Archiv článků: duben 2009

20. 04.

Anti-Drulák aneb Návod, jak dostat komunisty k moci

Vladimír Just Přečteno 5797 krát Přidat komentář

Myslel jsem si, že je u nás už možné publikovat všechno, ale že řediteli Ústavu mezinárodních vztahů poskytnou LN celou stránku v prestižní sobotní Orientaci k publikaci přímého návodu, jak dostat komunisty k moci, to jsem nečekal (Bojkotujme volby, ať žije revoluce!, LN, 18. 4. 09). Jak této revoluce, jež dosadí konečně komunisty do Strakovky, dosáhnout? (Na Hradě už svého tajného spojence, jemuž de facto dvakrát k moci nepřímo pomohli, mají.)

Více »

01. 04.

4 důvody proč vstoupit do SZ - Aktualizováno

Vladimír Just Přečteno 4570 krát Přidat komentář

4 DŮVODY PROČ VSTOUPIT DO STRANY ZELENÝCH
(Aktualizovaná verze po Vítězném 24. Březnu)

Předesílám: celý život jsem byl skálopevně přesvědčený a trochu i pyšný na to, že umřu jako nestraník. Odolal jsem za komunismu několikerému vábení do státostrany i do dalších partají tzv. Národní fronty (pamatuji si živě na ten den, kdy mě tehdy ještě jako mladého perspektivního lanařili do KSČ, šel jsem se z toho uklidnit do antikvariátu, prohlížel si Bibli, a tu za mnou vyšli dva muži, a takřka stejnými slovy jako předtím soudruzi mi na ulici nabízeli vstup ke Svědkům Jehovovým), odolal jsem i polistopadovým nabídkám daleko serioznějším (od OF, DEU, přes několikeré Zelené až po roajalisty). Důvodů, proč jsem změnil celoživotní přesvědčení a proč si myslím, že by měli právě teď a právě lidé mého druhu vstoupit do stávající Strany zelených, je hned několik.

1)\ Tato strana dokázala pod Bursíkovým vedením, na rozdíl od všech předchozích zelených formací, potácejících se patnáct let mezi 1 % až 3 % podporou, oslovit „středového“ voliče (jak voliče „nalevo“ od středu, jemuž připadá ČSSD moc prokomunistická a populistická, tak voliče „napravo od středu“, jemuž připadá ODS příliš autoritářská, antievropská a antiekologická, především však zkorumpovaná mocí i úplně nepřestřiženou pupeční šňůrou s Václavem Klausem). Typickými, takřka modelovými příklady takovýchto „středových“ respektive „pravostředových“ voličů a sympatizantů SZ byli či jsou Václav Havel, Jiřina Šiklová, Ladislav Smoljak nebo Karel Schwarzenberg. Procentuální preference SZ pod Bursíkovým vedením vykazovaly dokonce v určitých obdobích až dvojciferný výsledek, o čemž si všichni jeho předchůdci (a obávám se i možní následovníci) mohli nechat leda zdát. A kdyby náš volební systém nebyl diskriminující, a odpovídal skutečnému počtu odevzdaných hlasů, měla by dnes SZ zhruba o jednu třetinu vyšší počet poslanců. Vzhledem ke svému stávajícímu postavení nejmenší vládní strany se ovšem SZ podařilo až překvapivě maximalizovat svůj minimální mocenský vliv a vtělit do vládního prohlášení, přípravy i projednávání zákonů relativně velké množství zelené agendy (od energetiky včetně nestavění nových bloků JETE, ekologické daně, těžebních limitů či omezení kamiónů až po nekompromisní zachování ochranářského statutu našeho největšího národního parku). Dokázala najít, oslovit a vyjednat účinnou podporu pro vážného a většinově dokonce veřejností respektovanějšího protikandidáta k Václavu Klausovi – pro profesora Švejnara. (Zároveň však tehdy předvedla v případě průhledného sabotérství poslankyně Zubo(vo)vé a následných afér svou nespolehlivost a pro budoucnost malé stranické formace vlastnost obzvlášť smrtící: rozhádanost). Že se vzhledem k velikosti poslaneckého klubu nepodařilo SZ prosadit všechno, to se rozumí samo sebou – a kdo to přesto demagogicky požaduje, a odhlíží od reálného rozestavení sil, je, v lepším případě, zaslepený ideologický fundamentalista - a nebo, v horším případě, záměrně matoucí manipulátor, jehož cílem bylo a je rozložit mladou parlamentní stranu zevnitř. Jak ukázal již zmíněný případ prezidentské volby, vážným problémem SZ byla totiž vždycky, a za Bursíka to bohužel vyvrcholilo, vnitřní rozhádanost: tedy něco, co na rozdíl od korupce. lhaní, alkoholu, drog, manželské nevěry, estébáckého či jiného práskačství český volič neodpouští a okamžitě trestá. Spadnou-li kvůli obdobné rozhádanosti třeba ODS preference z 33% na 27%, není to zdaleka tak smrtící jako u stran, pohybujících se těsně nad pětiprocentní hranicí. A navíc: neexistuje u nás druhá strana, jejíž vrcholní představitelé chodí pravidelně žalovat na své vedení do médií, nosí tam omylem zachycené urážlivé maily (čímž potvrzují jejich platnost), bojkotují chabě omluvenou absencí vlastního prezidentského kandidáta, lobují u premiéra či ministryně zdravotnictví proti jmenování náměstků z vlastní strany (např. proti Džamile Stehlíkové) a vyhrožují v případě, že nebude po jejich, dokonce shozením vlády, již je jejich partaj členem! (To se jim nakonec k velkému potěšení všech nepřátel funkční EU a Lisabonu, od Pavla Béma přes Vlastimila Tlustého, Hrad a Bubeneč až po komunisty, podařilo). To vše je, nebo donedávna bylo, možné jen u SZ. Aby to nebylo možné aspoň do budoucna, je nutné ve straně posílit právě to „středové“, nikoli „extrémní“ a pro budoucnost SZ potenciálně sebevražedné křídlo, jemuž je vlastní ješitnost a lpění na dogmatu bez ohledu na realitu bližší než elementární demokratická slušnost a loajalita k vlastní „firmě“, jež je vyzdvihla k moci.

2) Teprve tím, že se se členy, kteří vedli v médiích válku s vlastním vedením, Strana zelených rozešla, může se stát pro mnohé voliče opět stranou věrohodnou (nikoli pro ty „skalní“, kteří tvoří již dvacet let ono cca 2% „tvrdé“ voličské jádro, ale právě pro tu rozhodující skupinu ekologicky cítících „středových“ a „proevropských“ voličů, kteří ji de facto dostali do parlamentu). Jelikož však jde, na rozdíl od ortodoxně levicových i ortodoxně pravicových příznivců zároveň o skupinu nejkolísavější (tvoří jí zhruba bývalý elektorát ODA, US/DEU, Evropských demokratů, iniciativ typu Děkujeme, odejděte! atd..), zůstává tu otázka, zda už nejsou tito voliči vleklou rozháraností SZ dávno otráveni, zda tedy nepříjemný, ale nutný a osvobodivý akt vyloučení nepřišel moc pozdě. A zda jej neměla strana udělat už dávno (přinejmenším hned po prezidentské volbě a permanentních denunciacích vlastního vedení). To vše se teprve ukáže. Ať tak či onak, pro lidi mého zaměření nebylo po všech těch odporných denunciacích myslitelné, že by se mohli stát členy strany, v níž úřadují fundamentalistky (ale jak se stále více ukazuje, i kariéristky a rychlokvašené mediální hvězdy, jimž se nechce ze scény, na níž byly dočasně protagonistkami) Olga Zubo(vo)vá a Věra Jakubková, nebo svým zhrzeným chováním poté, co nezvládla ministerskou funkci, Dana Kuchtová, jež se dočasně dostala dokonce do pozice Jančíkovy a Bémovy favoritky! Rathův záměr vandalsky zlikvidovat Středočeskou galerii přestěhováním do Kutné Hory a svěřit ji údajně svému oblíbenému ruskému kýčaři Zubovovovi se v této souvislosti nemůže jevit jinak, než jako pokus o odměnu jedné z „rebelek“. Ostatně takovou odměnou rebelujícím siamským dvojčatům za podraz na vlastní straně jsou i Paroubkovy námluvy tzv. Demokratické SZ, podvodně a drze, bez voličského mandátu, nyní vegetující ve sněmovně.
Teď teprve se nemožné stává skutkem. Ale jelikož lze důvodně předpokládat, že spolu se jmenovanými dámami neodešly ze strany zdaleka všichni příznivci jejich metod (odhadem jde z třítisícové základny asi o 200 - 300 osob), sedí v ní dost možná s panem Křivkou i další příznivci Slobodana Miloševiče (možná i Che Guevary a Hugo Chávese), bojovníci za srbské Kosovo a proti „americkému imperialismu“, militantní antiradaristé, kteří dosud nevzali na vědomí prostý fakt, že jsme v NATO (tedy i se základnami), jinak by se nehoufovali pod stupidním heslem Ne základnám. A že US Army je základem NATO, bez něhož by ze severoatlantického souručenství zbyl jen neškodný spolek baráčníků. Proto je myslím životně důležitá jedna věc: nemá-li cenná středová liberální strana s evropským zakotvením napříště zmizet z politické scény, je nutné i zevnitř kompenzovat hlasitý mediální pokřik tohoto extrémního křídla, táhnoucího stranu k jakémusi komuno-anarchistickému pojetí politiky (viz společné pochody pod nonsensovým heslem Ne základnám, viz psí granule a urážlivé pokřiky o „pravdoláskařích“ či ,„Havlově mafii“ na republikové radě atd.).

