Je zajímavé, že otázky ohledně tvůrčího bloku mi kladou takřka výhradně laici, a obavy z něj mají převážně lidé, kteří teprve uvažují o tom, jaké by to bylo, kdyby se svému kreativnímu koníčku chtěli věnovat profesionálně. Vypadá to, že profíci tenhle problém snad vůbec neznají. Nejspíš proto, že používají jednu osvědčenou techniku, jak s jakoukoliv tvůrčí krizí spolehlivě skoncovat.

Začněme třeba u psaní. Snad ve všech příručkách tvůrčího psaní se dozvíte, že spisovatelský blok překonáte nejlépe tím, že začnete psát. Okamžitě. Cokoliv. Prostě ráno vstanete, sednete si k počítači a jedete. Je úplně jedno, jestli si budete písemně stěžovat, že nemáte co psát, nebo začnete vyprávět, co se vám v noci zdálo. Klidně do detailu popište, jak jste si čistili zuby a co jste měli k snídani. Prostě jenom pište.

Výsledek? Ano, většinou nestojí za nic. Jenže jaký je to spisovatelský blok, když už půl hodiny nepřetržitě píšete, a hravě jste přitom zaplnili několik stránek? Mozek se zkrátka rozjede a vy nejste k zastavení. Pak už se bez jakýchkoliv obav pustíte i do “zásadnějších” textů než o vajíčkách k snídani.

A takhle je to se vším. I s kreslením. Kreslení, to je přirozený základ spousty kreativních profesí - grafického designu, módního návrhářství, architektury…

Často se mě lidi ptají, kam chodím na ty nápady. Kam bych chodil? Prostě si sednu a začnu čmárat. Ono se z toho nakonec něco vyloupne. Cokoliv je lepší, než zírat na prázdný papír. A upřímně řečeno, neznám žádného profesionálního výtvarníka, který by se soužil nad prázdným papírem. Ani spisovatele, který by útrpně hypnotizoval blikající kurzor textového editoru. A už vůbec ne muzikanta, který by bezradně hleděl na svůj hudební nástroj. Proč by to dělal? Je jasné, že bez váhání naladí kytaru nebo usedne za klavír a začne hrát.

Pro všechny kreativní profese je rada naprosto stejná. Prostě se pusťte do práce.

Proč by se měl fotograf trápit v prázdném fotoateliéru? Lepší je přece vzít foťák a vyrazit ven, do města nebo do přírody, a prostě fotit. Cokoliv, co vás zaujme. Lidi, stromy, architekturu, nebe… Najednou zjistíte, že už to není jenom cvakání na zahnání tvůrčího bloku. Zaujatě hledáte nejlepší světlo, zajímavé kompozice a úhly pohledu, čekáte na správný okamžik... Ani nevíte jak, ale prostě vás to chytlo.

Všechno, co nás baví, děláme přece přirozeně a s lehkostí. Jde nám to jakoby samo a my cítíme radost a nadšení.

A kde je radost a nadšení, není po tvůrčí krizi ani památky.