Vláda, premiér a prezident, to jsou takoví herci a zřejmě by se na DAMU dostali na „první dobrou“. Možná, že jsou to i něčí loutky, kdo ví. V každém případě je to takový velký humbuk, který je krizí zejména pro ně samotné.

Nebo si snad někdo myslí, že když se vymění ministr, dochází v resortu k nějakému velkému zemětřesení? Vůbec ne. Před lety jsem například v Poslanecké sněmovně narazila na paní, která tam pracuje od roku 1974 a když jsem veška do kanceláře, měla jsem dojem, že jsem u ní doma, nikoliv na úřadě. Tak zabydlený pokojíček tam měla. ;-)

Politická krize se veřejnosti vlastně zase tak moc nedotýká. Pardon, dotýká se to každého z nás, ale záleží na úhlu pohledu. Já osobně řeším obyčejné věci spojené s rodinou, dětmi, vařením, praním, úklidem a prací. Ale nejvíc žijeme výchovou…. Snažíme se děti vychovat tak, aby ve společnosti obstály, ale hlavně aby z nich byly samostatné bytosti se zdravou sebedůvěrou, přitom empatické, schopné komunikovat, být laskavé, ohleduplné, ale zároveň uměly dát jasně najevo, kde jsou jejich hranice, za které se prostě nechodí. Přejeme si (stejně jako většina rodičů), aby byly v životě šťastné, spokojené a veselé. Zda se nám to alespoň trochu daří, to ukáže čas.

Výchova je vlastně moje největší téma, protože mám často pocit, že ji úplně nezvládám tak, jak bych si přála a chtěla. Zjistila jsem, že základem naší rodinné pohody je klidná komunikace – ať se stane, co se stane (tím neříkám, že se mi to pokaždé daří). Uvědomění si, že skoro všechno má své řešení, když si dokážeme v klidu sednout, poslechnout si, kdo má jaký názor a proč se chová, jak se chová a vyřešit do tak, aby nám bylo dobře všem. Jde to s puberťákem i s batoletem. Někdy snáz a někdy s obtížemi. Snažíme se, aby naše rodina fungovala podle jasných pravidel a abychom se vzájemně respektovali. Nepotřebujeme k tomu Ústavu, Listinu práv a svobod, nebo lexikon plný složitých zákonů, čar a kouzel, které si každý vykládá tak, jak se mu hodí. Jsme pro naše děti takovými „stopařovými průvodci po galaxii.“

A jak výchova souvisí s vládní krizí? Hodně. Nevím, proč je člověk člověku více vlkem, než parťákem. Proč hlava státu nastraží past na premiéra a sehraje v přímém přenosu šaškárnu pro sebe sama. Proč se jedni povyšují nad druhé, poučují, moralizují, hodnotí a kážou. Je to ego, co některým mocným nebo naopak nemocným lidem zatemňuje mozek? Nebo je to pocit moci nad námi, bezmocnými? Kdo ví. Jisté je, že výchova samozřejmě ve všech situacích (zejména těch vypjatých) sehrává velkou roli. Určitý „vzor“ chování je navíc nakažlivý – možná dokonce vysoce infekční a tak napadá mozkové buňky dalších a dalších lidí, pro které se ty nejhorší vlastnosti stávají normou, podle které je normální chovat se například jako ministr Babiš, nebo hlava pomazaná Zeman.

Když se na ty (nejen) naše děti dívám, jsem mírně optimistická. Možná, že až jednou převezmou pomyslnou generační štafetu, bude vyhráno.

Na dobrou noc jedna ukolébavka od mých milovaných The Tap Tap: "Blbec je blbec a blbcem zůstane," to je holý fakt… ;-)
https://www.youtube.com/watch?v=8qacVvm-8ao