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku včetně budoucího vymezení společné obranné politiky, (…)“
Prezident dával přihlášku do mezinárodního společenství, které zcela jasně deklarovalo záměr svého dalšího vývoj směrem k hlubší integraci reagující na zvýšení počtu členských zemí kvůli snaze integrovat Evropu. Přihláškou se samozřejmě zavázal, že s těmito cíli souhlasí a bude je prosazovat. Jak svůj závazek prezident splnil?
Když se objevila na stole tzv. ústavní smlouva, prezident začal trucovat. Premiér ji podepsal a stát převzal – podle Vídeňské úmluvy – závazek udělat v dobré víře vše proto, aby byla ratifikována. Převzal prezident závazek? Naopak, postavil se do čela odpůrců. A to argumenty, z nichž bylo nad slunce jasnější, že o unii nemá nejmenší tuchy. Tvrdil například, že se ústavní smlouvou stává z unie superstát, protože zavádí unijní občanství. Jenže unijní občanství zavedla smlouva z Maastrichtu v roce 1992, do této unie podával Václav Klaus přihlášku! Poznamenejme na okraj, že unijní občanství je odvozené. Má pouze zrychlit vyřízení stížností občanů, pokud narazí na problém v jiném než domovském státu. Protože takovou stížnost by stejně řešily orgány unie.
Když ústavní smlouva padla kvůli nespokojenosti Francouzů a Holanďanů z rozšíření, přenesl se Klausův odpor na Lisabonskou smlouvu. Ačkoliv premiér Topolánek z jeho pověření opět smlouvu podepsal, prezident žádný závazek necítil. Spustil proti ní kampaň nejenom u nás, ale i v jiných evropských zemích. A když se jemu oddaní senátoři rozhodli podruhé nechat smlouvu přezkoumat u ústavního soudu, přidal se k nim.
Teď pozor: co senátorům vadí? Jsou to snad pouze některá ustanovení Lisabonské smlouvy? Ale kdež! Vzali to z gruntu. Stěžují si nejen na maastrichtskou smlouvu, ale dokonce na zakládající římské smlouvy z roku 1958! Naprostý právní nesmysl. Celý integrační proces v Evropě podle nich podkopává suverenitu České republiky. Proč tam tedy premiér Klaus podával přihlášku?
Podáním přihlášky a vstupem by se dalo očekávat, že jsme přijali závazky. Jenže z podání k ÚS plyne, že senátoři a prezident jsou přesvědčeni, že závazky a vstup jsou v rozporu s naší suverenitou. Na druhou stranu tvrdí, že bez unie to nejde. Čili výhody ano, závazky ne. A už jsme tam, už nás nevykouříte.
Vypadá to jako strategie tchoře. Bohužel, to zvířátko má málokdo rád a Evropa na takové jednání není zvyklá. Když si Češi chtěli uchovat svoji suverenitu, proč do unie vstupovali? Když prezident přirovnává unii k Radě vzájemné hospodářské pomoci, což je dosti hrubá urážka, přehlíží, že do RVHP jsme se nehlásili. Dostali jsme to příkazem. Pokud se tedy na adresu České republiky ozývají výtky ze strany EU, není to proto, že v čele naší země stojí statečný eurojánošík. Ne. Stojí tam člověk, který nedrží slovo a porušuje závazky vůči EU i ústavu vlastní země.
Prezident doufal, že to nebude on, kdo potopí Lisabonskou smlouvu. Nepodařilo se. Zůstal zcela v izolaci. A tak na závěr vytáhl neuvěřitelnou kartu: strach ze sudetských Němců. I když problematika dekretů byla vyřešena před naším vstupem do unie a majetková práva i po Lisabonské smlouvě zůstávají v kompetenci národních států. Jenže strach zafungoval: prezident se v očích mnoha spoluobčanů stal ochráncem „národních zájmů“. Smutná ukázka, jak moc nám schází sebevědomí. Vláda jeho požadavek neodmítla, ČSSD se přikrčila jako ruský mužik před carem. Němci jsou nepopulární a co kdyby prezident po volbách nechtěl jmenovat předsedu premiérem?
Prohlášení sudetských Němců, kteří upozorňovali na to, že se s jejich osudem hraje ošklivá politická hra, byla na české straně interpretována tak, že se prezident trefil do černého. Nenávist, která se během 28. října objevila dokonce v některých oficiálních projevech, je velmi nepříjemným poukazem, že jsme svoji minulost skutečně nezvládli. Slováci, u nichž je problém s Maďary živý, ukázali podstatně vyšší politickou vyspělost.
Občané by měli dobře zvážit, jestli je prezident nevodí za nos jako své volitele z lidové strany. Majetek totiž chrání Lisabonská smlouva tak jako tak. Ale po prezidentově tahu zřejmě přijdou o unijní ochranu sociálních práv. Tak to chodí. O svobody se obvykle přichází za jásání davů.
Václav Žák
Autor je šéfredaktor časopisu Listy

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy