Volby do PSP ČR 2009 jsou za humny. Zatím nevíme, kolik žen a za jaké politické strany a hnutí bude mít možnost, utkat se na volitelných místech kandidátek v jednotlivých krajích o poslanecké mandáty a také zatím nevíme, kolik bude lídřic.

Definitivně jasno bude nejdříve ve druhé polovině srpna, po podání kandidátních listin. Nemůžeme dnes také vědět, která politická strana či hnutí zvítězí v klání o Stranu otevřenou ženám 2009. Jak strany dopadly v roce 2008 je možno zjistit zde: www.padesatprocent.cz/?c_id=575. Můžeme si ale tipnout! :)

Neustále mne překvapuje, jak uzavřená je například ženskému prvku ODS. Nevím, čeho se pánové bojí. Ale stačí si přečíst některé diskuse pod blogy s podobnou tématikou jako je tento. To je prostě „nádhera“!

V diskusi pod blogem ředitelky Gender Studies Lindy Skokačové ze dne 3.07.2009, s názvem Europoslankyně se snad nemůže stát matkou?!, jsem uvedla: „Domnívám se, že na tom v ČR nejsme tak špatně, jak vyznělo z blogu výše. Dle své vlastní zkušenosti bych řekla, že všechno je jen naše volba a sami se pak musíme poprat s následky našich rozhodnutí a skutků.

Rozhodnutí pracovat alespoň na částečný úvazek brzy po porodu, má stejně jako všechno, svá pro a proti. Mohu dnes odpřísáhnout, že kdybych měla mít někdy ještě druhého potomka, budu dělat maximum pro to, abych s ním mohla být doma co nejdéle, alespoň rok, ideálně dva. Je ale nutno respektovat to, že každý (žena i muž) má právo na to, se rozhodnout sám. A určitě by bylo fajn, kdyby to okolí jednoduše akceptovalo, nic víc, nic míň. Všem se tím uleví.

Já osobně si ovšem nemohu na nic stěžovat, protože jsem spíše zažila opak, než je uvedeno výše. Mám spíše na mysli uznání pro celou naši rodinu včetně prarodičů a praprarodičů.

Pořád se snažím o to, co nejlépe zkloubit práci i rodinu. A snaží se o to většina těch, kdo mají děti různého věku a žijí tak trochu řekněme "od výplaty k výplatě". Ono jim ani nic jiného nezbývá.

A co se týká výkonu mandátu po porodu nebo i před ním...Když je vše bez komplikací a chorob, nějak to zkloubit asi jde, ale realita je většinou trochu drsnější, než plány. Tak nevím, jak vlastně hodnotit ono poslancování po porodu... možná když má někdo schopný tým, skoro by se nemuselo poznat, že někdo neposlancuje na plný úvazek....stejně už se to děje a nejde o ženy...
06.07.2009 01:26:27“


Touto citací chci tak trochu zabránit tomu, čemu se mi stejně zabránit nepodaří, totiž že budu označována za „džendrtetu“, pak se volně přejde k „lehkoživce“ a také tomu, že se dozvím, že se moc nudím, ať šupajdím k plotně a dítěti, protože tam je moje místo. :)

Přitom jen skromně a nenásilně usiluji o jediné: aby bylo více žen v politice na všech úrovních a to naprosto přirozenou cestou. Kvóty jsou sice jedním z možných nástrojů a ve Skandinávii zafungovaly výborně, ale prosazení něčeho podobného je v naší zemi skutečná utopie. Podle mne to ale není potřeba, protože ženy se postupně prosazují a prosadí. A nejde o to, kdo je lepší, zda ti z Marsu nebo ty z Venuše, ale aby o jedné polovině lidstva nerozhodovala ta druhá a naopak. A to se děje, protože až na výjimky prostě rozhodují muži. Pevně věřím, že v těch podzimních volbách nebude pokračovat stejný trend, jako v proběhnuvších volbách do EP.

Slovo „lídřice“, které jsem v poslední době několikrát zaznamenala, mě oproti slovu „lídryně“, poměrně hodně nadchlo. A tak prostě musím napsat: „dejme lídřicím tygřicím šanci, ženský prvek je totiž v politice nepostradatelný.“

Mnoho důležitých a zajímavých informací pro lepší orientaci v tématu ženy v politice naleznete na: www.padesatprocent.cz.

Citace z www.kcjl2.upol.cz/krobotova/aktuality.doc ke slovu lídřice: "Lídr
Setkali jsme se s dotazem, jak lze označit ženu, která zastává funkci „lídra“. Lídr je slovo přejaté, ale když se v češtině vžilo užívání slov jako box, tenis, dispečer, kamp, refýž aj. a Pravidla českého pravopisu reagovala povolením pravopisně počeštěné podoby, nemá smysl bránit se tomu, že se zavádí slovo lídr, které je krátké a významově nezaměnitelné. Problém spočívá v tom, že čeština (na rozdíl od mnoha cizích jazyků) užívá běžně pro ženy přechýlených podob. Stejně jako neříkáme paní doktor Nováková, paní poslanec Nováková, není vhodné říkat lídr Nováková. Namístě je tu některá z přechylovacích přípon. Z různých tvarů, které můžeme slyšet, se zdá být nejvhodnější podoba lídryně. Přípona -yně je v podstatě jen přechylovací, v jiných funkcích se její pomocí v současné době odvozeniny netvoří, a proto význam slova lídryně podle analogie žák - žákyně, ministr - ministryně, psychiatr - psychiatryně je zcela jednoznačný. Méně vhodná je líderka, a to ze dvou důvodů: jednak není tvořena k vyslovovanému tvaru mužskému, nýbrž k jeho zápisu v jazyce, z něhož jsme slovo lídr přejali (mezi -d- a -r- je vloženo -e-, které odpovídá zaniklé samohlásce germánské), jednak přípona -ka má více významů, není jen přechylovací (loďka je malá loď, tužka - předmět obsahující tuhu, hloubka je jméno vlastnosti vyjádřené základním slovem aj.), a proto význam slova líderka by bylo možno chápat jinak než jako jméno přechýlené. Teoreticky by bylo možno využít i jiných přípon, ale ani lídřice, ani lídrová se nezdají být vhodné a snad vyvolávají i úsměv. Zcela vůbec nevhodné by bylo říkat žena lídr; přechylování tímto způsobem je češtině cizí, neústrojné a nehodí se je zavádět."