Životy a střety uražených a ponížených

29. 11. 2015 | 16:25
Přečteno 7101 krát
Zeman, Konvička a spol. mají ve svém islamofobickém neofašismu podle všech průzkumů největší podporu mezi lidmi z menších obcí, nižšího vzdělání a vyššího věku. Jak to definuje před časem Petr Honzejk ve svém zajímavém (protože nejednostrunném) komentáři, jde většinou o lidi, kteří sama sebe hodnotí jako přehlíženou část společnosti. Dodává, že takoví snadněji podléhají autoritářským režimům, a ty se na ně také v první řadě obracejí. Pro dotvrzení jeho slov si stačí přečíst Hitlerovy projevy nebo Komunistický manifest. Naléhají svými idejemi právě na ty odstrčené, opomíjené.

Honzejk píše, že v dlouhodobém horizontu bychom měli těm, kdož se cítí společensky odepsáni, více naslouchat a dávat jim najevo, že jsou také důležitou součástí veřejného prostoru. Zní to hezky a člověk by se pod to ba i podepsal, kdyby to bylo reálné. Tato velká nevyzpytatelná minorita, kterou krize mohou velice hbitě změnit ve zběsilou majoritu, je součástí lidské historie. Jakýmsi paradoxním důkazem jsou slova Marxova souputníka Franze Mehringa: „Od počátku novověku spatřovala každá vykořisťovatelská a utlačovatelská moc v Platonovi a Aristotelovi své filozofické svaté.“ Oba antičtí filozofové se obávali zvratu demokracie (lidovlády) v ochlokracii (lůzovládu). To hrozí od chvíle, kdy si lidé demokracii vymysleli.

Bědní, deprivovaní, ať už materiálně či duchovně, jsou zásobárnou pro ochlokratické autoritativní i diktátorské Vůdce. Zcela přirozeně se skupiny ublížených zmocnil i Miloš Zeman, sám deprivovaný skutečností, že ti, které on považoval za elitu, a mezi něž toužil patřit, jej nepřijali. Odstrčený, ovšem ve zcela jiné rovině, obrátil se na odstrčené. Dal jim iluzi, že jsou rozhodující silou a mocí. Jak takový blud končí, změní-li se ve skutečnost, zažilo lidstvo v minulém století dramaticky a tragicky hned dvakrát. Největší nenávist se rodí z pocitu ukřivděnosti a s ní související závisti. A umí-li s ukřivděností a závistí Velký manipulátor dobře pracovat, dát jí ideová východiska, opodstatnění a nepřítele, vítězí. Zpravidla historicky krátkodobě. Ovšem s dlouhodobými následky, včetně toho, že se po krátkém čase vyprodukuje stejná, ba často i širší skupina společensky „bezprizorných“:
Sen, že je možné tyto lidi v dlouhodobém procesu emancipovat, je bláhový. Takové snílkovské snažení vždycky předběhne nějaký Mefistofeles, ať už elegantní, či buranský, a nabídne jim rovnoprávnost, ba nadvládu, už Zítra. Budou-li ovšem konat tak, jak on káže (později přikazuje).

Důsledky shrnul Karel Kryl v přesném verši: „A lůza pod platanem radu moudrých věší.“ Naopak ovšem zpívali Voskovec a Werich: „Myslíte si, že jsme jen lůza, že se nás nemusíte bát, jednou však popadne vás hrůza, až pod okny vám začnem´ řvát!“ Písně zpravidla zjednodušují. Ovšem tyto mají složitý mnohovrstevný podtext. Kryl se svým sociálním cítěním dozajista slovem „lůza“ nemínil ty, pro které si dnešní cynická doba vymyslela odpudivý termín „socka“. A Jan Werich po čase, v konci 60. let, hovořil o tom, že pod okny „velkomožných“ se nemusí řvát pouze z hladu materiálního, ale i duchovního. Oni „odstrčení“ nejsou jednolitou masou tu proletářů, ondy mentálně nedostačivých, těch, „kdož se špatně učili“, tvorů snadno manipulovatelných či lidí „jen tak“ osudem dotčených nebo zle stádních tzv. od přírody. Je to příliš pestré společenství. Těžko davu vštípit pocit vědomí, že každý jeden z něj je také důležitý. Cítí se silní jenom ve skupině a v té se občas stávají rozhodujícím „veřejným míněním“; a jak řekl Karel Čapek: „je ještě jedno mínění horší, nesmyslnější, chatrnější a neslušnější než vlastní mínění, a to je veřejné mínění.“ Nebezpečné je, získá-li takovou sílu, až se začne cítit institutem, určujícím pravidla.

