Tvrdohlavě zavíráte oči a snažíte se přemoci svoji mysl a donutit ji ke spánku. Jenže se to nedaří.

Díky oddechu na konci roku se vám podaří úplně přehodit zajeté biorytmy…Co když je to ale Váš skutečný vnitřní biorytmus, že v noci chcete bdít a ve dne spát? Noční sova převtělená v ranní ptáče…no nic moc zejména v případě, že jste nakonec obojí zároveň a celoročně. Někde se to projevit musí a zpravidla to bývá zdraví, které Vám napoví, že takhle by to opravdu dál nešlo.

Konec roku je ideální čas pro bilancování a další plány. Rovněž předsevzetími se to jen hemží. Podařilo se Vám nějaké splnit, v tom roce, který se s námi pomaličku loučí? Zajímá mě to, protože mě se nepodařilo zhola nic..., přesto si letos dvě další předsevzetí dám. Co ještě stojí za další noční (i denní) myšlenku, když se ohlédnete? A jaké jsou Vaše pocity, když na to pomyslíte? Rozporuplné, hřejivé, děsivé? Od všeho trochu? Je to v pořádku…? Je to přadevším na Vás.

Moje mysl dnes nespí a poslední dobou se v často vracím k románu Mluviti pravdu od Josefa Formánka, který jsem četla jedním dechem a často mě při čtení mrazilo... Vracím se taky k románu Prsatý muž a zloděj příběhů od téhož autora a včera v noci jsem se vrátila k Jonathanu Livingstonovi Rackovi od Richarda Bacha. Dnes otevírám jeho Most přes navždy…

Oběma autorům patří mé obrovské a upřímné díky.

Jsou lidé, se kterými bych se chtěla o Jonathana Livingstona Racka podělit, protože jak praví nakladatel, cituji: „ Tento příběh je napsán pro ty, kdo jdou za hlasem svého srdce a vytvářejí si pro tuto cestu svá vlastní pravidla…pro ty, kterým pokaždé udělá radost, když můžou udělat něco dobrého, i kdyby to mělo být pro ně samotné…pro ty, kdo vědí, že život je ve skutečnosti mnohem bohatší, než by se při povrchním pohledu mohlo zdát…právě ti poletí s Jonathanem výš a rychleji, než si kdy mohli přát.“

Tak až na Racka narazíte, nevyplašte ho, byla by to totiž velká škoda.

Mě nezbývá, než poděkovat za všechno dobré i zlé, co mě v roce 2010 potkalo (obojího bylo vrchovatě) a omluvit se těm, kterým třeba ani netuším, že bych se omluvit měla.

Jak jsem už psala v diskusi, do roku 2011 přeji všem lidem dobré vůle ve virtuálně-reálném mikrosvětě Aktuálne.cz zejména schopnost názorové tolerance a trochu toho štěstí, protože na Titaniku bylo bezpochyby plno zdravých lidí, jen paní Štěstěna se k nim otočila zády.