V české kotlině se objevila fáma tvrdící, že k - v minulosti - dávno překonanému pojetí tříd, třídního boje a revoluce dnes přibylo překonání rozdílů mezi levicí a pravicí, resp. levicovými a pravicovými stranami. Pojďme společně prozkoumat, zda má tato fáma nějaký základ v realitě. Pro jednoduchost si za pravici dosaďme bohaté a za levici chudé. Pro větší názornost si dosaďme za bohaté Andreje Babiše a za chudé, Aničku - prodavačku v supermarketu.

Není-li Andrej Babiš spokojen se současnými politickými stranami, sáhne „do kapsáře“ a založí si vlastní stranu / hnutí. Nevím, zda se s laskavými čtenáři shodnu, ale naše Anička si obdobný luxus dovolit nemůže. Jaké možnosti čekají naši Aničku při volbách?

Ze zkušenosti víme, že za socialismu nemohla vzniknout strana, jejíž hlavním programem bylo „zakroutit komunistům krkem“ a stejně tak by současné Ministerstvo vnitra nepovolilo vznik žádné strany, jejíž náplní by bylo „zakroutit kapitalistům krkem“. Žádná skutečně levicová (antikapitalistická strana) tu tak zákonitě neexistuje.

Kapitalismus má, z hlediska volebního klání, dvě hlavní podoby:

1. „tvrdý“ kapitalismus (bez přívlastků), jež reprezentují zejména ODS a TOP 09,
2. „měkký“ kapitalismu (sociální stát), jež reprezentují ČSSD a KSČM.

Fámy a většina Čechů potvrzují, že tvrdou formu kapitalismu reprezentují pravicové strany a měkkou, levicové. Naší Aničce tak nezbývá žádná jiná možnost, než volit jednu z podob kapitalismu. A pokud kapitalismus odmítá, má prostě smůlu, u voleb to nezmění.

Druhou fámou, která se v české kotlině - v souvislosti s Andrejem Babišem - rozšířila je obava z„berlusconizace“ české politiky. Připomínám jedno přísloví: „kdo ovládá trh s potravinami, ovládá stát, kdo ovládá ropu (energetické zdroje), ovládá kontinenty…“. Andrej Babiš nesporně ovládl trh s potravinami, takže – ať už se to někomu líbí či nelíbí - ovládá i český stát. Na výběr měl dvě možnosti, buď preferovat západoevropský systém řízení společnosti, kdy až na malé výjimky nejbohatší ovládají politiku nepřímo, prostřednictvím „volebních darů“, nebo východoevropský model, tj. koncentrovat moc (politickou i ekonomickou) přímo do svých rukou. Andrej Babiš žije ve Východní Evropě, takže je mu bližší východoevropský model řízení. O podíl na politické moci si otevřeně řekl a uspěl. Žádnou analogii s „berlusconizací“ tu nevidím. Jedná se o klasický východoevropský (či spíše euro – asijský) model řízení společnosti, který je Čechům blízký, jinak by Andreje Babiše nevolili a moc mu ro rukou nesvěřili.