Ani i ty tzv. elity nejsou samozřejmě po způsobu Mauglího „jedné krve, ty i já“ a spojuje je zpravidla aktuální situace, společný dobový interes. Jak mají dát najevo deprivovaným, že o ně mají zájem, když to ve většině případů není pravda. Individualismus, až sobecké „jáství“ se sotva i při možné dobré vůli sotva promění ve všeobjímající vstřícnost. Zvlášť, a moje podezření je v tomto případě postavené na životní praxi, druhá strana, oni bědní (hmotně či duchovně), o žádnou vstřícnost nestojí. I ta sebeupřímněji projevovaná má totiž vždy nádech nadřazenosti. Navíc, s měnícím se časem, občasnému pocitu bezmoci, odvrženosti, ba zavrženosti propadá kde kdo z nás. Naštěstí alespoň někteří ne chronicky.

Islám samozřejmě není fašismus, to hlásá jenom demagog, nebo hlupák, či někdo, komu to něco vynese. Militantní islamismus bychom ovšem k čemusi takovému hovadnému, zlému přirovnat mohli. Paradoxně podstatnou část vraždících, fanatických a nenávidějících islámistů a jejich „fans“ tvoří v podstatě stejní lidé jako ti, kteří adorují Zemana, Konvičku a jim podobné. Byť v něčem jsou jiného sociálního složení, patří opět z většiny mezi ony „přehlížené“. Mark Twain řekl, že „dějiny se neopakují, nýbrž se občas rýmují“. Srovnejme v této souvislosti islamistické a antiislámské fobie a nenávisti se střety nacistických a komunistických bojůvek v ulicích předválečných německých měst. (S paradoxním připomenutím kupříkladu legendární mostecké stávky, organizované pár let před tím společně československými komunisty a stranou českých Němců, „sudeťáků“.)

Ti „odvrhnutí“, kteří podléhají volání fanatických islamistických imámů v mešitách či antiislámských řečníků na podiích, mohou být „chudí majetkem“, „chudí duchem“, „chudí naplněním sama sebou“. To zpravidla nechybí těm, kdo se je snaží získat a vést. Ti jsou ovšem „chudí“ mnohými vlastnostmi, které činí člověka „normálním“ a chtějí vytvořit dav jinak „nenormálních“, jenž jim bude posluhovat v jejich sociopatických cílech.

Upřímně řečeno, těm našim se to pěkně sešlo: značně hluboká společenská a mravní krize po šestadvaceti letech od okamžiku Naděje, jakýsi debakl snů revoluce, jehož počátek přesně definoval historik a politolog Jiří Suk: „Z revoluce étosu se rychle proměnila v revoluci zájmů“. K tomu krize okolního světa, k němuž jsme kdysi dlouho obdivně vzhlíželi. A dramatický vnější tlak skrze uprchlíky. A drastický nápor vraždících islamistických vyšinutých.

Pařeniště všech možných deprivací a úzkostí. Sotva najít nějaký lék pro ty, kdož jsou napadeni a připadají si být opuštěni v nebezpečném, krutém a zrůdném světě. Leda ve všech těch krizích vyhrát. Znamená to ale porazit i ty deprivanty. Ty odstrčené. Ovšem tak, aby o tom nevěděli. Aby je to nebolelo. Aby měli pocit, že to zvládli sami. Že vlastně zvítězili.

A i kdyby to vyšlo, pro budoucnost je nutno počítat s tím, že onen „pocit odstrčenosti a zneuznanosti“ nezmizí. Že občas je jím zachvácen každý z nás. Ten pocit je a bude věčný a nakažlivý. Stejně jako věční a infekční jsou všelijací takoví, kteří ho zneužívají.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy