Reforma azylového řízení je už od roku 2015 předmětem politických bojů, které otravují politické ovzduší Evropské unie. Nové návrhy Komise by mohly být podzimním deštěm, který toxiny alespoň částečně spláchne na zem.

Evropská komise představila 23. září svoje návrhy na reformu azylové politiky EU. Nový pakt o migraci a azylu (viz zde: https://ec.europa.eu/info/strategy/priorities-2019-2024/promoting-our-european-way-life/new-pact-migration-and-asylum_cs) je obsáhlým souborem návrhů, na kterých Komise Ursuly von der Leynové pracovala od svého zvolení v létě roku 2019.

Status Nového paktu

Komise prezentovala svoje návrhy na základě předchozích konzultací s členskými státy. Členové Unie však s Paktem zatím formálně souhlas nevyjádřili. To bude předmětem intenzivních politických jednání v Bruselu.

Do jisté míry je balíček návrhů pokračováním snah předchozí, Junckerovy, Komise. Současná Komise von der Leyenové zachovala ty části azylového balíčku z roku 2016, na kterých panuje politická shoda v Parlamentu i v Radě, včetně postoje české diplomacie. Tyto návrhy však stále nebyly odsouhlaseny.

Pravidla azylu přijatá v roce 2013 zůstávají mezitím v platnosti.

Vnější aspekty migračních politik

Komise představuje Nový pakt jako skupinu návrhů o třech částech.

První částí jsou návrhy na posílení vnějších aspektů evropské migrační politiky. Sem patří podpora mimoevropským zemím, které hostí uprchlíky a migranty, tvorba pracovních míst v těchto zemích, zlepšování mechanismů pro návraty migrantů a posilování diplomatických a politických vazeb se zeměmi, které jsou zdroji migrace.

Tato část Paktu nenašla podporu v nových legislativních návrzích, protože takzvaný Nový rámec pro partnerství se třetími zeměmi z roku 2016 je stále v platnosti. Místopředseda Komise Margaritis Schinas nicméně několikrát zmínil, že EU se bude snažit šít partnerství na míru tak, aby se vyplatila zemím, se kterými EU spolupracuje na předcházení migrace.

Text Paktu však několikrát zmiňuje i „kárná opatření“ vůči zemím, které s Unií nechtějí na návratech pracovat. Pak popisuje změny v Kodexu o schengenských vízech z roku 2019, které odměňují lepšími vízovými podminkami ty země, které přijímají zpět svoje migranty. Tyto změny naopak trestají ty země, které na návratech nespolupracují.

Azylová politika

Druhou částí Paktu jsou návrhy na změny v azylové politice. Zde Komise přichází s poměrně radikálním změnami. Ti, kdo přicházejí do Evropy neregulérní cestou i ti, které policie přistihne při nelegálním pobytu, budou podrobeni prověrce (screening), která nemá být delší než 5 dnů.

Toto prověřování rozdělí migranty na dvě skupiny. Ti, kteří přicházejí ze zemí, u nichž je nízká míra kladně vyřízených žádostí o azyl, budou nasměrováni na zrychlené azylové řízení přímo na hranicích. U všech ostatních a u dětí by se použilo běžné azylové řízení. Součástí hraničních prověrek mají být i zdravotní a bezpečnostní kontroly. Nově jmenovaný „koordinátor EU pro navracení“ má zlepšit míru návratů migrantů do domovských zemí.

Všechna tato opatření mají zajistit to, po čem řada členských zemí již delší dobu volá, tedy včasné oddělení těch, kdo mají nárok na azyl v EU a těch, kdo nárok nemají.

Solidarita

Otázka solidarity s členskými státy, které čelí migračnímu náporu, je, podle místopředsedy Komise Schinase, otázkou "nejdelikátnější". Otázka přerozdělování uprchlíků ostře v letech 2015-16 Evropskou unii rozdělila a toto rozdělení trvá do dneška.

Evropská komise za vedení Jeana-Clauda Junckera (2014-19) podcenila rozvratné důsledky trvání na kvótách. Dočasný systém pro přerozdělování uprchlíků platil od září roku 2015 do září roku 2017, aniž by se ho Česko zúčastnilo.

Po konzultacích s členskými státy proto přišla Komise von der Leyenové s jinými možnostmi, jak by státy EU mohly pomoci těm zemím, které migračnímu náporu čelí.

Pokud se některá země ocitne pod migračním tlakem, odměnila by Komise země, které se k relokaci zavážou, platbou 10 000 eur na hlavu.

Nový pakt však obsahuje dvě další možnosti vyslovení solidarity.

Jednou jsou patronáty nad návraty. Tyto patronáty by znamenaly, že členský stát se zaváže k podpoře návratu daných osob do jejich země původu, pokud tyto osoby nemají nárok na azyl. Stát si bude moci vybrat kandidáty k návratu podle jejich národnosti. V případě neúspěchu by po osmi měsících daná osoba byla převezena na území členského státu, který se zavázal k patronátu. Daný stát by se pak dále snažil o navrácení migranta.

