Vloni jsme změnili školu a měli radost, že se rozšíří výběr jídel a docela se na to těšili. Po zkušebních 14 dnech jsem po dohodě se synem obědy odhlásila a začal se stravovat doma. Ptala jsem se ho, co ostatní děti, zda jim chutná. Odpověděl, že ne a že se stačí podívat do toho kýblu, kam se jídla vyhazují.

Paní vedoucí jsem při odhlašování obědů řekla, že se to převážně nedá jíst. Byla opravdu hodně překvapená, protože si prý dosud nikdo nestěžoval. Usoudila jsem tedy, že divná jsem já a tím se pro mne kapitola stravování ve škole uzavřela.

Letos v květnu jsem si musela přiznat, že jsme se synem fakt strašně tlustí a začala jsem pátrat po nějakém systému stravování, který nás té brutální nadváhy postupně zbaví. Podařilo se a i když jsme teprve na půli cesty, úbytek váhy je obrovský, protože syn (12 let) zhubl od poloviny června do dneška 17 kg a z toho 11 kg tuku, přičemž ohromující jsou spíše centimetry. Například v pase totiž zhubl 16 cm a na každém stehně 11 cm a přes pupek 18 cm. Podotýkám, že měří 180 cm, ale jeho startovní váha byla 106 kg. Fakt špatný. Dnes je to úplně jiné díte, hubne dál, má plno energie a začal se mnohem víc hýbat - aniž by ho do toho někdo nutil. (Pro ty, kdo mi napíší, jak jsem to mohla dopustit, že měl takovou nadváhu, předem sděluji, že se tak stalo z mnoha důvodů, každý má nějaký příběh a pro mne je důležité, že už se k tomu nikdy nechceme vrátit. Navíc o mojí váze raději pomlčím…děti jsou zpravidla zrcadlem rodičů) ;-).

A proč o tom píšu? Za tu dobu jsem se o jídle opravdu hodně naučila a protože jsme se do toho vrhli spolu, musela jsem vydržet hlavně já sama. Zítra syn vyráží na soustředění a já se školou řeším stravování. Dívám se na jídelníček a jsem bezradná. Rozhodnutí je takové, že jej dovybavíme na snídaně a zbytek jídel mu budu vozit, naštěstí nebude tak daleko. Byla by totiž velká škoda, kdyby jedl 5 dní tak, jak jedl dříve a zbytečně si to zkomplikoval. Vím, že to asi jiní rodiče neřeší. Děti jsou hubené nebo „akorát“ a tak je ke změně stravovacích návyků nic netlačí.

Fajn, jenže není blbě celý ten systém? Proč má jíst dítě kuře na paprice s knedlíky, když jediné, co v tom jídle jakž takž najde, je bílkovina? Nebo proč má jíst boloňské špagety, když tam tedy není bílkovina skoro žádná a zelenina leda tak v kečupu? Proč není u každého jídla čerstvá zelenina a ovoce? A mohla bych pokračovat.

Mám dojem, že žijeme v době, kdy už od dětství "umíráme" nad plnými talíři. Jenže my rodiče jsme dospělí a je to naše volba, ale jak k tomu přijdou děti? Nebo to nikomu nevadí?

A na závěr: tento text není namířen proti naší škole, nebo zařízení, kde se syn bude týden stravovat. Máme tu školu rádi – je skvělá. Jen by mne zajímalo, jak to vidí rodiče v naší zemi… Možná zase zjistím, že jsem divná a že nikdo nemá potřebu to řešit… ale fakt mě názory jiných rodičů zajímají.

EDIT: A tady pozitiva - projekt Skutečně zdravá škola...ale nás zatím míjí...

BTW: co máte dnes k snídani?