„Lex Babiš“ a Rothschildové
Laskavého čtenáře na úvod tohoto pojednání přenesu do roku 1891, kdy jeden britský dělnický vůdce na adresu Rothschildů prohlásil: „Tato krev sající banda byla v tomto století příčinou nevýslovného darebáctví a utrpení v Evropě. Svůj ohromný majetek nahromadila díky podněcování válek mezi státy, které nikdy neměly mít mezi sebou neshody. Kdykoliv je v Evropě problém, kdekoliv se šíří fámy o válce a mysl lidí je vyděšena strachem ze změny a kalamity, můžete si být jisti, že je rodina Rothschildů někde nablízku, v oblasti nepokojů“. Samozřejmě se tohoto prohlášení chytil tehdejší tisk a pěkně jej rozmázl.
Tento i podobné komentáře v tisku dělaly Rothschildům velké starosti a tak ke konci 19. století koupili zpravodajskou agenturu Reuter´s, aby získali kontrolu nad médii. Prakticky ze stejného důvodu kupují média i podnikatelé typu Andreje Babiše. Stejně jako Rothschildové ovlivňovali národní vlády k dosažení svých vlastních zájmů, tak i Andrej Babiš vstupuje do české vlády se stejným záměrem. Snad si nikdo z laskavých čtenářů nemyslí, že se ráno budí s myšlenkou, co má udělat proto, aby se Aničce, pokladní ze supermarketu, žilo lépe a radostněji.
Naprosto rozumím tomu, proč se právě dnes okolo něj dělá takový humbuk. Skutečnost, že vlastní média se vědělo už před volbami a tehdy to ani ČSSD ani KDU – ČSL nebránilo přizvat „ANO“ do vlády. Každý, kdo uměl počítat alespoň do deseti, si mohl snadno spočítat, že díky jeho impériu se Andrej Babiš dostane do neskutečného střetu zájmů, a přesto se stal ministrem financí. Nezapomněli jste ještě, kdože jej navrhl na tento post?! A to už vůbec nemluvím o pardonu s jeho lustračním osvědčením, bez něhož by Sobotkova vláda vůbec nevznikla. Nevděčí Bohumil Sobotka za premiérské křeslo právě jemu? A proč onen humbuk právě teď? Stojíme před novými volbami, kdy dostatek peněz a vlastnictví médií jsou pro „ANO“ velkou konkurenční výhodou, nebo jak říká premiér Sobotka „dopingem“. Rozumím důvodům ostatních politických stran, proč se proti němu, při přijímání „Lex Babiš“, spojily. Jen si myslím, že je to z jejich strany pláč na nesprávném hrobě. Osobně bych dal přednost tomu, aby volební zákon přesněji upravoval podmínky, kdo může a nemůže kandidovat do těch kterých politických funkcí, aby se podobnému střetu zájmů raději předešlo.
Klíčová otázka tedy zní: „může za kapitalizmu kandidovat do politických funkcí velkokapitalista“? Odpovíme-li na ni záporně, pak velkokapitalista má možnost převést sídlo svých firem například do zahraničí. Podle židovské zkušenosti (mj. i Rothschildů) je nejlepší založit si nadaci v nějakém daňovém ráji typu amerického Delaware, kterou bude řídit vlastníkem jmenovaný správce a všechny své firmy, včetně médií, skrýt pod ní. Bude-li si někdo chtít někdo „vyjet“ z amerického Obchodního rejstříku příslušnou nadaci, objeví se mu jen jméno správce nadace a ne vlastníka. Takový „chudý“ kapitalista kandidovat v české kotlině spokojeně může, neb v žádném střetu zájmů není a nikdy nebude. Naplní se tak české přísloví „vlk se nažral a koza zůstala celá“. Nepříjemným důsledkem zmetku „Lex Babiš“ může být, že jako republika přijdeme o jeho firmami placené daně, které pak budu ve státním rozpočtu chybět. Další Babišovou možností je přepsat vlastnictví svých firem na osoby jemu blízké, což obsahově nic nemění, jen formálně bude svoje firmy vlastnit skrytě.
Nevím, zda se s laskavým čtenářem shodneme, ale mně je milejší, pokud Andrej Babiš, jako pan velkopodnikatel bude otevřeně členem vlády, kde bude pod veřejným dozorem, než aby si buď stal skrytým vlastníkem svých firem, nebo z vlády odešel a skrytě platil ministry a další politiky obdobně, jako kmotr Mrázek.
