Ohlédnutí za srpnem

27. 09. 2018 | 10:42
Přečteno 3352 krát
Píšete-li pravidelně o České televizi, což je už přes čtvrt století můj případ, provádíte chtě nechtě cosi jako tanec mezi vejci. Spousta věcí se vám krutě nelíbí. Například trvale neutěšená úroveň seriálové dramatické tvorby, pro níž platí, že čím okázalejší a nákladnější, tím prázdnější (Já Mattoni, Bohéma, První republika, „mysteriozní“ kriminálky, které v sousedství dánsko-švédsko-norsko-islandské produkce působí jako okresní přebor proti extralize).

Nelíbí se vám křečovitý humor Trapných padesátek nebo brutální masakr většiny kriticko-uměleckých debat, žánru, který za média veřejné služby nikdo jiný dělat nebude, a oproti tomu setrvale servírované debatní trapno, kdy politici sami v hlavních vysílacích časech nadále píší týden co týden recenze na svá vlastní představení.

Nelíbí se vám tucet dalších věcí – a přesto píšete se skrytými sympatiemi, protože s vědomím, že na sebemenší kritiku ČT číhají legie špinavých politických šíbrů, kmotrů a mediálních trollů, kteří hledají záminku, jak zlikvidovat nepohodlné veřejnoprávní médium, jež je usvědčuje ze lži. Nabízet těmto zákeřným snajprům lacinou munici v žádném případě nehodláte. Co s tím?

Veřejnoprávní srpen
Dejme si konkrétní příklad z minulého měsíce, kdy jsme vzpomínali půlstoleté výročí „bratrské internacionální pomoci“ Československu ze srpna 68. Veřejnoprávní televize, na rozdíl od všech ostatních, zde plnila své poslání, seč jí síly stačily. A to ve všech dostupných žánrech a formátech. Od standardní publicistiky na ČT 1, která „srpnové“ téma zdařile reflektovala i v září, od dokumentů na ČT 2 (Ostravské jaro 1968; 1968mm ) přes hraná dokumentární dramata (Sedláčkovo / Kosatíkovo České století – „srpnový“ díl) a přes výmluvné, půlstoleté reportážní retro, dokumentující průběh osudového dne z pohledu televize hodinu po hodině (Dnes před padesáti lety) až po snímky hrané. Začalo to už 18. srpna, kdy proti filmovému dramatu Costy-Gavrase Doznání šel na ČT 1 asi nejpříšernější opus těch dnů, diletantsky napsaný, režírovaný i sehraný česko-rakouský film Krycí jméno Holec, který byl nepřesvědčivým pokusem o rehabilitací rakouského agenta Zilka / Holce.

Pokračovalo to v dalších dnech evergreenem Jana Hřebejka Pelíšky, kde právě srpen je zlověstnou pointou nadčasového komediálního příběhu, jemuž čas vůbec neublížil, naopak. Příběh nesou do té doby a možná i od té doby nevídané herecké výkony (Kodet, Donutil, Dušek, Holubová, Vašáryová aj.). O to větší je nynější kontrast k uměle roztažené, melodramaticky rozbředlejší a co do humoru křečovitější „prehistorii“ příběhu v podobě Zahradnictví. (Všechno je však relativní: ve srovnání s novou řadou červenoknihovního kýče a etiketního švindlu, který na veřejnoprávní TV prostě nemá co pohledávat, pseudohistorické První republiky, je šestidílné Zahradnictví hotovým filmově-televizním majstrštykem a přinejmenším úctyhodným, byť někdy kostrbatým pokusem o reflexi doby prostřednictvím konkrétních lidských osudů).

Událost nebo průšvih roku?
Následoval možná vůbec nejambicióznější opus: původní, ryze autorský, hojně diskutovaný osmdesátiminutový dokumentární esej česko-ukrajinské režisérky Anny Kryvenko Můj neznámý vojín (ČT Art). Opus, avizovaný jako „unikátní“ pohled na Srpen 68 „z druhé strany“ (rozuměj ze strany okupantů), pohotově veřejně uvedený i mimo TV (střecha Lucerny, kasárna Karlín, Nová scéna). Film byl zakoupen do veřejných škol, kde bude coby učivo „vyváženě“ ovlivňovat další generace, vybavené vším možným, kromě, obávám se, schopnosti kritického myšlení. Produkt už dopředu zaštítily instituce jako Eurimage, FAMU, Státní fond kinematografie, ministerstvo kultury aj. Jen závěrečné titulky s poděkováními, nemluvě o stovkách rozličných profesí a jmen, podílejících se na filmu, byly snad nejdelší v historii ČT. Možná byla tato opulentnost daná tím, co bylo na filmu nejcennější, totiž nezvyklým množstvím unikátních autentických záběrů z ulic, převzatých z Krátkého filmu, Československé TV, Národního filmového archivu, Studia Barrandov aj. Vesměs šlo o záběry po zuby ozbrojených, leč vystresovaných sovětských vojáčků a rozčileně debatujících občanů, ozbrojených toliko argumenty a povinnou znalostí ruštiny, mezi nimiž ne a ne najít kontrarevolucionáře (scházely ovšem detailnější záběry krví zbrocených vlajek a zejména tvrdá data stále rostoucích počtů obětí okupace – jen v srpnu 137 a čtyřikrát tolik později; absentovala i jména osmi protestujících hrdinů z moskevského Rudého náměstí; navíc dokumentaristka Kristýna Vlachová mě upozornila, že jsou do záběrů ze srpna 68 nečistě vmontovány záběry ze srpna 69).

Tím ale veškerá sláva snímku končí. Jedinou „přidanou hodnotou“ totiž je, že se narcistně vzhlíží sám v sobě, většinou v žánru „můj deníčku“. Režisérka se ráda předvádí v lyrickým záběrech u mořského příboje nebo coby silueta běžící nočním lesem, vypravuje o svém studiu a stěžuje si, že Češi nerozpoznají její ukrajinštinu od ruštiny, především ale objevuje, že její prastrýc, který také „osvobozoval“ Prahu, po několika letech spáchal sebevraždu. Místo podrobnějšího vhledu do tohoto příběhu nám v nekonečných záběrech, jako z politického školení na vojně, ukazuje náročný výcvik sovětských vojáků, jejich přísahu, plížení-plazení, překonávání překážek na opičí dráze. A oč méně mluví o českých obětech okupace, o to více – bez jakéhokoli kontextujícího komentáře – hovoří o jedné oběti sovětské (nekončící ovšem smrtí jako u stovek českých občanů). Tu totiž, svlečenou do naha, naše zlotřilé obyvatelstvo jako manželku slovenského kolaboranta hnalo ulicemi při údajném pouličnímu lynči. Slyšíme četbu z blíže neurčených soudních protokolů, nedozvíme se však, že soud tvořili sovětští poradci (a že někteří z domnělých „pachatelů“ si za tuto výtržnost, překvalifikovanou na teror, odseděli i devět let). Koho to zajímá, ať si vyhledá studentský úlet Fero Feniče Člověčina anebo si přečte později zfilmovanou prolhanou hru patrona kolaborantů Vojtěcha Trapla Tobě hrana zvonit nebude. Jestliže se při tom posledním nepozvrací, pak mu gratuluji ke znamenitému žaludku...

(Psáno pro Divadelní noviny, o třetinu rozšířeno a doplněno)

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy