Už mnohokrát jsem napsal, že k veřejnému mínění mám stejný vztah jako Karel Čapek: považuji je za ještě horší, než je vlastní mínění. Většinový názor totiž může být velmi často zmanipulovaným a napodobovacím masovým chováním mravenců či včel. Takové to: „Všechny myši za sebou…“
Představme se, že důstojník, který ba i vystudoval vojenskou školu, prozradí nepříteli sestavu svých vojsk, s nimiž se hodlá bránit nebo které chce vést do útoku. Zrušíme-li předpoklad, že je to lstivý zrádce, můžeme dojít k jedinému závěru o výstižném pojmenování onoho duševního giganta. To ovšem nelze publikovat. Proto nenapíši, co si myslím o Jaroslavu Tvrdíkovi, který zveřejnil před zápasem s Olomoucí sestavu týmu Slávie. Asi by mě žaloval.
Byl jsem blízek tomu podepsat protičínskou petici. Či lépe petici proti čínské návštěvě. Nebo ještě přesněji: petici proti nehorázně podlézavému chování našich představitelů vůči Číňanům. Zejména proto, že rubem tohoto devótního až servilního poklonkování bylo arogantní a hulvátské chování zejména Miloše Zemana k těm občanům mojí země, kteří smýšlejí jinak než on. Dokonce vykřikoval, že bychom se měli od Američanů učit, jak lidi, kteří znesvětili čínské vlajky, střílet.