V jaké žijeme společnosti? Je svobodná? Sebevědomá? Otevřená? Přesně to nevím. Vedeme ale dialogy, v nichž dochází ke konfrontaci různých názorů. Prostřednictvím dialogu hledáme pravdu.

Pojem společnost pro mne obsahuje víc, než „jen“ společnost občanů, ve které jsou lidé nějak legislativně organizovaní. Používám spíše pojem občanská společnost, protože v něm je ukryto něco víc. V občanské společnosti funguje angažovanost – zájem o věci veřejné a to jak jednotlivců, tak prostřednictvím obrovské spousty nejrůznějších obecně prospěšných společností, občanských sdružení, nadací a spolků, které občas suplují roli státu, někdy jsou zase jeho prodlouženou rukou, jindy „hlídacím psem“, ale hlavně umožňují lidem bojovat za myšlenky a postoje blízké jejich životnímu stylu, nebo prostě třeba „jen“ ochraňovat kousek přírody. Tato rozmanitost vede k obrovskému množství nových a nových nápadů. Říkáme jí nejčastěji nevládní sektor. Měla by tato síla, která vzešla z velké části z myšlenek lidí převzít nějakou část rozhodovací pravomoci od státu či politických stran? Zcela jistě ano, ovšem pokud ano, tak jakou část? Prvky přímé (participační demokracie) již naše legislativa umožňuje. Ale stačí to?

Česká republika potřebuje do svého čela osvícenou osobu. Jedince, který tomuto pojetí občanské společnosti skutečně rozumí. Výrokům Václava Klause jsem se již věnovala v textu ze 16.02.2009: Václav Klaus a některé jeho výroky

Připomenu jeden z mých „nejoblíbenějších“ - o občanské společnosti: „Je to „nová módní ideologie,“ která je „navázáním na staré známé kolektivistické, a tedy neliberální koncepce.“ „Vznikají nové hnutí, nové „ismy,“ nové filosofie, které mohou též znamenat ohrožení svobody.“
Mladá fronta DNES 24. 5. 2005

Mrzí mě to, ale při vší úctě, pan prezident podle mne osobně k osvícencům, které mám na mysli, rozhodně nepatří. Pak zde máme Mirka Topolánka, o kterém jsem se už v blogu také zmínila. No, trochu se nám ODS „otevřela“, ale zdá se mi, že stejně rychle, jako se nám, běžným angažovaným občanům a občankám, otevřela, tak se zase stejně rychle zavřela.

Abych tu naši trojici uzavřela, zbývá mi pan Paroubek. Vloni zhruba touto dobou, vznikla Výzva nevládního sektoru s názvem „Občanský sektor supluje aktivity státu, ale stát jej podporovat nechce“. Tehdy jsme se snažili upozornit na to, že stát hazarduje mj. s tím, co se podařilo za 20 let v nevládním sektoru vybudovat. Textem jsem oslovila všechny naše zákonodárce a zákonodárkyně. Nutno přiznat, že mi odpovědělo celkem 10 z nich. Mezi nimi byl i pan Paroubek, z čehož jsem měla radost. Myslím si totiž, že naše celá politická reprezentace absolutně podceňuje přímou formu komunikace a přeceňuje tu předvolební.

Pan Paroubek uvedl, cituji: „Vážená paní Vendlová, děkuji za Váš e-mail, s jehož obsahem se mohu jen ztotožnit. V současné době je skutečně vztah státu a neziskových organizací velmi problematický i proto, že nynější koaliční vláda pod vedením ODS tuto otázku hrubě podcenila a ignoruje výzvy k nápravě. I podle mých informací, které jsem získal kromě jiného v rámci mých poslaneckých výjezdů do Ústeckého kraje, má současný postoj vlády vážné následky pro existenci neziskových organizací. V některých případech jde, jak píšete, opravdu o likvidační charakter i v souvislosti s nedostatečným čerpáním prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie. Mohu Vám slíbit, že po nástupu sociální demokracie do vlády nejpozději v roce 2010 dojde k zásadní změně chování státu k neziskovým organizacím.“


Na to jsem odpověděla, cituji: „Vážený pane Paroubku, děkuji Vám za odpověď a jsem ráda, že s obsahem Výzvy NNO souhlasíte. Domnívám se ale, a tak to i komunikuji, že odpovědnost za současný stav nesou i vlády minulé. Česká republika obecně postrádala vizi rozvoje společnosti - nebylo definováno, čeho se má pomocí unijních peněz dosáhnout. Podle našeho názoru bylo zapotřebí včas nastartovat procesy udržitelné i po té, co skončí podpora EU. Protože jde nyní v této problematice zejména o "unijní věci", měl by vládnout konsenzus mezi jednotlivými stranami napříč celým politickým spektrem. Jsem přesvědčena, že přijde-li zásadní změna chování státu k neziskovým organizacím až v roce 2010, je to pozdě. Zajímalo by mne, co tedy aktuálně a konkrétně navrhujete? E-mialová komunikace není úplně tím nejideálnějším médiem. Je možné, že upřednostňujete osobní setkání. Pokud ano, pak se jej samozřejmě účastním.“


K našemu setkání již nedošlo, což bylo dáno plným diářem pana Paroubka v předvolební krajské kampani a také tím, že jsem se ke konci roku 2008 přemístila do organizačně-političtější roviny, kterou byli Starostové a nezávislí. Řekla bych, že je Výzva NNO vlastně pořád aktuální. Zrovna minulý týden jsme se domluvili (signatáři a signatářky z loňska), že se musíme velmi brzy znovu sejít. Situace je totiž ještě horší a vážnější, než před rokem a to i přes to, že se mi zdá, že se na „Kocábově“ ministerstvu se blýská na lepší časy a to zejména díky lidem, kterými se Michael Kocáb obklopil.

Jak totiž uvedl jeho náměstek Czeslaw Walek na www.facebok.com dne 20. Červenec 2009 v 16:17 v příspěvku, cituji: “Úspěšný Kocábův den - Z iniciativy ministra pro lidská práva dnes vláda schválila několik dokumentů, které zásadně ovlivní a zkvalitní dodržování lidských práv u nás. V oblasti rovnosti mužů a žen se vláda vydala směrem prosazování paritního zastoupení žen a mužů na kandidátních listinách do Poslanecké sněmovny, krajských zastupitelstev a zastupitelstva hlavního města Prahy. Vláda také podpořila opatření prosazující podporu aktivního otcovství a podporu flexibilních forem práce např. rodičů na rodičovské dovolené. V oblasti prosazování práv dětí se ministru podařilo prosadit sérií opatření směřujících k omezení násilí na dětech a ke zkvalitnění a rozšíření již existující nabídky služeb pro ohrožené děti (např. rozšíření krizových center, akreditace vzdělávacích programů v oblasti pozitivního rodičovství, zefektivnění systému preventivních prohlídek praktických pediatrů a terapie pro dětské oběti i agresory). Ministr velmi promptně zareagoval a vládě předkládá hodnotící zprávu o situaci Romů v Čechách týden po zavedení vízové povinnosti pro občany ČR cestujících do Kanady. Ministr ve zprávě otevřeně hodnotí situaci, ve které se Romové nacházeli v loňském roce - nárůst aktivit extrémní pravice nebo nečinnost některých úřadů veřejné správy. Vláda v reakci na zprávu přijala usnesení, ve kterém některé z identifikovaných nedostatků napravuje, např. systém asistentů pedagoga.“

Považuji to za obrovský posun. Teď "jen překlopit" vše do praxe.

Vytvořila jsem si nyní tzv. oslí můstek k tomu, kdo by tedy měl být podle mého názoru naším dalším premiérem. I když zní duel Paroubek vs. Topolánek, nebo Topolánek vs. Paroubek – jak chcete – vcelku zajímavě, já si mezi nimi vybrat nedokážu a ani nemohu. Daleko raději bych na postu premiéra naší země viděla Karla Schwarzenberga. Moje přesvědčení je okořeněno tím, že mám nyní tu čest osobně s Karlem Schwarzenbergem spolupracovat v týmu TOP09 a Starostů.

Ano, nejsem tím pádem možná objektivní. Možná trochu podobně, jako byla ve svém vyznání svému muži neobjektivní Petra Paroubková. Ovšem v mém případě nejde o ryzí lásku, to by byla obrovská mýlka. Jde o mé osobní přesvědčení, že se do politického boje pustil člověk, který je v reálu přesně takový, jaký jsem si myslela, že bude: chytrý, bdělý, moudrý, má velký smysl pro humor a čiší z něho obrovská pokora ke každému jednomu z nás. Je to ta osvícenost, kterou bychom v čele země tolik potřebovali? Soudím, že ANO.