Poslyšte slovo Nejvyšší, poslyšte Slovo (z rozhovoru Práva s prezidentem Milošem Zemanem):

„Britové asi před dvěma nebo třemi lety deportovali asi deset imámů, kteří pronášeli štvavá kázání. Proč nedeportovat i radikální skupinky, které šíří terorismus a připravují teroristické akce, nebo svou nenávistnou propagandou vlastně teroristickou psychózu vzývají?

Řeknu vám konkrétní příklad: kolínský imám ve svém kázání řekl, že ženy si za napadení v Kolíně nad Rýnem mohou samy, protože chodí vyzývavě oblečeny. Vyhostit takového imáma by neměl být problém.

Některá média zpochybňují, zda tento imám vůbec existuje a zda si jej nevymyslela ruská televize. Není pro celou migrační krizi symbolické, že se na obou stranách objevují ”zaručené zprávy“, kterým není dobré věřit?

To máte všude. Ale i kdyby ten imám neexistoval, a každý z nás vychází z publikovaných informací, mohu na příkladu britských imámů a na příkladu mnoha nenávistných kázání po 11. září 2001, že si za to Američané mohou sami, říci, že i kdyby zrovna tento neexistoval, tak existují desítky a stovky dalších takových imámů v celém světě. Mám takový dojem, že jedno takové kázání bylo před několika lety v brněnské mešitě a že ten člověk byl vyhoštěn.“

Odpustím Miloši Zemanovi přiznání, že neváží, zda informace, o něž opírá svá silná slova, jsou vůbec pravdivé. Plácne, co mu na mysl a na jazyk přijde, ověřené, neověřené, jen když se stádo vydá za beranem. Ale na to jsme si u něj už zvykli, takže: nešť…

Zajímavé ovšem je, že Zeman zařadil mezi imámy, jejichž kázání nazval nenávistnými, také ty kazatele, kteří vyhlašovali, že strůjci útoku na newyorská „dvojčata“ 11. září 2001 byli sami Američané. Souhlasím s ním, že to je hanebné. Pokud si podobné teorie šíří někteří občané Spojených států sami, jako třeba režisér Michael Moore a další, je to jejich věc. Ať si to mezi sebou vyřídí. Když to ovšem vyhlašují fanatičtí kněžíci v cizích zemích, je to na pováženou. To má hlava státu pravdu. Nevím, zda vyhoštění je adekvátní trest, ale budiž. Zemanovi se to zřetelně zalíbilo. Co však učiní prezident se všemi svými spoluobčany, kteří bez jakýchkoliv argumentů tvrdí o „americkém dvojčatovém spiknutí“ totéž? Navíc se obávám, že značná část Čechů, Moravanů a Slezanů, která tuto konspirační teorii v putykách i na sociálních sítích hlásá, patří do skupiny Zemanových podporovatelů a potenciálních voličů.

Dovolím si říci, že mezi nejzarputilejšími Zemanovými příznivci se houfují i nejzarytější antiamerikanisté. Nenávist ke Spojeným státům se šíří mezi zdejšími „obyčejnými lidmi“ jako infekce. Rád bych to připsal na vrub náletům zlopověstné mandelinky bramborové z 50. let, ale kořeny najdeme hlouběji v minulosti. Jen drobné příklady: na mírové konferenci v Paříži v roce 1946 předváděli českoslovenští delegáti doslova slouhovsko-šaškovskou exhibici při podpoře známého sovětského zločince Andreje Januarjeviče Vyšinského. Ten kázal o americkém dolarovém imperialismu a naši zástupci mu tleskali, až jim dlaně brněly a páteř kňourala. Americký státní tajemník James Byrnes, který na tu ostudu s vytržením zíral, okamžitě telegrafoval do Washingtonu, že Čechoslováci se bojí amerického dolaru jako čert kříže a že tedy bude asi nejmilosrdnější je americkou měnou nesoužit. Vedlo to k zastavení jednání o plánovaných rozsáhlých půjčkách za velmi výhodných podmínek. Jindy jsme zase z obav před zlou Amerikou a z touhy užívat rozkoše moskevské nahajky odmítli Marshallův plán. Kdybychom mu tehdy dali přednost před lokajským slavjano-, ruso- a stalinofilstvím, nejspíš by naše současná životní úroveň byla jiná; blízká té, kvůli níž pociťujeme závistivou nechuť a podezíravost k Západu.

Tehdy se rodil místní antiamerikanismus, který při tom u nás nemá žádné „osobní“ opodstatnění. Ba naopak. Americká podpora masarykovské kliky zásadně přispěla ke vzniku ČSR. Já vím, ve škole jsme se my starší učili, že nebýt VŘSR, nebylo by samostatného Československa, ale že je to nebetyčná pitomost věděli i ti, kdož to do učebnic dějepisu psali.

