Velká recenze: Miliony chvilek – hit desetiletí?

08. 07. 2019 | 10:12
Přečteno 10120 krát
Z jednorázového experimentu se stal hit sezóny. A díky nečekanému, přímo explozivně narůstajícímu zájmu diváků, převážně mladých, je z toho cyklus. A možná mnohadílný seriál, se stále otevřeným koncem.

Staromáky, Václaváky a Letná
Autor nápadu, hlavní tvůrce, dramaturg, scenárista a protagonista zatím všech představení Mikuláš Minář je jasným vítězem: divácký zájem už teď překonal všechna veřejná divadelní, hudebně zábavná i hudebně nezábavná představení. A co je hlavní – seriál neběží jenom v Praze, aktivizoval diváky několika stovek měst.

Na premiéry i první loňské předpremiéry (horní třetina Václaváku, pak prvá Staroměstská náměstí) chodily tisíce, na další desetitisíce, pak přišlo na zaplněný Václavák nejprve padesát, poté sto dvacet tisíc diváků. A zatím poslední repríza přivedla na Letnou, vzdor zácpám v metru i jinde, až 300 tisíc diváků. Diváků = aktivních, kreativních občanů. Násilí nulové! Ani stopa po nenávistném vandalismu Žlutých vest, žádné Molotovovy koktejly, žádná demolovaná auta, požáry, výlohy.

Zatím se bývalým Babišovým šéfům a estébáckým pohrobkům nepodařila ani žádná kloudná provokace typu rozmlácené výlohy ruského Aeroflotu z března 1969 (ale pozor: co není, může v horkém podzimu být!). Místo násilí humor, kreslených i slovních vtipů nepočítaně. Jako v listopadu 1989. Minářovo mnohasettisícové publikum je zatím až neuvěřitelně slušné, ukázněné a solidární – viz vzorně se rozestupující dav pro sanitky a záchranáře. Slušnost, vtip a solidarita náhle probuzených statisíců občanů je až dojemná – a opět: naprosto, bezezbytku srovnatelná s atmosférou slavných Václaváků a zejména Letné z listopadu 1989.

Stál jsem na těch náměstích tehdy i dnes, takže mohu srovnávat: atmosféra tatáž. V tom se Mikuláš Minář (& comp.) – bez ohledu na reálný výsledek celého inscenačního cyklu - už teď vyrovnal Václavu Havlovi (& comp).

Horší je to s režií, dramaturgií a zejména neuhlídaným tempo-rytmem většiny představení. Každý, kdo někdy stál na jevišti, ví, že jestliže mu i z veleúspěšného kusu – díky neuhlídané, rozplizlé délce – diváci odcházejí už před koncem (naštěstí to jsou zatím nemnozí, ale opakuje se to už poněkolikáté), signalizuje to nějakou poruchu v jinak perfektně fungujícím inscenačním týmu. Pozoroval jsem to už nejméně třikrát, dvakrát na Václaváku a naposledy na Letné. A jelikož byly mé soukromé kritické připomínky organizátorům zatím marné, a rýsuje se další pokračování série a tím i chyb představení v srpnu i během horkého podzimu (i když hlavní svolavatelé akcí Babiš a Zeman dělají všechno pro to, aby to bylo už daleko dřív), píšu s obavami tuto stať. Neboť si opravdu přeju, aby celý cyklus – byť se nacházíme v jiné situaci - skončil obdobnou katarzí, jako před třiceti lety.

Srovnání s inscenacemi téže hry z r. 1989
Václav Havel (spolu se Stanislavem Milotou, Václavem Malým, Vladimírem Hanzelem a desítkami dalších) přísně dbali jak na výběr, tak především na délku a tempo-rytmus představení. Dvě a půl až tříhodinová délka představení byla nemyslitelná. Účinkující - instruováni dramaturgií - nemluvili dlouho (teprve dneska, pravda, vidíme, že už tehdy si například dnešní lžiprezident informace cucal z prstu, ale herecký výkon to byl tehdy ještě bezchybný). A jako kdyby se navzájem poslouchali, neopakovali a nerozmělňovali dokola jedno a totéž.