A co říci na závěr? Jedním z hlavních bojovníků proti propojování podnikatelské a politické sféry je dnešní senátorka a bývalá soudkyně Ústavního soudu, Eliška Wagnerová. Sám jsem zvědav, jak se v Senátu k „Lex Babiš“ postaví. Můj a nevylučuji, že mylný závěr je, že bojovat za kapitalismu s velkokapitalisty je už ze samé podstaty systému, čiré donkichotství.
Tento i podobné komentáře v tisku dělaly Rothschildům velké starosti a tak ke konci 19. století koupili zpravodajskou agenturu Reuter´s, aby získali kontrolu nad médii. Prakticky ze stejného důvodu kupují média i podnikatelé typu Andreje Babiše. Stejně jako Rothschildové ovlivňovali národní vlády k dosažení svých vlastních zájmů, tak i Andrej Babiš vstupuje do české vlády se stejným záměrem. Snad si nikdo z laskavých čtenářů nemyslí, že se ráno budí s myšlenkou, co má udělat proto, aby se Aničce, pokladní ze supermarketu, žilo lépe a radostněji.
Naprosto rozumím tomu, proč se právě dnes okolo něj dělá takový humbuk. Skutečnost, že vlastní média se vědělo už před volbami a tehdy to ani ČSSD ani KDU – ČSL nebránilo přizvat „ANO“ do vlády. Každý, kdo uměl počítat alespoň do deseti, si mohl snadno spočítat, že díky jeho impériu se Andrej Babiš dostane do neskutečného střetu zájmů, a přesto se stal ministrem financí. Nezapomněli jste ještě, kdože jej navrhl na tento post?! A to už vůbec nemluvím o pardonu s jeho lustračním osvědčením, bez něhož by Sobotkova vláda vůbec nevznikla. Nevděčí Bohumil Sobotka za premiérské křeslo právě jemu? A proč onen humbuk právě teď? Stojíme před novými volbami, kdy dostatek peněz a vlastnictví médií jsou pro „ANO“ velkou konkurenční výhodou, nebo jak říká premiér Sobotka „dopingem“. Rozumím důvodům ostatních politických stran, proč se proti němu, při přijímání „Lex Babiš“, spojily. Jen si myslím, že je to z jejich strany pláč na nesprávném hrobě. Osobně bych dal přednost tomu, aby volební zákon přesněji upravoval podmínky, kdo může a nemůže kandidovat do těch kterých politických funkcí, aby se podobnému střetu zájmů raději předešlo.
Klíčová otázka tedy zní: „může za kapitalizmu kandidovat do politických funkcí velkokapitalista“? Odpovíme-li na ni záporně, pak velkokapitalista má možnost převést sídlo svých firem například do zahraničí. Podle židovské zkušenosti (mj. i Rothschildů) je nejlepší založit si nadaci v nějakém daňovém ráji typu amerického Delaware, kterou bude řídit vlastníkem jmenovaný správce a všechny své firmy, včetně médií, skrýt pod ní. Bude-li si někdo chtít někdo „vyjet“ z amerického Obchodního rejstříku příslušnou nadaci, objeví se mu jen jméno správce nadace a ne vlastníka. Takový „chudý“ kapitalista kandidovat v české kotlině spokojeně může, neb v žádném střetu zájmů není a nikdy nebude. Naplní se tak české přísloví „vlk se nažral a koza zůstala celá“. Nepříjemným důsledkem zmetku „Lex Babiš“ může být, že jako republika přijdeme o jeho firmami placené daně, které pak budu ve státním rozpočtu chybět. Další Babišovou možností je přepsat vlastnictví svých firem na osoby jemu blízké, což obsahově nic nemění, jen formálně bude svoje firmy vlastnit skrytě.
Nevím, zda se s laskavým čtenářem shodneme, ale mně je milejší, pokud Andrej Babiš, jako pan velkopodnikatel bude otevřeně členem vlády, kde bude pod veřejným dozorem, než aby si buď stal skrytým vlastníkem svých firem, nebo z vlády odešel a skrytě platil ministry a další politiky obdobně, jako kmotr Mrázek.
A co říci na závěr? Jedním z hlavních bojovníků proti propojování podnikatelské a politické sféry je dnešní senátorka a bývalá soudkyně Ústavního soudu, Eliška Wagnerová. Sám jsem zvědav, jak se v Senátu k „Lex Babiš“ postaví. Můj a nevylučuji, že mylný závěr je, že bojovat za kapitalismu s velkokapitalisty je už ze samé podstaty systému, čiré donkichotství.