ORTODOXNÍ OCHRÁNCI ŠKODÍ NÁRODNÍMU PARKU
aneb ŠUMAVA PO ŠENGENU

Žijeme v době pošengenské. Sliboval jsem si od ní, že člověk, který si vymyslel něco tak zhůvěřilého, jako je nacionalismus a umělé přehrady mezi lidmi i státy, se konečně přizpůsobí přírodním procesům a bude respektovat státní hranici asi tak jako rys, motýl nebo puštík obecný: to znamená vůbec ne. Konkrétně na Šumavě jsem si sliboval, že konečně padnou hranice mezi zatím neslučitelnými způsoby (respektive ne-způsoby) , jak se chováme k přírodě a k lidem u nás a v Bavorsku. Doufal jsem v to, čemu se říká „společný management obou národních parků“. Zdá se však, že jsem se mýlil: malý český člověk se totiž liší od svých sousedů tím, že zatímco jinde hledají důvody a cesty „proč ano“ (tj. jak i v 1. zónách přiblížit lidem jedinečné divadlo přírody), u nás jsme mistři ve vymýšlení důvodů „proč ne“. Vítám sice, že vedení parku zřídí dva nové vstupy do Bavorska (Knížecí pláně, Žďárek), ale to nestačí, neboť nejde o vstup do jádra obou parků (i jádra věčných sporů o park).

Důvody, proč nemůžeme do jádra bavorského parku přes Modrý sloup – zatímco z druhé strany pěší turista (samozřejmě s časovým omezením) může až k našim „drátům“ - se za posledních patnáct let změnily snad patnáctkrát. A nepochybuji o tom, že malí čeští úředníci a fundamentalisté si vymyslí kdykoli důvody další, aby nás tam nepustili dalších patnáct let. A to v době, kdy šéf Bavorského parku K. F. Sinner říká: „Nikdo mi není schopen vysvětlit, proč je například cesta Luzenským údolím tak důležitá pro zajištění výskytu tetřeva hlušce“. A dodává: „V 21. století přece není možné říct, že neexistuje jiné řešení, jak ochránit přírodu a přitom neotevřít státní hranici“. Myslíte si, že ohrožený tetřev je zastydlý nacionalista nebo komunista, který setrvačně respektuje železnou oponu? Vězte, že u nás jsou lidé (někteří si dokonce říkají přírodovědci), kteří si to opravdu myslí: domnívají se, že šumavský tetřev je socialisticky uvědomělý pták, který přesně ví, kudy vede klikatá hranice mezi státy.V jednom jej totiž pěší turisté neruší (a mají to zjištěno i vědecky) a v druhé prý ano (a mají to také zjištěno vědecky). Titíž lidé u nás ani nepípli, když v minulém desetiletí náš hlušec málem ohluchl z řevu motorových pil, traktorů a vrtulníků helikoptér.

Ukazovat lidem z Březníku zdálky pouze vršky uschlých stromů a nevpustit je dovnitř jádra bavorského parku, kde jsou v ochraně přírodních procesů už o desetiletí napřed a kde našinec může zblízka vidět i budoucnost našeho parku, tj. zázrak znovuzrozené přírody, jíž člověk nechal na pokoji – to je zločin proti samotné ideji národního parku. Lidé, kteří „ochraňují přírodu“ tím způsobem, že proti samotné ochraně poštvou 99% občanů (včetně přírodymilovných turistů) pracují totiž spolehlivě na diskreditaci myšlenky Národního parku a tím i na jeho budoucí možné likvidaci.