Pokud by v posledních volbách v Řecku nevyhrála levicová Syriza, ale pravice, „Velká trojka“ by podmínky splácení řeckého dluhu o něco změkčila, pravicová vláda by je bez velkých námitek akceptovala a bylo by po problému.

Pokud by Řecko nebylo v eurozóně a mělo pravicovou vládu, MMF by mu poradil, aby devalvovalo svoji měnu, věřitelům doporučilo část řeckého dluhu odepsat, aby Řecko dokázalo své dluhy vůbec do budoucnosti splácet, a opět by bylo po problému.

Co čert nechtěl, v Řecku vyhrála levice a bohužel pro ni, Řecko v eurozóně je a tak svou měnu devalvovat nemůže a pravicové /x evropské vlády mu už z principu odmítají odepsat jeho dluhy.

_____________________________________________________________
x/ Hovořím-li o pravicových vládách, řadím mezi ně i vlády sociálně demokratické, které dnes ve vztahu ke kapitalismu hrají roli „falešné levice“. Zaznamenal laskavý čtenář, ohledně Řecka, nějaké rozpory ve vyjádření levicového Sobotky a pravicové Merkel? „Falešná levice“ je - ve skutečnosti - jen levým křídlem pravice a skutečně levicová Syriza její falešnost plně odhaluje! Proto musí být - jako nevítaná konkurence - naprosto a totálně zničena!
_____________________________________________________________

Řecku tak zbývá jediné – vnitřní devalvace – jinými slovy škrtat, škrtat a zase jen tupě škrtat a propadat se do stále hlubší ekonomické i sociální propasti. Právě díky tomuto chybnému receptu „Velké trojky“ se na řecké politické scéně objevila skutečně levicová Syriza, která se svým voličům zavázala, že s politikou škrtů a utahování opasků skoncuje.

Syriza tak - zřejmě nevědomky - vypustila z láhve džina třídního boje mezi bohatými (věřitelskými) státy a chudými (dlužnickými) státy. Na pozadí „boje o splacení dluhu“ se tak začíná odehrávat hlavní boj - mezi antikapitalistickou levicí a pravicí. Naprosto logické je, že pravice nikdy nemůže dopustit, aby antikapitalistická levice v nějaké zemi EU zvítězila. Jejím cílem se stalo levicovou Syrizu za každou cenu „odstřelit“ a zároveň tak vyslat varování všem dalším zadluženým evropským zemím, aby věděly, zač je toho loket, začnou-li volit levicové strany typu Podemos a pokusí se bohatým odporovat!

A jaký bude výsledek třídního boje? Pokud se nepodaří Syrizu legálně „odstřelit“ (např. v příštích volbách), využije pravice osvědčeného receptu z roku 1967 a v Řecku převezme moc – vojenským pučem – nějaká nová plukovnická junta. A opět bude po problému! Otevřenou otázkou zůstává: „na jak dlouho“?

Řecko je z hlediska stability EU naprostou prkotinou. Co udělá EU, až jí začne totálně bankrotovat její protektorát Ukrajina? A co až začne bankrotovat i Francie a Itálie? Celkový dluh Itálie dnes činí 259% z HDP a v případě Francie 280% z HDP. Mnohem příznačnější pro bankrot Francie je skutečnost, že se jí (od roku 1974) ani jednou nepodařilo rozpočtové výdaje a příjmy alespoň vyrovnat. Na EU se tak začne po Řecku valit další dluhová lavina. Zvládne ji?