Bála jsem se, vážně moc. To zná bezpochyby každá nastávající maminka. Porod v Čechách – nemocniční klasika. Z nastávající maminky je najednou pacientka a tak se od ní většinově očekává, že se prakticky bezvýhradně podvolí nemocniční péči. Kdysi (27. 8. 2009) jsem napsala blog Domácí porody. Myslela jsem si, že už se mě to téma vlastně nebude nikdy osobně týkat, že už mám odrozeno. Člověk míní, život mění…

Věděla jsem, že chci rodit v porodnici a věřila a doufala, že budu mít štěstí – především na lidi. Trochu jsem pátrala a zjišťovala si informace o porodnicích v okolí, jenže jsem pořád měla vnitřní pocit, že se můj stav s ohledem na všechny komplikace může zhoršit. Zhruba v polovině sedmého měsíce došlo k tomu, že mne právě s ohledem na zdravotní stav převzali do péče u Apolináře.

Začala jsem studovat web kliniky, číst recenze a uvědomila si, že se sice svěřuji do péče profíkům, ale zároveň také narazím na tvrdou nemocniční realitu. Vyrážela jsem tam prvně se sbalenou taškou, protože nebylo jisté, zda si tam trochu nepoležím. To místo na mne zapůsobilo naprosto hrozivě. Všechno tiché, strohé, studené a vážné – prostě klasická nemocniční realita. Při jedné z návštěv poradny mi můj syn povídá: „Mami, já jen čekám, kdy přiletí Hedvika a přijde za námi Harry Potter, je to tu jak v Bradavicích“. Super, řekla jsem si, trochu jiný pohled - dost nám to s mužem pomohlo změnit trošku úhel pohledu...

Měla jsem jasnou představu, co opravdu nechci a také, co skutečně chci. Po čem jsem obecně toužila nejvíc, byla intimita. Když se podívám na drsnou sondu do českých porodnic – viz tento link
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10408111009-cesky-zurnal/214562262600004-pet-zrozeni/
pak z toho prostě mrazí.

Moje kamarádka, porodní dula, která se mnou prošla těhotenství a byla také s námi v porodnici, k dokumentu na svém FB uvedla: „Jedním z hlavních důvodů proč chodím k porodům je, že právě v porodnicích pomáhám ženám chránit jejich důstojnost. Snažím se, aby jejich přání byla dodržena, jejich těla nebyla mrzačena a miminka nebyla separována. Nejsou to divoženy v batikovaných sukních s netopejrem ve vlasech a dvoucentimetrovým porostem na nohou. Jsou to většinou vysokoškolsky vzdělané a zdravě uvažující osoby, které se nebojí vyslovit svá přání a vymezují se tak nezdravému systému v oblasti českého porodnictví. Změna zeshora nepřijde, buďme tedy aktivní a roďme naše děti zdravě a bezpečně.“

Kdo mě zná, tak ví, že netopejra ve vlasech nemám a ani porost na nohou nepřekračuje dva centimetry…;-). Není mi jasné, když je absolutně běžné, že jsme v soukromí při naší hygieně, na toaletách a děti vyrábíme zpravidla také v intimním prostředí, proč je porod v porodnicích najednou tak neintimní.

Až do porodu se o mne staral MUDr. Krejčí. Na moje otázky vždycky odpovídal laskavě, za jeho péči díky. Co se týká sester – pokaždé jsem dostala v poradně tak trochu vynadáno, protože jsem neudělala přesně to, co jsem měla (asi patřím mezi méně chápavé maminky). Řekla jsem si, že na to dlabu, že to těch pár týdnů vydržím a brala to spíš jako sportovní disciplínu. Jedna maminka, která přišla do poradny nově, se ke mne přitočila a zeptala se, zda všechno pochopila správně, protože se těch harpií docela bojí zeptat. :-)

Před plánovaným císařským řezem, kterému jsem se chtěla opravdu vyhnout, mne zachránilo moje miminko. V den, kdy se o sekci rozhodovalo, se jako zázrakem otočilo do správné polohy. Naplánována byla hospitalizace na oddělení rizikového těhotenství, aby i tak vše bylo pod lékařským dohledem. Začalo mi být úzko, už nebylo úniku. Na příjmu jsem nesměle odevzdala kromě veškeré dokumentace také porodní přání a porodní plán (níže jej zveřejňuji). Měla jsem nějaké dotazy a uvedla, že u porodu bude můj muž a střídat se bude s dulou. Na to sestřička tak trochu ironicky odpověděla: „Jo vy budete mít u porodu dulu, tak proto tyhle dotazy.“ Podotýkám, že se tenhle můj pro mne dost zásadní papír z dokumentace vytratil a při porodu nebyl k nalezení, přesto že po něm pátrali. V povinné dokumentaci, kterou jsem musela vyplnit, jsem také zaškrtla, že si rozhodně nepřeji při porodu přítomnost mediků. To s ohledem na moji první porodní zkušenost, kdy jsem měla pocit, že jsem na nádraží a mezi nohy se mi může podívat každý, kdo zrovna prochází kolem. To už jsem vážně znovu zažít nechtěla.

Hned další den došlo k vyvolávání porodu. Péče obou lékařek byla skvělá. Kontrakce se rozjely, byly trochu chaotické, ale po pár hodinách téměř utichly. Svého muže i kamarádku dulu jsem poslala domů. Odešli, že se všechno odehraje až následující den, ale za pár minut mi odtekla plodová voda, kontrakce se rozjely znovu a naplno a já je oba volala zpátky…

Dnes s odstupem cca 14 dní, jsem ráda, že jsem přípravnu a sály neviděla předem před porodem. Je to tak studený a sterilní a neosobní prostor, že je dobré to úplně vytěsnit a soustředit se jen na sebe a miminko. Měla jsem štěstí, protože jsem po přesunu na porodní sál zhruba do hodiny porodila. Nedokážu si představit, že bych v přípravně strávila několik hodin. Dostat ze sprchy alespoň vlažnou vodu, byl totiž zázrak.

Samotný porod byl pro mne naprostou odměnou, protože u něho byly z porodního týmu jen samé ženy (to jsem si přála vážně moc) a ještě vlídné, zejména pak paní doktorka. Poprosila jsem ji o následující 4 věci:
- napolohovat lehátko - na zádech a vleže s nohama nad hlavou bych prostě neporodila
- nechtěla jsem epidural – pokud ano, tak jedině když to bude opravdu nutné
- nechtěla jsem nastřihnout hráz – pokud ano, tak jen v opravdu nejnutnějším případě
- prosila jsem, aby miminku nechali dotepat pupečník.

Jak jsem psala výše, porodní plán + přání nebyl k nalezení, naopak medičky jsem na sále měla. Ohradila jsem se, ale nakonec jsem těm dvěma slečnám řekla, ať zůstanou. Měla jsem také připravenu plnou moc pro mého muže a dulu a také jsem byla připravena podepsat revers, pokud by po porodu došlo k separaci od miminka, se kterou bychom my, rodiče, nesouhlasili (samozřejmě v případě, když bude miminko v pořádku).

Porod proběhl hladce a paní doktorka mi všechna přání splnila. Naše holčička byla hned na mém břiše a čekali jsme, než dotepe pupečník. V porodnici byl v té době klid a mír, žádný další porod na lůžkách vedle nás neprobíhal. Po určité době přišla dětská sestřička, že si miminko na chvíli odnese. Souhlasili jsme pouze v případě, když ho bude moci můj muž doprovodit. Nebyl s tím problém, takže všechno proběhlo tak, jak jsme si přáli. Ty dvě hodiny po porodu jsme strávili prakticky celé spolu všichni tři. Miminko za mnou dovezli na pokoj a já si svoji dceru ještě ten večer ve spolupráci se skvělou sestřičkou sama po porodu umyla.

Chtělo by se tedy říci – konec dobrý, všechno dobré. Ano, moje zkušenost je dobrá. V Apolináři jsou opravdoví profesionálové a profesionálky a já jsem vděčná za veškerou tamní péči, které se mi dostalo. Ke klinice jsem od počátku přistupovala s obezřetností, ale také s pokorou. Je to místo, kde si dokáží poradit s těmi nejzávažnějšími těhotenskými komplikacemi a vypiplají i úplně malinká nedonošeňátka. Dostalo se mi nakonec i té tolik vytoužené intimity. Měla jsem obrovské štěstí na lidi a porodní tým, kterému tímto děkuji: Lékařka: D. Indrová, porodní asistentky: K. Pikolonová, B. Nováková, dětská sestra: E. Ročková.

A co dál? Všem nastávajícím maminkám bych chtěla vzkázat, aby se na porod dobře připravily. Aby věděly co chtějí, co nechtějí a jaká mají práva. Aby si ten svůj porod nenechaly vzít lidmi, které uvidí ten den poprvé v životě a nejspíš také naposledy. Aby nepodléhaly strachu, že jsou nezodpovědné, když chtějí po personálu nebo porodnici něco, na co tam nejsou zvyklí. Aby měly u sebe nějakou oporu pro případ, když už za sebe a své děti samy nedokáží bojovat, když se něco pokazí...

Já osobně už na systémové změny věřit přestala. Na všechno jsme vlastně sami, ale o to víc by nám na všem, co se s námi a kolem nás děje, mělo záležet.

Děkuji všem, kdo mi během těhotenství pomáhali, svému nejlepšímu a nejúžasnějšímu muži a Elišce, která to všechno prožila s námi.


Přikládám ještě moje porodní přání a porodní plán. Pro některé nastávající maminky to může být třeba do budoucna jen malá inspirace.

Porodní přání + porodní plán
1. VŠEOBECNÉ + osobní přání
• prosím o vyloučení osob, jejichž přítomnost není nevyhnutelná (studenti, opraváři, uklízečky…)
• nepřeji si separaci od dítěte: já, otec nebo dula, musí být vždy s miminkem – prosím o neustálou přítomnost, přeji si přiložení k prsu – bonding – celé dvě hodiny určené k adaptaci po porodu
• prosím omezit počet vyšetření na nevyhnutelné, prosím žádné mediky
• v žádném případě si nepřeji, aby byl proveden tzv. Hamiltonův hmat
• nepřeji si amniotomii plodové vody (umělé protržení vaku blan)– pokud by došlo k propíchnutí plodové vody, tak až při otevření na 8 – 9 cm.
• nepřeji si amniskopii plodové vody

2. MOŽNOSTI BĚHEM 1. DOBY PORODNÍ (otevírací fáze)
Činnost během 1. doby porodní: Ráda bych chodila, měnila polohy, využívala sprchu
Jídlo a nápoje: Ráda bych, aby mi v porodnici doporučili, jaké jídlo a nápoje můžete požívat
Doprovázející osoby: Manžel a dula
Tišení bolesti při porodu: ráda bych dala přednost lékům proti bolesti, aplikaci epidurální anestézie jen v opravdu nutném případě, relaxačním a dýchacím cvičením, využitím fit-balónu
Klyzma (klystýr) – přeji si raději využít přípravek z lékárny na to určený, mám ke klystýru spíše odmítavý postoj
Oholení genitálií: tento druh výkonu bych ráda odmítla, výkon provedu sama, před porodem.
Vnitřní vyšetření: žádám, aby bylo minimalizováno a použito jen v nevyhnutelných případech.

3. MOŽNOSTI BÉHEM 2. DOBY PORODNÍ (vypuzovací fáze)
Poloha při porodu: střídání poloh, pokud si nenajdu tu, která mi bude nejvíce vyhovovat.
Technika tlačení: ráda bych dala přednost vlastním pocitům a budete tlačit podle sebe, řízené tlačení mi nevyhovuje, pouze v případě komplikací podle instrukcí porodníka.
Epiziotomie (nástřih hráze): odmítám, dám přednost spontánnímu narušení tkání
Přestřihnutí pupeční šňůry: přeji si, aby byla přestřihnuta, až když dopulsuje.

4. MOŽNOSTI PO PORODU
Kontakt s děťátkem po narození: přeji si, aby mi bylo děťátko ihned po narození položeno na břicho, resp. hrudník.
Krmení: jednoznačně kojení, podle WHO může mimi ztratit až 10% váhy, nedokrmovat v porodnici lahví
Péče o děťátko: chtěla bych se o něj starat sama a mít ho přes den i v noci u sebe, v případě poporodních komplikací pak kombinovat vaši péči s péčí zdravotního personálu.
Pobyt v porodnici: co nejkratší možný

5. NEOČEKÁVANÉ SITUACE
Komplikace v 1. době porodní – pokud se vyskytnou: přeji si být přesně informována a podílet se na rozhodování, lékařům však důvěřuji.
Císařský řez: chtěla bych být během operace při vědomí a vidět své děťátko ihned po narození