Minulý týden jsem měl milou příležitost osobně se setkat s klientkou, která má u Penzijní společnosti ČP smlouvu od samého počátku fungování systému spoření. Klientka, paní Eva (pro potřeby blogu jsme se dohodli na úpravě celého jejího jména), laskavě svolila k sepsání následujících řádků.

Paní Eva uzavřela smlouvu o penzijním připojištění pouhé tři týdny poté, co naše společnost získala licenci k poskytování spoření. Klientce tehdy bylo 46 let, psal se říjen 1994 a ekonomická transformace necelé dva roky samostatně fungující České republiky probíhala na plné obrátky. Paní Eva si sjednala měsíční úložku 500 Kč, což jí zaručovalo maximální státní příspěvek. Proč nevyužít podporu státu, navíc u finančního produktu, kterým je možné naspořit si peníze na důchod, že?

Čas šel dál. Deset let po Sametové revoluci naše společnost i ekonomika zvolna procitaly ze svého transformačního procesu. V roce 1999 vstoupila ČR do NATO. Paní Eva stále každý měsíc vkládala pětistovku měsíčně do penzijního fondu. V roce 2001, po útoku na Světové obchodní centrum, začalo globální tažení proti terorismu. Shodou okolností v tom samém roce paní Eva získala příspěvek na penzi od svého zaměstnavatele. Po státním příspěvku a připisovaných podílech na zisku tak čerpala další z mnoha výhod penzijního připojištění.

V roce 2004 vstoupila naše země do EU a nastala další éra její novodobé historie. Paní Eva nadále pokračovala ve spoření na důchod. Její úspory v penzijním fondu bezpečně propluly velmi neklidným obdobím let 2008 – 2009, kdy naplno propukla celosvětová finanční krize. Zatímco řada finančních institucí a klientů investičních produktů počítala ztráty v desítkách procent, paní Eva mohla klidně spát (a dál spořit na penzi).

V roce 2012 došlo k valorizaci státního příspěvku. Paní Eva si proto upravila svůj měsíční vklad na 1000 Kč měsíčně, aby získávala státní podporu ve výši 2760 korun ročně. K tomu tehdy ještě dál dostávala příspěvek zaměstnavatele a připisované zhodnocení.

Paní Evě je letos 66 let. Přestože je již v důchodovém věku, její vitalitu by jí kdekdo mladší mohl závidět. A nejen vitalitu. Částka na jejím soukromém penzijním účtu přesahuje 350 tisíc korun. Její vklady přitom tvoří pouze necelou polovinu této sumy. Větší část představují státní příspěvky, příspěvky zaměstnavatele a připsané úroky. Paní Eva nyní přemýšlí, zda si nechá vyplácet doživotní rentu, která v jejím případě činí 2100 korun měsíčně, nebo si vše vybere najednou. Anebo ještě bude chvíli pokračovat ve spoření? V každém případě jí jménem naší firmy děkuji za dvacetiletou důvěru a přeji, aby si naspořené peníze užila co nejlépe. A to samé do budoucna přeji téměř pěti milionům dalších klientů, kteří si v České republice na penzi spoří podobně jako paní Eva.