Ve svém prvním rozhovoru po odstoupení z funkce popsal bývalý řecký ministr financí Janis Varufakis - pro britský politický magazín NewStatesman - podrobnosti z jednání o záchraně Řecka a odhalil plán, který měl za podpory výsledků referenda zajistit zemi lepší postavení u jednacího stolu.

Ad 1/ Varufakis uvedl, že od vlád, od nichž čekal vlídnější přístup, se naopak vyklubali jeho největší protivníci a nepřátelé. "Pro vlády zemí s velkými dluhy (Portugalsko, Španělsko, Itálie a Irsko) by bylo nejhorším scénářem, pokud bychom uspěli. Při vyjednání lepší dohody by se musely zodpovídat občanům, proč se nezachovaly stejně."

Můj komentář: nic překvapivého ze strany „falešné levice“, která jen naoko brání své občany a tzv. „sociální stát“! Svatá prostoto!

Ad 2/ Věřitelé použili strategii, kterou udržovali Řecko v naději na kompromis. "V první fázi přišla série dotazů na fiskální politiku a data o státních podnicích, abychom strávili mnoho času předáváním informací na nespočetných setkáních. Ve druhé se ptali na DPH, penze, privatizaci nebo trh práce. Následně zamítli náš návrh, přešli k dalšímu tématu a celý proces se opakoval."

Můj komentář: věřitelé použili velmi chytrou taktiku - jednání protahovat tak dlouho, až Řecku dojdou peníze v naději, že pak „vyměknou“ a kapitulují.

Ad 3/ Řecký protitah: hrozba "Grexitem" by Řecku umožnila lepší dohodu. Referendum z 5. července, mohlo mít, podle Varufakise, zásadní vliv na zlepšení podmínek pro vyjednávání s věřiteli. V předvečer hlasování představil vládě plán, na nějž ale Alexis Tsipras nekývl: „poslední měsíc jsem varoval řeckou vládu, že ECB použije lokální banky k vynucení dohody. Pokud by se tak stalo, byl jsem připraven jednat: vydal bych denominační dluhopisy, omezil řecké vazby na ECB z roku 2012, snížil dluh a zajistil kontrolu nad řeckými bankami," přiblížil Varufakis. Bohužel, na kritickém zasedání vlády byl přehlasován, vláda rozhodla dohodnout se s věřiteli za každou cenu a následně ministr financí z vládní funkce i jednacího týmu odstoupil. Ze strany Alexise Tsiprase nešlo o nic menšího, než o zradu na vlastních voličích, vlastní straně a totální kapitulaci před věřiteli.

Můj komentář: třídní boj se neodehrává v rukavičkách a německý ministr financí Wolfgang Schäuble si boxerské rukavice skutečně navlékl. Laskavý čtenář ví, že jsem vítězství Tsiprase neočekával, ale čekal jsem čestnou prohru po tvrdém boji a ne po „vhození ručníku do ringu“ už v prvním kole! Zkrátka a dobře, Alexis Tsipras se ještě před nastoupením do ringu – naprosto „podělal strachy“ (a to říkám ještě moc jemně)!

Z jiného soudku: řecká krize podstatně změní i charakter eurozóny. Po té, co silné Německo chtělo vyhnat (z eurozóny a potažmo i z EU) slabé Řecko, už ani ten největší optimista nevěří v nějaké „společné evropské hodnoty“. Rozhodují už jen čiré, sobecké zájmy jednotlivých zemí podle přísloví: „bližší košile, než kabát“! Eurozóna (ale i EU jako celek) se začíná měnit v pouhý utilitární projekt, v němž jednotlivé členské země začínají chladně kalkulovat výnosy a náklady, stejně, jako nyní Británie zvažuje relativní výhody či nevýhody členství v Evropské unii. Za takové situace se snadno ztratí dnes převládající politické přesvědčení, že EU je nutno zachovat za každou cenu. Obávám se, že i myšlenka „Evropské federace“ se dostává jen do oblasti snů.

Příště: Poučení z Řecka: „jak porazit kapitalismus“