Z teatrologického hlediska to „šlapalo“, mělo to dynamiku, hlavu a patu. Vyprávění rozvleklých pohádek nebo hysterické výkřiky byly nemyslitelné. Pozvání lidí, kteří dvacet, třicet let mlčeli a „jeli v systému“ (jako nyní třeba skupina Buty nebo Honza Nedvěd) by bylo považováno za faux pas, leda, že by spojení „popiny“ a „alterny“ generovalo hlubší význam a symboliku (Gott + Kryl; kajícná promluva příslušníka Pohotovostního pluku, premiér Adamec).

A podobným faulem by bylo i trapné odmítnutí těch, kteří nemlčeli – a přitom by reprezentovali kontinuitu jako nikdo jiný v tomto státě (v našem případě údajně i Jaroslava Hutky: kdo jiný mohl rozezpívat Letnou svou legendární Náměští dnes jako před třiceti lety? Je-li to pravda, tak posílám – při vší své nebetyčné úctě – organizátorům jedno velké fuj). Bylo vyloučeno, aby po chytré a věcné závěrečné řeči protagonisty i se stručnými pokyny, co a jak dál, nepřišla rovnou hymna nebo jiná finální píseň, a chodili si ještě na poslední chvíli urvat pár minut slávy další a další účinkující, kteří finále nesnesitelně rozbředli (Václavák, zejména ten první, křiklavým způsobem Letná).

V Listopadu 89 byli účinkující přísně vybíráni a selektováni, podle inscenačního záměru (viz kauza Vaculík) – nešlo o žádnou cenzuru (pak by byl cenzorem každý režisér a dramaturg). Účinkující kvalifikovala nejen jejich občanská mravní legitimace, ale i téma, které do inscenace vnesli (pochvalme z tohoto hlediska pádný „sedlácko-ekologický“ trojblok z letošní Letné, zejména oba praktikující zemědělce).

A conditio sine qua non: schopnost být stručný! Nikoli tedy jen touha si „zahrát“ před třistatisícovým auditoriem („kdo z vás to má?“). Za Havla bylo nemyslitelné, aby putovaly na přeplněnou scénu celé „delegace pracujících“ herců, a každý z nich si urval pro sebe ždibec monologu – zvláště, když to za všechny tak pádně, stručně, bez hysterie a exhibicionismu, umí říct Ivan Trojan. Nebo – pro mne bezkonkurenční hvězda zatím všech představení – Tomáš Klus! A nebo do třetice Zdeněk Svěrák (nechápu, proč musely jeho skvělé vystoupení rámovat hned dvě (?) písně – tím už je nakročeno do estrádní rozbředlosti celku, kdyby takto „rámovali“ všichni, stáli bychom na Letné do půlnoci). A ne každý umí být tak věcný a stručný jako soukromě hospodařící „sedlák od Milešovky“, který to na Letné – podobně jako jeho kolega - řekl za všechny Babišem okradené zemědělce, i za chemií otrávenou a suchem zničenou krajinu.

Vůbec ekologické téma, stálá součást zatím všech představení, je skutečnou přidanou hodnotou proti Listopadu 89. A je přesně tím, co nás konečně vrací do Evropy – i do světa (zatím bohužel pouze na Staromáku, Václaváku a na Letné, nikoli ve Strakově akademii, tím méně v po zuby ozbrojeném, zakletém Hradě, který je parodií nad ním vlajícího nápisu).

Finis coronat opus
Mé výhrady by neměly zakrýt to základní: že už tu je první hmatatelný výsledek. Navzdory plivancům redaktorů závodních plátků Agrofertu, pardon MAFRY, nepochopitelně zvaných i do veřejnoprávních médií a zesměšňujících smysl inscenací („Vždyť Benešová požadavky plní, proti čemu ještě demonstrují?“), už tu reálné výsledky jsou. Ti Babišem placení novináři, obhajující neobhajitelné (trestně stíhaný šéf exekutivy s mamutími střety zájmů, co hodlal skrze své narychlo dosazené poskoky vyšetřovat sám sebe) zapřahují koně za vůz. Nejprve byly inscenace, a pak teprve nejisté ústupky vystrašené paní Benešové stran posílení nezávislosti justice. Těším se proto na další reprízy, protože nechci ani domýšlet, co by dnes bylo, nebýt celého Minářova cyklu.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy