Média v Babišově pracovním táboře III.

21. 08. 2018 | 14:42
Přečteno 1982 krát
„Tisk referuje o situaci světa, kterou předtím sám vytvořil... Zpotvoření reality ve zprávě je pravdivá zpráva o realitě.“ (Karl Kraus)

Jako malý zázrak na mě před časem působil návrat Jiřího Hanáka, co do stylu i bystrosti úsudku nedostižného polistopadového publicisty, do jeho „rodných“ Lidovek. Kupoval jsem často sobotní vydání kvůli němu (a taky kvůli Orientaci, i když tam panuje spíš střídavě oblačno, místy přeháňky, bouřky jen v podobě bezpečně vzdáleného hromování). A tak zatímco jsem se tu 2x brodil v novinářských pomejích, závěrem chci ukázat pozvolný sesun od nezávislosti k novinám povýtce firemním na těch nejlepších.

Kritické simulacrum
Hanák je svůj, mívá konzistentní, originální a málokdy populistické názory (s výjimkou málem už povinného, zbabělého kopání do Kalouska). V tom se v LN liší od standardních komentátorů a analytiků. Ti na profesionální úrovni v podstatě plní firemní zadání - a je mi jedno, zda jim to diktuje zvnějška sama firma nebo podvědomá autocensura.

Ale například to, jak se nedávno Zvěřina s Tománkem hned třikrát v jednom čísle vrhli na předvolebního firemního konkurenta Bělobrádka krzevá jeho kandidaturu do Senátu (včetně babišovské dehonestace jeho významu) nebo to, jak v tomtéž srpnovém čísle Léko junior s dojemnou snaživostí kadeta Bieglera ve stylu „pan premiér přece jasně řekl“ obhajuje Babišův kotrmelcový postoj k H-Systému, svědčí spíš pro první variantu. Na rozdíl od nich nepředpojatý Hanák netrpí těžkou Angelofóbií (jako třeba Petráček, Léko, Macháček, Schneider). A nevyrábí „fejky“. Takové, jaký se nejnověji objevil i v jinak znamenité úvaze Petry Procházkové o většinových postojích Rusů, proti nimž prý stálo na náměstí jen „Sedm statečných“ (tento dávný novinářský blaf, urážlivý k tomu osmému, používal donedávna i náš lžiprezident).

Nebo když Tomáš Tománek otevře celostránkovou analýzu o „Slušných lidech“ zprávou z Rádia Jerevan: „Skupina dvou desítek svalovců v modrých trikách nakráčela na jeviště“, aby prý přerušila „hru, v níž Ježíš znásilňuje muslimku“, za což je „řada diváků přímo na místě vypískala“, LN 31. 5.). Jako oběť té zvukové agrese (dodnes mám zalehlé bubínky) konstatuji, že nepískali slušní diváci, ale právě „Slušní lidé“ (plus jejich „nábožné“ soudružky v civilu). V úhrnu celkem třicet tajně propašovaných fotbalových píšťalek, a to po nekonečně dlouhé, mučivé minuty. To celé, včetně následného „nakráčení“, se událo zhruba dvě hodiny předtím, než údajný Ježíš, o němž hra vůbec není, „znásilňoval“ údajnou muslimku. Ale zpět k Hanákovi.

Ten mluví i o provaze v domě oběšencově: „Babiše politika se bojím. K jeho kolébce se asi nedostala sudička demokracie a politického rozmyslu“. Nechce, aby se pan Andrej stal „malým českým caříkem“. A vzápětí demonstruje svůj kriticismus na dvou příkladech: když pan Andrej zlehčoval plagiátorství paní Malé a když chtěl vést sám ministerstvo spravedlnosti (LN 14. 7.). Safra, to je odvaha, a v Babišových novinách!, řekne si čtenář, jenž si nevšimne, že jde o prohřešky už odstraněné a bagatelní. Bagatelní vzhledem k meritu vládní krize, jímž byla nikoli neochota demokratů vládnout s ANO (mantra komentátorů LN), ale samotná osoba trestně stíhaného podnikatele, dle slovenských archivních pramenů agenta StB a nadto berlusconiovsky obžerného vlastníka relevantních médií. A právě tyto věci vzápětí tentýž Hanák obhajuje. Vázací akt agenta – jen „situační zprávy“(!) - podepsal prý každý, kdo jezdil do ciziny (no fuj pane Jiří, tomuto „fejku“ snad nevěříte ani sám, a jestli ano, pak vám to vyvrátím sám na sobě, kterého bolševik výjimečně 2x za život úředně pustil jako náhradníka na zahraniční divadelní festival; psal jsem zprávy z cesty, ale žádným agentem jsem se proto nestal). A v kauze Čapí hnízdo ctí zase Hanák presumpci neviny, věc ovšem u nejmocnějšího muže v zemi ve slušných krajích neslušná: všude tam by trestně stíhaný šibal dočasně poodstoupil do vyřešení případu. Tady z Hanáka slyšíme už tiše vrčet stranický kolovrátek made in ANO. Připomíná mi to někdejší „perestrojkové“ psaní do stranického tisku: když nebudete soudruzi napadat vedoucí úlohu strany, „vstup vojsk“ a naše spojenectví se SSSR, můžete si svobodně kritizovat cokoli.

O tom, že nejde o náhodu, nýbrž o trend, svědčí i Hanákovo Poslední slovo ze 4. srpna. Nejprve záslužně odliší migranta od uprchlíka a odvážně vyhlásí, že uprchlík, na rozdíl od migranta, má právo na azyl: „Uprchlíky bychom proto měli přijímat!“ Už proto, abychom smazali obraz Česka jako Vaška na kupce hnoje, který práská bičem a křičí, že nepřijmeme ani jednoho uprchlíka (Hanákova oblíbená metafora). Už už se radujeme, komentátor se pochlapil, jenže on vzápětí udělá cimrmanovský úkrok stranou a psí hlavu servilně přesadí z hlavy pana Andreje, který právě v těch dnech práská tímtéž zahnojeným bičem doma i v Evropě, na hlavu Milana Chovance. Tedy opět, jako u Kalouska, zbabělé kopání do poraženého: „Mravy kritiky jsou vpravdě psí. Vyštěkne pouze na toho, na koho vrčí právě obecenstvo“ (F. X. Šalda).

Epilog: mlčení slušných
Mohl (a měl) bych zmínit i dalších pravidelné autory, díky nimž je pro mnohé možné i „zahnojené“ Lidovky dosud číst (Jana Machalická – a její kulturní rubrika, Petruška Šustrová, M. C. Putna aj.). Jenže i tady se výše popsaná podoba „předběžné opatrnosti“ vůči firmě už projevuje: většina toho, co jsem napsal o Hanákovi (vyjma vytříbeného zacházení s češtinou) se týká i jich. Takový Putna se kdysi vysloví proti Schneiderovi, dostane vzápětí nakládačku a od té doby akademicky a bezbolestně, byť vždy poučeně a vtipně, přednáší. Vezměme si i ráznou Machalickou, jíž lze vděčit i za její přesahy mimo rubriku. Podepisuji každé její slovo například o Praze, z níž radní nynější (v čele se starostou Lomským) i minulí (Bémova a Janouškova ničemná kamarila) opravdu udělali prodejnou, ožralou a uřvanou děvku: jde s každým, kromě těch, kteří v ní bydlí. Jenže i rázná Jana dokáže v jednom čísle týmiž frázemi celkem třikrát (to už opět připomíná kampaň) dehonestovat gesto básníka Hrušky, který na protest proti Babišovi a jeho nemravnému paktu s komunisty odešel z jisté komise. Básník jí v rozhovoru její výhrady trpělivě vyvrátí. Přesto ona znovu slepě zopakuje své vyvrácené argumenty dokonce na "názorové" straně redakce – proč prý funkci v komisi přijímal, když se nic nezměnilo atd. – to „nic“ je pro kritičku LN právě pakt s komunisty. Nemůžu si pomoci, tady i z uznávané kritičky promlouvá Babiš.

To je ale úplná bagatela proti tomu, že všichni autoři Posledního slova – ale i dalších pravidelných rubrik - snad s jedinou chabou výjimkou opatrné zmínečky Putnovy, nechali projít bez povšimnutí sprostý vyhazov jejich kolegy Jana Rejžka. Všem přece muselo být jasné, že to nebyly bolševické argumenty šéfredaktorovy, ani už pětatřicet let notoricky známý neurvale přímočarý slovník Rejžkův, ale jeho názory, pro které byl z firmy vyobcován. Takovéto opatrné mlčení slušných je vždycky a všude začátkem konce.

P. S.: Netýká se to jen LN – stejný sesun vidíme i u veřejnoprávních médií, která mlčením přechází jak odchody i zákazy slušných a nepohodlných, tak pozvolné pronikání a tím i etablování názorových extrémistů z Parlamentních listů do éteru (Petr Žantovský, Best, Robejšek, Schneider). A to dokonce v případě rozhlasu nabídkou vlastních autorských relací (Den pro Petra Žantovského). Kde tato „parlamentizace“ českých médií skončí? Pořád ještě doufám, že titulek mých úvah bude možné číst vždy jen jako nadsázku...

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy