V Ústí nad Labem se odehrává zajímavý příběh. Je "vymalováno". Vypadá to, jako by město bylo pozadu, ale zdá se, že je spíše o mnoho napřed. Prožívá si zřejmě to, co může a nebo v budoucnu dokonce čeká celou řadu měst a obcí, kraje, nebo klidně i celou naši zemi. Do popředí se dostalo nejen v Ústí nad Labem jedno silné nekonsolidované hnutí a v řadě samospráv a krajích vznikla nebo ještě vzniknou menší subjekty postavené zpravidla na odlišnějších principech interního fungování a řízení, než je klasický model zavedených stran. Je v tom síla a budoucnost, jak se však ukazuje zároveň obrovské riziko. Zásadní jsou při tom lidé v čele každého z nich a týmy, kterými jsou lídři obklopeni.

Mohu už trochu porovnávat, neboť mám nějaké zkušenosti a moje „mise“ v Ústí doplnila tu poslední komunální, která mi chyběla. Měla jsem tu čest, či případně smůlu (záleží vždy na úhlu pohledu) pracovat jako nejbližší spolupracovnice Jana Kasla (bývalý pražský primátor, později předseda Evropských demokratů), současného poslance Evropského parlamentu Stanislava Polčáka (bývalý poslanec a od počátku vzniku hnutí Starostové a nezávislí také jeho 1. místopředseda) a Martina Hausenblase (podnikatel, filantrop a lídr PRO! Ústí). Každý z nich mne velmi ovlivnil, udělil řadu lekcí a skrze role, které jsem zastávala, jsem se pravidelně setkávala s řadou dalších různorodých osobností jako například Janou Hybáškovou, Karlem Schwarzenbergem, Miroslavem Kalouskem, Martinem Půtou, Janem Horníkem, Jaromírem Štětinou, Honzou Farským, Věrou Kovářovou, Petrem Gazdíkem, Veškem Michalikem a s mnohými dalšími. S některými z nich mne pojí přátelství, přestože můj současný život změnil směr i obsah. S některými se přátelit ani nedalo a existují i tací, se kterými je budoucí spolupráce vyloučena. U některých z nich jsem byla u startu jejich politické kariéry, jiní byli na půli cesty, a nebo již dávno v čele žebříčků oblíbenosti/neoblíbenosti. A právě schopnost všech lídrů komunikovat, naslouchat, vydržet a mít silný tým, ovládat metody řízení – je to, co určuje další vývoj uskupení, ve kterých stojí tito lidé v čele, případně jsou jeho významnou součástí. Zajímavé je sledovat z blízka vzestupy a pády, osobnostní proměny během let, či při dosažení funkce, procesy rozhodování, kompromisy a jejich hranice, přičemž klíčové jsou vždy hodnoty a dovolím si troufnout říci rovněž materiální a rodinné zázemí. Zásadní jsou také zkušenosti s vedením lidí a zkušenosti z různých sektorů (nevládní, politika, byznys).

Zpět k Ústí nad Labem: v březnu 2014 jsem se stala součástí dění kolem kauzy Činoherního studia (to je na samostatný blog, dnes už možná na knihu s názvem Smutný nekonečný příběh III aneb definitivní konec říše fantazie) :-( a po té jsem odřídila předvolební kampaň PRO! Ústí. Po volbách se i mne týkalo koaliční vyjednávání a na základě dohody mezi ANO Ústí nad Labem a PRO! Ústí došlo k přesunu do kanceláře primátora. Byla jsem sice před tím radní malého města, ale to, co jsem zažila v Ústí na magistrátě, je zkrátka zcela nepřenosná zkušenost. Už ji v budoucnu nechci a nebudu opakovat. Stav města byl tristní a já si připadala jako na minovém poli, protože cokoliv se projednávalo se ukázalo buď jako časovaná bomba, a nebo jako pole zcela neorané. Pustili jsme se do práce, jako bychom měli dát všechno do pořádku za několik měsíců. Očekávalo se to od nás….tak jsme to cítili. Cítili jsme brutální odpovědnost a téměř nic nesneslo odkladu. Kolos jménem magistrát se dal do pohybu. Skřípalo to, dřelo, ale makalo.

PRO! Ústí se hned po nástupu na magistrát začalo potýkat s rozdílnou informovaností těch z nás, kteří pracovali na magistrátě a těch, kteří byli součástí hnutí a čekali venku na výsledky a informace. Uvědomila jsem si, že MUSÍ docházet k pravidelné informovanosti nejen elektronicky, ale zejména na pravidelných osobních setkáváních. Komunikační krizi jsme tak zažehnali hned na začátku. Do konce března 2015 jsem byla rovněž mluvčí koalice a hned po příchodu na magistrát jsem si dala za cíl, že musíme dobře informovat veřejnost o tom, co se na magistrátě děje. Jak se ukázalo – informovat veřejnost nestačí. Usilovala jsem také o to, aby se pravidelně scházel koaliční klub, ale to se mi podařilo jen 1x a to hned na počátku. Vsuvka: sama jsem se ukomunikovala téměř do bezvědomí, dnes se mi skoro vůbec nechce mluvit, spíš jen psát…ale to přejde. :-)

S odstupem času se domnívám, že ANO se zkrátka nepodařilo včas rozpoznat, že dochází k dvojkolejnosti, a když to bylo jasné, že jde o velkou krizi, bylo už zřejmě pozdě, protože propast mezi těmi, kteří byli zavaleni každodenní operativou ve vedení města a těmi, kteří dění pozorovali zvenku, byla už příliš hluboká.

Pravdou je, že už od počátku při koaličních vyjednáváních byla cítit vzájemná nedůvěra. To je však dle mého soudu přirozený jev a pouze čas ukáže, zda jde o kompatibilní týmy. Kromě toho však už od počátku část lidí z ANO nesouhlasila s koaliční spoluprací ANO a PRO! Ústí. PRO! Ústí pak mělo v momentě, kdy se o rozkolu v ANO dozvědělo, pouze dvě možnosti. Buď na to poukazovat a upozorňovat na možná rizika, a nebo být velmi loajálním a trpělivým partnerem a doufat, že si to lidé z ANO vyříkají včas a k rozpadu koalice tak nedojde. Zvolilo variantu druhou.

Zároveň také mělo dvě možnosti, jak vzniklý rozkol samo řešit:
1) buď odstoupit ze svých funkcí, neboť spolupráce začínala být velmi složitá (Proto se také nepodařilo zajistit celoroční financování Činoheráku Ústí a schválit protihazardní vyhlášku). Že je v ANO problém, bylo zřejmé na jednáních rady města, nejvíce však na jednání zastupitelstev města. PRO! Ústí se tak stávalo rukojmím rozkolu v ANO.)
2) a nebo vytrvat a doufat, že se v ANO vše vyřeší. (Rozdíl mezi ANO a PRO! Ústí byl a stále je zejména v tom, že zatímco PRO! Ústí nemělo díky svým hodnotám žádného možného silného partnera pro případné změny v koalici /vyloučena byla spolupráce s KSČM a ČSSD/, ANO koaliční potenciál mělo, neboť v hodnotách panovaly u jednotlivých zastupitelů rozdílné názory /spolupráce s KSČM a ČSSD nebyl pro řadu z nich problém/.)

Na posledním zastupitelstvu bylo s vedením města „vymeteno“ velmi rychle, chladnokrevně a přitom, elegantně, bez emocí a v klidu. Vzorový příklad puče, který pod rouškou demokracie vyšachoval z vedení města ty, kteří za cca půl roku odvedli pro veřejnost a laiky nepředstavitelný kus práce. Ne, vůbec to nebylo připravené předem... Očekávám velmi rychle čistky ve vedení organizací vlastněných či spoluvlastněných městem a návrat starých „dobrých“ pořádků a pravidel. Osobně se domnívám, že současná „parta“ bude vládnout městu beze změn do konce volebního období. Marketingově je to velmi chytře nastaveno. Vládnou totiž opět nováčci a to z 37 členného zastupitelstva zbytky ANO (odhadem 5 mandátů) a UFO (2 mandáty) ovšem s podporou ČSSD, KSČM a ODS. Projde tedy jen to, co tichá podpora dovolí. Rafinované? Ne, je to takový politický standard - vlk se nažere a koza přitom zůstane celá...

Co zásadního z toho plyne?
1) Volby samy o sobě jsou fajn, ale ačkoliv z nich vzejde vítěz, nikde není psáno, že z něho nebude nakonec poražený. A leckdo velmi rád a ochotně "upíše svoji duši ďáblu".
2) Deziluze, která přichází pro veřejnost po podobných pučích, je nevratná a častokrát vede k apatii. Přesně to je přitom cílem.
3) Veřejnost se během volebního období může třeba stavět na hlavu a odstrkovat ušima, demonstrovat, vztekat se a rozčilovat, případně kontrolovat a zajímat se o dění, ale to je asi tak všechno. Volby jsou totiž krutě daleko. (Připomnělo mi to Járu Cimrmana: „můžete se o to přít, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak jediné, co s tím můžete dělat")
4) PRO! Ústí spolu s částí ANO + TOP 09 může a mělo by setrvat ve svém nyní už opozičním snažení, a pokud to zvládnou táhnout jejich lídři další cca 3,5 roku, možná by nemuselo být nic ztraceno.

Vracím se tímto na začátek na mne poměrně nezvykle dlouhého textu: Klíčoví jsou v každé době lídři!
Závěr: Proč že je Ústí napřed před ostatními? Přesně to, co se událo tam, se totiž může stát v budoucnu kdekoliv a na jakékoliv úrovni. Tak obrovské hnutí (i když řízené jako firma...wau!), je stále více spíše pytlem plným blech, než hnutím plným vyzrálých osobností. Nevyzrálost a touha po moci a finančním zabezpečení vede „vyvolené zvolené“ k tomu, že na čas, případně jednou pro vždy zahodí morálku, etiku a svoje hodnoty a zásady. Ty vymění za teplá místečka, vliv a osobní prospěch. Co na tom, že mají odpovědnost. V naší zemi si na hru o odpovědnosti téměř nehrajeme. A nějaké dlouhodobější vize, udržitelnost a takové ty vizionářské bláboly aplikovat v Ústí? Ale kdepak, experiment skončil vážení. Takže všichni zase zpátky na značky, už to za těch pár měsíců vážně stačilo…

PS: v posledních dvou a půl měsících jsem jhiž na magistrátě nepůsobila. Ze hry mne vyšachovaly dlouhodobé zdravotní problémy. Proto se na to dnes dívám očima insidera, který se stal v průběhu vývoje outsiderem. Držím lidem z PRO! Ústí, zbytku ANO a Topce palce. A za sebe mohu říci, že je mi to lidsky velmi líto...držte se přátelé.

David Daduč, bývalý radní ÚNL za PRO! Ústí, pro mne člověk, kterého jsem nejvíce respektovala:

„Pravda a láska samozřejmě musí zvítězit. A ani není tak moc podstatné, jak rychle se to stane. Můj známý z disentu byl jednou zadržen v Moskvě a kágébák se ho ptal: Proč se takhle zbytečně angažujete? Vždyť my budeme vládnout ještě 300 let. Známý se dívá na hodinky: 300 let? V pořádku, máme čas.“ – Adam Michnik"