V praxi by to znamenalo, že například Česko by se zavázalo k navrácení senegalského občana, který se neregulérní cestou dostal do Itálie. Spolupracovalo by se senegalskou vládou, italskou vládou a Frontexem na návratu migranta do Senegalu. Pokud by se repatriace do osmi měsíců nepodařila, byl by Senegalec převezen do Česka. Odtud by se česká vláda nadále snažila o jeho návrat.

Místopředseda Komise Schinas i komisařka Johanssonová při prezentaci návrhů neopomínají zdůrazňovat, že relokace nemají být povinné za žádných okolností, tedy ani v případě krizí. Státy si však v situaci migračního tlaku či migrační krize budou muset vybrat mezi relokací a patronátem nad návraty.

Poslední, doplňkovou, možností vyjádření solidarity mají být takzvané příspěvky. Za určitých okolností mají mít členské země možnost pomoci zemím, které jsou pod migračním tlakem, nikoliv příspěvkem finančním, ale pomocí v budování kapacit v oblasti azylu, ve zlepšování přijímacích kapacit či ve spolupráci s příslušnými třetími zeměmi původu nebo tranzitu.

Je pravda, že Česko i další země takové "příspěvky" již poskytují. Kamenem úrazu bylo až dosud to, že tato forma pomoci, a tedy i míra solidarity, se těžko měřila a porovnávala. Komise nyní navrhuje, že by posuzovala množství takto poskytované pomoci a v případě, že daný stát byl shledán v tomto ohledu nedostatečným, vyzvala by ho ke zvýšení pomoci, například tedy k zaslání vyššího množství pohraničníků či azylových úředníků.

Připravenost na krize

Nový pakt obsahuje celou řadu dalších návrhů. Snad nejdůležitějším jsou nové nástroje ke zvládáni migračních krizí. Zkušenost z let z 2015-16 ukázala, že právě zde je Achilova pata evropského azylového systému. Plánují se například platformy pro výměmu informací a mechanismy krizového řízení.

V případě krizí mechanismus solidarity stále dává možnost výběru mezi relokací migrantů a patronátem nad návraty. Pokud si členský stát zvolí patronát, doba migrantova pobytu v zemi příjezdu se zkracuje z osmi na čtyři měsíce.

Co Nový pakt znamená pro Česko?

Návrhy obsažené v Paktu splňují prakticky všechny požadavky, které Česko společně s Polskem, Maďarskem a Slovenskem vznášelo od podzimu roku 2015. Návrhy kladou důraz na spolupráci s třetími zeměmi na omezování neregulérní migrace, důkladné kontroly na vnějších hranicích EU, rychlé azylové procedury a připravenost na budoucí migrační krize.

Visegrádské volání po lepší návratové politice se odrazuje právě v novém nástroji patronátu nad návraty.

Nový pakt také vychází vstříc dlouhodobým visegrádským protestům proti povinným kvótám.

Místo toho Pakt konečně naplňuje dlouho diskutovanou myšlenku flexibilní solidarity, se kterou přišlo slovenské předsednictví Unie v roce 2016 a kterou pak visegrádská čtyřka přejala.

Česko přestává trvat na národním ponížení

Na rozdil od rigidního přístupu Junckerovy Komise je Komise současná vstřícnější k národním rozdílům a odlišným národním prioritám. Komisařka pro vnitřní záležitosti Johanssonová objela před publikací Paktu všechna hlavní města, včetně Prahy, kde v únoru rokovala s ministrem vnitra Janem Hamáčkem.

Za situace, kdy české preference tolik ovlivnily text Nového paktu, by byla škoda shodit návrhy ze stolu.

Zdá se, že česká vláda si příležitost ke kompromisu uvědomuje. Vstřícná vyjádření ministra vnitra jakož i premiéra Babiše po publikaci Paktu i jejich připravenost k vyjednávání jsou dosti vzdálena ostrým reakcím na relokace za Sobotkovy vlády z let 2015-16.

Další kroky

Návrhy z Nového paktu budou nyní předmětem intenzivního vyjednávání mezi členským státy i mezi stranickými skupinami v Evropském parlamentu.

Řada věcí zůstává nejasných. Budou fungovat zrychlená azylová řízení, která mají být prováděna již na hranicích EU? Povedou k budování dalších detenčních zařízení například v Itálii, na Kypru a na Maltě? Je uskutečnitelný mechanismus solidarity v celé své složitosti? Je problémem fakt, že kvůli nedostatku shody mezi státy nepředložila Komise společný seznam zemí, které jsou bezpečné pro návraty migrantů?

Česko musí v následujích měsících k diskusi o těchto otázkách konstruktivně přispět. Nemusí vše přijmout. Mělo by si však být vědomo své spoluzodpovědnosti za budoucnost Unie i její sílu na mezinárodním poli.

Prosazování národního zájmu Česko nepoškodí, pokud jeho představitelé dokážou mít alespoň do jisté míry také na mysli zájmy Unie jako celku. Azylovou politikou rozklížená Unie by český národní zájem v konečném důsledku oslabila.