Krvavé Švédské šance

12. 06. 2020 | 16:59
Přečteno 2521 krát
(Poznámky k neslavenému výročí)

Je tomu hezkých pár let, co jsem se v tehdy ještě nezávislých Lidových novinách názvem článku ptal čtenářů (a potažmo všech tuzemských médií): „Dostanou šanci i Švédské šance?“

Národní narativ – nebo pohádka?
V článku jsem si pochvaloval zvýšenou pozornost, kterou už tehdy česká média včetně televize zaslouženě věnovala tragédii Lidic. Letos ČT – podobně jako rozhlas - opět lidickou tragédii připomněla, přidala i Ležáky a další příběhy lokalit, jež jsou dodnes němými svědky brutalit dodělávající nacistické bestie, jež tato rozpoutala ještě v posledních měsících a týdnech války.

Ale už tehdy před léty jsem pečlivou pozornost, věnovanou tragédii Lidic a dalších míst hrůzy, stavěl do křiklavého kontrastu s takřka hrobovým mlčením (to slovo „hrobové“ je tu víc než namístě), jíž každoročně – včetně jubilejních let – věnují česká média jiným tragédiím, jež si sadismem i způsobem provedení poprav civilních obětí s těmi lidickými obětmi nezadá.

Jedna z nejstrašnějších se stala poblíž Přerova šest týdnů po konci války, tedy v době míru. Srovnatelný je počet bezmála tří stovek zastřelených civilních obětí, z toho 120 žen a 74 dětí od jednoho do třinácti let. Dětí nikoli zplynovaných, ale střílených zblízka do hlavy, často i v náručích matek. Byl tu ovšem, kromě řady jiných, i další rozdíl. Ta druhá tragédie se odehrála v režii československých velících důstojníků. Bezprecedentní krvavý masakr nemá v tomto případě na svědomí – jak zní dodnes oblíbený narativ o poválečných tzv. „excesech“ na německých civilistech – spontánní, i v jiných zemích častý výbuch hněvu běžných občanů nad předchozími zvěrstvy nacistů. Tento a další činy byly shora řízenou akcí uniformovaných vojáků. Nepáchala je neorganizovaná lůza, ale naše armáda, někde za součinnosti policie či Revolučních gard. Žádný dokumentární ani hraný seriál o této dlouhé krvavé sérii, jež také tvoří součást našich novodobých dějin, sérii, jakých máme, a právem, o nacistech nepřeberně, se pokud vím, u nás nechystá.

Tvrdá fakta
V noci z 18. na 19. června se na přerovském městském nádraží osudovou náhodou překřížily cesty dvou vlaků. V jednom seděli vojáci 17. pěšího pluku prvního československého armádního sboru, kteří se vraceli ze slavnostní pražské přehlídky (odkud jim ještě v uších zněly plamenné vlastenecké výzvy k „národní očistě“ z úst našich nejvyšších představitelů od Gottwalda a Beneše až po Prokopa Drtinu: „Musíte začít s vyháněním Němců ihned, okamžitě, všemi způsoby, před ničím se nesmíme zarazit a zastavit. Každý z nás musí pomoci v čištění vlasti!“)

Vojáci se vraceli na místo své dislokace v bratislavské Petržalce. Ve druhém, náhodně projíždějícím vlaku, seděli naopak pouze civilisté: 265 německy mluvících Karpatských Němců, z toho zmíněných 120 žen a 74 dětí, úhrnně věk od 8 měsíců do 80 let. Ti se plni nadějí vraceli do svých rodných vsí v okolí obce Dobšiná, odkud byli nacisty po potlačení Slovenského národního povstání násilím vystěhováni do Protektorátu. Domů nikdy nedojeli. Byli totiž násilím vytaženi z vlaku, a to z iniciativy velícího armádního důstojníka, poručíka Karola Pazúra (bývalého člena Hlinkovy gardy, nyní důstojníka Obranného zpravodajství krvavého Bedřicha Reicina) a dvou poddůstojníků, pozdějšího majora Eugena Surovčíka (nomen omen?), vyšetřovaného v roce 1945 už za jiné násilnosti, a Bedřicha Smetany (vlastním jménem Friedrich Schmitzer), stíhaného po válce za zastřelení 80 jiných německých civilistů v Petržalce.

Následně byli německy i slovensky mluvící civilisté odvlečeni na nedaleké vyvýšené místo zvané Švédské šance v katastru obce Horní Moštěnice. Tam byli všichni, včetně nemluvňat a starců, do rána postříleni, okradeni a zahrabáni do vykopaného příkopu. Poručík Pazúr byl během následujících měsíců povýšen na nadporučíka, jeho pomocník Eugen Surovčík na majora, a řízení proti němu, stejně jako proti Smetanovi, pro „nedostatek důkazů“ a s přihlédnutím k Benešovu zákonu č. 115/46 zastaveno.

Zákon paradoxu
Na zásah Mezinárodního červeného kříže a dalších organizací, pod tlakem množících se dotazů a protestů ze zahraničí, včetně příbuzných popravených, stačily orgány činné v trestním řízení ještě před Únorem 48 věc začít šetřit (podobně jako byly, jakkoli polovičatě, šetřeny jiné případy, např. z Postoloprt či Levanic na Žatecku, kde bylo našimi důstojníky postříleno dokonce třikrát více dospělých civilních obětí, včetně tentokrát „jen“ 5 dětí). Mrtvoly od Švédských šancí byly exhumovány, muži a většina z následně zpopelněných žen a dětí hromadně pohřbena na přerovském hřbitově (od roku 1993 je zde pietní pamětní deska).

Dva ze tří masových vrahů v uniformě československé armády, jejichž sadismus lze přirovnat k sadismu K. H. Franka a jeho pochopů, sice, jak víme, trestu unikli, ale Karol Pazúr byl naštěstí po třech letech z iniciativy vojenského prokurátora dr. Antona Rašly odsouzen (nepomohlo ani to, že se i tento masový vrah odvolával u soudu na zmíněný, tehdy jako dnes nemravný Benešův zákon č. 115/46 o beztrestnosti činů, konaných po válce „ve jménu spravedlivé odplaty“). A na dotaz, proč vraždil i děti včetně nemluvňat, odpověděl: „Čo som mal s nimi robiť, keď sme jim postrielali rodičov?“)

Dostal 7 a půl roku, po odvolání mu sice trest byl v roce 1949 zvýšen, ale za necelé tři roky, v roce 1952, ho jeho soudruh Gottwald propustil na amnestii. A za další tři roky podle neomylného zákona našich dějin, totiž zákona paradoxu, pro změnu putoval do vězení sám statečný prokurátor Rašla. Pazúr, agent StB, se stal mezitím významným funkcionářem slovenské sekce Svazu protifašistických bojovníků – a až do své předlistopadové smrti spolehlivou oporou předlistopadového režimu. Co dodat?

To oni!
Nejde mi vůbec, jakkoli se ta paralela nabízí, o laciné srovnávání čehokoli s čímkoli, ale o „pouhou“ pietní připomínku, prostou úctu k zavražděným. A o obranu proti cílenému gumování paměti a populistickému nadbíhání národoveckým náladám „široké veřejnosti“, k nimž nemá žádná veřejnost na světě, nikdy daleko. A média? Ačkoli je tu dnes už bohatá historická literatura (František Hýbl, Tomáš Staněk, Jiří Padevět aj.), našich médií jakoby se událost netýkala.

Ačkoli má ČT už dvě desítky let v trezoru seriózní dokument Jany Hádkové Masakr na Švédských šancích, ve výročních dnech a týdnech tragédie jej marně vyhlížím. Přednost má ten večer Lotrando a Zubejda, Pusinky či soudružka Jílková. Po nekonečné sérii válečných cyklů, sycených stalinistickou propagandou, ČT programově upřednostňuje utrpení způsobená jinými („to oni“) před utrpením způsobeným jiným. S jedinou čestnou výjimkou pietních aktů, organizovaných pravidelně ve dnech tragédie obětavými Přerovany na místním hřbitově i na místě činu, na otázku v titulu staršího článku musím bohužel, jako každoročně, odpovědět opět záporně...

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy