Markéta Šichtařová ve svém článku „Skvělé důchodové ponaučení“ (LN 5. února) věnovaném penzím na Slovensku argumentuje, že soukromě spořit se většině lidí nevyplatí; že (konzervativní) penzijní fondy nedokáží lidem zhodnotit prostředky a že lidé jsou rozhořčení výší prvních důchodů z druhého pilíře, a i proto je bude vláda již počtvrté „lákat“ zpět do státních penzí. S těmito závěry nesouhlasím.

Začněme výnosností. Druhý pilíř na Slovensku vznikl koncem března 2005. Klienti mohou volit z dluhopisových, vyvážených a akciových profilů, ale skoro 90 procent úspor je v konzervativních profilech. Jejich průměrná výkonnost od vzniku do konce roku 2014 dosáhla 2,30 (ING) až 2,91 procenta (Poštová banka) ročně. Generali je na druhém místě s 2,80 procenta. Jde o čisté klientské výnosy již po zohlednění nákladů na správu aktiv. Inflace v letech 2006 až 2014 dosáhla 2,27 procenta ročně. Každý správce penzijních aktiv na Slovensku tak dokázal své klienty více než plně ochránit před inflací. A to v nejhorším možném investičním období, kdy ekonomika prošla největší krizí po druhé světové válce a čelíme bezprecedentně nízkým výnosům na finančních trzích. Přesto klienti, kteří v posledních letech využili možnosti nových indexových fondů, se na konci loňského roku těšili průměrné výnosnosti 10,86 – 14,48 procenta ročně.

Výnos je důležité, ale nikoliv jediné hledisko. Součástí diskuse o výnosu musí být vždy i debata o rizicích, popřípadě likvidity. Smysl druhého pilíře byl vždy i ten, aby celkově důchodový systém nestál jen na jedné noze (státní důchod průběžně financovaný). Průběžné financování podléhá jiným rizikům než spoření. Kdyby druhý pilíř dostal dlouhodobě ve střední Evropě šanci, jasně by svůj příspěvek k diverzifikaci celkových rizik dokázal. A to dokonce i pro tu část populace, která měla a vždy bude mít podprůměrné příjmy. Právě pro ni, neboť většina těchto lidí je zrušením druhých pilířů víceméně odsouzena k doživotní finanční závislosti na státu!

Druhý pilíř však reálnou šanci nedostal. V Maďarsku a Polsku se znárodnil, v Česku se zruší, sotva vznikl, a na Slovensku se počtvrté (!) otevře. Naposledy proto, že „lidé jsou rozhořčeni nízkými důchody“… Jaký však lze čekat důchod po pouhých deseti letech spoření? Poté co slovenská vláda před lety snížila příspěvkovou sazbu z devíti na čtyři procenta... Mimochodem, víte, že po pouhých deseti letech pobytu v českém státním důchodovém systému byste nezískali důchod ani jednu korunu?

Pojišťovna při výpočtu důchodu z naspořených prostředků musí vzít v úvahu všechny relevantní aspekty: riziko prodlužující se naděje dožití, riziko oscilace finančních trhů, náklady související s obhospodařováním smlouvy po desítky let a řadu dalších. A v každou chvíli je povinna regulátorovi, auditorovi a odbornému dohledu dokázat, že tato rizika řídí v souladu se zákony a pojistně-matematickými principy. Na rozdíl od státu, který při přiznávání důchodů ze slovenského či českého systému ničím takovým vázán není. Je před volbami? Tak valorizaci či předčasné důchody trochu „uvolníme“, hlasy se hodí. Že již dnes vyplácíme na důchody více, než vybereme? Nevadí, dosypeme z daní. A že za dvacet třicet let bude situace ještě horší? To už přece bude řešit někdo úplně jiný… Zkrátka, sportovní optikou, nelze srovnávat výkony sotva desetiletého adolescenta se sportovcem v nejlepších letech, který nadto permanentně „jede na bobulích“.

Ono to s důvěrou ve státní důchod asi nebude tak žhavé. Slovensko situaci s druhým pilířem řeší odlišně než v Maďarsku či Polsku. Při každém otevření systému – a nejinak tomu bude i letos při otevření čtvrtém – totiž musí klient aktivně sdělit, že již nechce spořit ve druhém pilíři. V Maďarsku a Polsku, když lidé neudělali nic, byli automaticky z druhého pilíře vyškrtnuti. Na Slovensku, při třech předchozích otevřeních systému, které dohromady trvaly 18 (!) měsíců, z více než 1,6 mil klientů vystoupilo 261 tisíc lidí a 52 tisíc nově vstoupilo. Čistý úbytek klientů (209 tisíc) představoval asi 13%. Jinými slovy, 87% lidí chtělo ve druhém pilíři i nadále zůstat, navzdory vládní politicko-mediální masáži. Mají-li lidé skutečnou svobodu volby, nechtějí vsadit vše pouze na stát.

Psáno pro LN