3) Náš veřejný politický prostor je podivně zakřiven už tím, že navenek zemi reprezentuje politický a národovecký extrémista, který byť jen pouhým vztyčením vlajky nad svým pracovištěm odmítá uznat fakt, že naše země je členem EU. (Podobně jako antiradaristé, že jsme v NATO, tedy i se základnami). Klaus je v podstatě stejně zkostnatělý fundamentalista jako zmíněné křídlo Zelených. Myslel jsem naivně, že prezident jako český národovec bude v úřadu urputně hájit národní zájmy, netušil jsem však, že to budou národní zájmy ruské, jindy zase irské či srbské (viz jeho nápadné proruské angažmá v loňské gruzínské krizi, tajná jednání s ruskými magnáty jak o nich psal Respekt, a konec konců i dlouhodobě proruské a prosrbské názory na balkánský konflikt, jež rovněž kopírují i názory extrémistů ze SZ). Názory Václava Klause na EU, na Lisabonskou smlouvu, na globální klima, na občanskou společnost a nevládní organizace, na nezávislost soudů i veřejnoprávních médií, jakož i na příčiny a recepty řešení finanční krize, sice v Evropě už nikdo nebere vážně, neboť jsou právem považovány za názory marginální a extrémistické, ale nezapomeňme, že je hlásá muž, který (nebo jeho instituce?) má dosud procentuálně největší důvěru české veřejnosti. Hlásá je sice evropský „Jára Cimrman“ (viz LN, 13. 3.) – ale opět nezapomeňme, že Cimrman byl nedávno lidem obecným volen největším Čechem všech dob. A která demokratická síla u nás je předurčena k tomu, být slušnou, ale zásadní a fundovanou opozicí extrémním prezidentovým názorům? Vzhledem k pořád ještě ne zcela přestřižené pupeční šňůře ODS na prezidenta a tudíž i k chabým vyjádřením distance premiéra od těchto extrémistických názorů, budeme i v příštích třech letech stále více bráni jako bizarní cimrmanovské „Klausovo“, nikoli standardní „Topolánkovo“ či „Paroubkovo Česko“. Což mj. znamená, že budeme chápáni jako země militantně antievropská i antiekologická. A ani ODS, ani ČSSD či KDU/ČSL nikdy tak účinnou protiváhu Klausovým klimatickým a dalším antiekologickým bludům z definice nevytvoří, tu může vytvořit zase jen SZ. Propásnout tuhle šanci a nezastupitelnou roli, zvláště dokud je přítomná v parlamentu (doufejme, že brzo i v tom evropském) si SZ prostě nemůže dovolit.

4) Volil jsem v uplynulých letech častokrát zelené – pokud byla šance na překročení 5% limitu - bez ohledu na to, kdo je momentálně v jejich čele. Dělal jsem to za Jakuba Patočky i za Martina Bursíka. (Zle jsem kdysi vyčinil Petrovi Uhlovi za podrazáckou kampaň vůči vlastnímu kandidátovi SZ do Evropského parlamentu, jímž nebyl nikdo jiný než Jakub Patočka). Nebylo v tom nikdy nic osobního. Přál jsem si a dosud si přeji, aby v hroutícím se světě spotřební nezažranosti, v němž jsou věci, lidé, kultura, ba i příroda poměřovány pouze jejich tržní hodnotou (smyslem pěstování lesa je výroba papíru, nechal se v LN slyšet renomovaný ekonomický fachidiot, t.č. pedagog VŠE), aby v tomto zhůvěřilém světě hlasitě a trvale zněl kromě rozumně ekonomického i stejně rozumný aspekt ekologický. A aby i v naší politice vedle převládající modré, oranžové, černé, bohužel však i rudé a hnědé (všechny tyto barvy v ní momentálně figurují) byla trvale přítomná i barva zelená. A je mi srdečně jedno, zda k tomu přispějí pánové Beránek, Patočka, Uhl, Kuchtová, Stropnický nebo Bursík. Kdyby Jakub Patočka (nebo Dana Kuchtová) dokázal oslovit středového voliče, kdyby vyvedl zelenou sektu z katakomb a přeměnil ji na důvěryhodnou středovou parlamentní stranu s velikým koaličním potenciálem zleva doprava, byl bych teď patočkovec (kuchtovec). Takto nemohu být než bursíkovec.

Šumava, 14.3.2008, aktualizováno 31.3. 2008

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy