Na stránkách Parlamentních listů vzbudil velký ohlas příspěvek Veroniky Žilkové o příčinách chování imigrantů v Kolíně nad Rýnem (ZDE).

V souvislosti s analýzami příčin sexuálního „útoku“ v Kolíně nad Rýnem a dalších městech se nejen v jejím příspěvku, ale i jiných zpravodajstvích zdrojích objevila řada polopravd a nepřesností. Patří mezi ně například tvrzení, že muslimové si neváží evropských žen. Jedno české přísloví praví, že „není kouře bez ohně“. Ne desítky, ne stovky, ale tisíce evropských žen jezdí do Tunisu, Egypta a Turecka za sexuální turistikou. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že je člověku až stydno, jak se tam chovají a jakou mají mezi tamním obyvatelstvem pověst. Další polopravdou je, že za to může jejich náboženství. Opustíme-li tezi, že náboženské knihy jsou texty zjevené Bohem, ale psané lidmi, pak tím, že je psali muži, všechna náboženství obsahují nadřazené postavení muže nad ženou, muslimské nevyjímaje!

Žena jako investice

V tradičních společnostech je žena chápána jako investice. Prostřednictvím vhodného sňatku mohla mateřská rodina zbohatnout, nebo alespoň postoupit výše na společenském žebříčku. Koupě ženy přitom není levná záležitost. Hovořit budu z vlastní zkušenosti: „V Egyptě jsem pro svého českého klienta zprostředkovával koupi obchodních prostor. Slovo dalo slovo a z milého Egypťana vypadlo, že obchod prodává kvůli tomu, aby si mohl koupit manželku“. Samozřejmě, že jako muž jste ochotni zaplatit plnou cenu jen za „nepoškozené“ zboží. Ztratí-li dcera panenství, je prakticky bezcenná. Omezení svobody žen, jejich zahalování a mužský doprovod, jde-li ven, nemá náboženský, ale ekonomický podtext. Obdobně to platí i pro kupovanou manželku. V obou případech jde výlučně o ochranu vlastní investice!

Cena české „poškozené“ manželky

Do rukou se mi dostaly tři svatební smlouvy. Nejvyšší cena, kterou byl muslimský manžel za „poškozenou“ českou manželku zaplatit, byla 10 Tuniských dinárů, což je ekvivalentem ceny tří káv, nebo jednoho malého hamburgeru. Nejedná se přitom jen o ženy středního a vyššího věku. Jedna z nich byla mladá, manžel jí udělal dítě a sotva dostal vízum do Schengenského prostoru, zmizel a už ho nikdy nikdo neviděl. Druhou, po třech měsících manžel vyměnil za mladší a bohatší Rusku a třetí svoji českou ženu připravil o všechny peníze, při „společném podnikání“ v Egyptě.

Pojízdné nevěstince



Platí-li údaj, že většinu z více než milionu imigrantů tvoří mladí, svobodní muži ve věku od 16 do 36 let, pak k nim musíme přistupovat jako k armádě, za níž musí zákonitě následovat nevěstky, jako tomu bylo od nepaměti. Pokud ne, jejich sexuální frustraci zákonitě odnesou místní ženy, jako se tomu stalo v Kolíně nad Rýnem a dalších městech. Jednoduchým, elegantním a historicky ověřeným řešením sexuálních potřeb vojáků jsou tradiční pojízdné nevěstince. Proč by nemohly fungovat i v případě imigrantů?