Marně člověk pátrá v historii, v čem bychom konkrétně my, obyvatelstvo země české, domova našeho, utrpěly od Spojených států nějaký ústrk. Nelze říci, že by všechno v dějinách a chování státu za Velkou louží bylo právě na sukces s dlouhotrvajícím potleskem, ale zrovna vůči nám se USA nedopustily ničeho závažně špatného. Dokonce lze říci, že když Čechům, Moravanům, Slezanům neudělaly dobře, tak jim alespoň neublížily. I ten Hlas Ameriky, Washington, D. C., byl stéblem, skrz které se tonoucí ve smradlavém oceánu bolševických lží mohli dopátrat alespoň jakési pravdy.

Jsme v tomto ohledu zvláštní, až unikátní. Pár let po tom, co Spojené státy přidaly dost zásadní polínko k tomu, že se sovětský imperialistický blok rozpadl, a skončila naše dvacetiletá okupace a více než čtyřicetileté poddanství pod pohrdavou vládou Kremlu, už jsme ve jménu antiamerikanismu zahodili radar, který by byl bezesporu značným příspěvkem k naší bezpečnosti a samostatnosti. A postupně se stáváme centrem odmítání jakéhokoliv vlivu Spojených států v Evropě. Ba v některých okamžicích jako bychom znovu podlézavě a patolízalsky lezli po kolenou, s jazykem vyplazeným, natěšeným, k ruské holínce. Pod hesly o velikosti českého národa, za davového poskakování coby přihlášce k češství a při skandování: „Čechy Čechům!“. Pod touto standartou podávají si ruce neonáckové se starokomunisty. Stáváme se důkazem opodstatněnosti věštby polského intelektuála Adama Michnika: „Poslední fází komunismu bude nacionalismus.“ Dodejme, že u nás (a v některých dalších postkomunistických státech) k zjednodušujícímu šovinismu přibývá ještě obdiv k putinovskému typu autoritářského, až protofašistického státu. Nelze než povzdechnout ono Janu Husovi připisované: „Ó, sancta simplicitas!“

Nedávno proniklo na veřejnost, že ruským a proruským vlivem a působením u nás se začíná zabývat i civilizovaný svět. Včetně toho, že proruské vazby pronikají u nás i do politických vrstev. Ani to není nic nového. Historici nalezli důkazy, že populární poválečný ministr zahraničí Jan Masaryk, ten náš veselý Honza, hlasoval a vystupoval na zakládající konferenci Organizace spojených národů v San Franciscu 1945 tak, jak mu na tajně podstrčených lístečcích ordinoval sovětský delegát.

Dnes je ovšem takové chování na hranici zrady. Dle smluv jsme totiž stále spojenci někoho zcela jiného než Moskvy. A při tom proputinovské projevy některých místních mudrlantů připomínají až velmi naléhavě chování někdejších Stalinových „užitečných idiotů“. Pravda, někteří to byli naivní snílkové, ale mnozí vedli promoskevskou propagandu za slušný peníz od emisarů z Lubjanky. .
Sotva si představit, že by ještě před pár desítkami let někdo veřejně prohlašoval, že Varšavská smlouva je zločinecká organizace v čele s vražednou moskevskou svoločí. Na to měli zdejší občané příliš naděláno v kaťatech. Dnes to o NATO a Spojených státech svobodomyslný, hrdý a otevřený nebojsa Čech vyhlašuje všude. A taky hltá a šíří zaručené a zcela jistě pravdivé (většinou z ruských nezpochybnitelných zdrojů) informace, že americký establishment zinscenoval nálet na newyorské obchodní centrum. (O zfalšování přistání na Měsíci nemluvě.) A že píše scénáře, organizuje dramaturgii a je režisérem všeho zla na širé zemi; ba i ve vesmíru.

Nyní ovšem věřím, že pan prezident Miloš Zeman s tím něco udělá. Řekl, že když to o dvojčatech říkali nějací imámové, byly to nenávistné projevy. Nemůže pod jiným úhlem pohlížet na vystoupení svých spoluobčanů. Protože taková tvrzení jsou zřetelnou kolaborací s musulmanským nepřítelem. Navíc: kdyby tak mohl hovořit Čech a nesměl nějaký Arab nebo Peršan, šlo by o otevřený rasismus a xenofobii. Kdyby to bylo povoleno hlásat zdejšímu bezvěrci a zakázáno muslimskému kazateli, museli bychom hovořit o protizákonném hanobení víry. A Miloš Zeman přece není rasista, ani xenofob; ani hanobitel není. A že by jednal proti zákonu a ústavě? To už vůbec! O tom, že by toužil dělat radost Vladimiru Putinovi a podlézat Moskvě přivíráním očí nad urážkami Spojených států a jejich mrtvých z 11. září 2001, snad nemůže být ani řeči…

Že bychom se tedy dočkali nějakých vyhoštění?