Byl jedou jeden král, co rád hrál a vždycky vyhrával. Říkali mu Andrej.

Byl šikovný, kreativní, bohatý a měl velkou výdrž a silnou vůli. Neměl sice velké bicepsy ani tricepsy, ale on je stejně nepotřeboval. Byl to ale takový strýček Skrblík.

Stejně jako strýček Skrblík, postavil si trochu větší čapí hnízdečko, kde žily dokonce i roztomilé surikaty. Protože byl ale hodně velký skrblík, bylo mu líto každé korunky. To hnízdečko bylo docela drahé a tak se mezi lidem poddaným začalo říkat, že si ho pohádkově začaroval – malinko zlevnil. Proč ne, jsme pořád v pohádce a v pohádkách se může čarovat. Byly to jen takové drobásky. Už od od kolébky slýchal, že korunka ke korunce patří. Navíc to nebylo obyčejné čapí hnízdečko, bylo neobyčejné.

Úspěch na krále Andreje čekal na každém kroku a opravdu se měl čím dál lépe. Jednoho dne ale přijel do hnízdečka na návštěvu spravedlivý soused OLAF a snažil se přijít na to, jakým kouzlem Andrej své hnízdečko očaroval, že se mu podařilo ho o tolik zlevnit. Dalo mu to hodně práce, ale díky kvalitnímu lexikonu kouzel na to kouzlo nakonec přišel. Jeho síly však na odčarování nestačily.

Andrejovi se to sice nelíbilo, protože byl přesvědčen, že si může čarovat jak chce, ale na nic nečekal a řekl si, že bude velkorysý a čestný. Své hnízdečko odčaroval, ušetřené korunky vrátil do společné hromádky kam patřily a svým poddaným se omluvil. Poddaní mu odpustili a jestli všichni neumřeli, žijí v té zemi mlékem a strdím oplývající, dodnes.

Zazvonil zvonec. Fakt. Každá pohádka má mít vždycky dobrý konec. A já na dobré konce věřím víc, než na ty špatné. :-)

My "poddaní" však nedopusťme, aby se používání zlých kouzel stalo normou. Aby se lži, podvody, krádeže, hrubost, vulgarita, posměch, povyšování, zneužívání moci a nátlak, staly akceptovatelnou součástí našich životů.

Skrblík pro „nepamětníky“ (kdyby nekdo náhodou neznal) ;-): www.youtube.com/watch?v=GhOaS5Aa1mw&list=PLXVsm2FQj8DX0H5fb9kjAZsbyNs3CpSla