Zdravím čtenáře tohoto blogu. Od počátku psaní blogu jsem se ani jedním slovem nezmínil o své matce. Proto jí teď rád věnoval pár slov.

Charakterově je to moudrá, oddaná žena s konzervativním pohledem na svět. Na jednu stranu benevolentní, na druhou stranu mravokárnice. Je to typ člověka, co vám neustále opakuje „je to tvůj život, jednej jak sám uznáš za vhodné“, ale taky vám dokáže udělat sáhodlouhou přednášku na téma „mít přítelkyni je studiu škodlivé“. Existuje pro to odborný termín „Vietnamka ze staré školy“.

Vždycky pravila jak tuze se jí nelíbí v Čechách a domnívá se, že kdybych býval nebyl studoval, tak by už dávno jela do Vietnamu na zasloužený důchod. Ono je to pochopitelné. Častokrát zmiňovala, jak už je zoufalá z toho, že jí nikdo nerozumí. Já si v duchu položil otázku, zda-li se nedá na samouku češtiny. Vždycky to ale ztroskotalo na katastrofálním nedostatku času. Člověk, když přijde unavený z práce, tak akorát stihne jeden díl Vietnamské soap opery a dva bloky lidových „Vietnamese night fever“. Na nějaké vštěpování informací už nezbývá čas, ani nálada.

null

I přesto je s podivem, že si umí poradit v každé situaci. Co si pamatuju, tak jen dvakrát v životě jsem obdržel telefonát s prosbou, abych vysvětlil paní doktorce, že potřebuje brýle ke čtení a ne na dálku. Nebo se potřebovala ujistit, že ten dotěrný pán nepropaguje jakýsi zájmový kroužek taj-či pro staré lidi, nýbrž že je to jehovista. V ostatních případech používá selsky (nebo hanojský?) rozum, gestikulace a improvizaci.

Tak například, pokud si všimnete Vietnamky v KFC, jak zoufale ukazuje prstem na svou levou paži. Neznamená to, že by se pokladního ptala, kolik je zrovna v té chvíli hodin, ale ve skutečnosti se mu snaží naznačit, že by si ráda objednala plný kbelík pálivých křidýlek hot strips. Dle jejích zkušeností neoplývají prodavači v KFC příliš velkou inteligencí, neboť se jí podařilo úspěšně nakoupit jen v pobočce na I.P.Pavlova, a to jí ještě musel pomoct duchapřítomný, vedle stojící turista ovládající angličtinu.

Zato v samoobsluhách už je větší šance dorozumět se. Potraviny sice bývají abstraktnější na popis, ale i s malou slovní zásobou lze úspěšně nakoupit. Když vám cizinec říká “Chci kamaráda cibule.“, neznamená to, že by chtěl navázat přátelský vztah s domnělým panem Cibulkou, ať už nějakého znáte, nebo ne. Tím se vám buď snaží naznačit, že vyhledává jakéhosi pána Česnečku, anebo by prostě rád nakoupil jen pár stroužků česneku. To záleží na situaci.

Naštěstí je v dnešní době při nákupech omezena přímá komunikace na absolutní minimum. Já jen, abyste se nedivili, když něco podobného uslyšíte, či uvidíte. Koneckonců je dobré si z toho vzít ponaučení pro případ, až pojedete támhle do bananistánu, kde vám ani zbla nerozumí.

***************************************************************************
Multikulturní centrum Praha Vás zve na pátý ročník festivalu věnovaného střetávání a prolínání rozličných kultur, jazyků a náboženství v České republice.

Festival se koná v rámci Evropského roku mezikulturního dialogu 2008 od 30. září do 4. října 2008 v prostorách Městské knihovny v Praze na Mariánském náměstí, Komunitním centru Kampa a v pasáži Paláce Lucerna a kavárně Kávovarna ve Vodičkově ulici 36 v Praze.

Kompletní program na webovém portálu Evropské město