Čenda Adamec a Mezinárodní den studentstva aneb V parlamentu z kloubů vymknuta, historie kvílí

06. 03. 2016 | 12:28
Přečteno 7064 krát
Debata okolo Mezinárodního dne studenstva a jeho navracení do společenství svátků byla věru groteskní. Ten svátek vznikl na základě inciativy pěti studentů-vojáků ve Velké Británii. Deklarovali jej v londýnské Cox Halle. Byl míněn jako svátek studentský. Studenti většinou stávají v čele, jde-li z tlustého do tenkých. Přinejmenším jsou první biti. Třeba v únoru 1948 v pražském podhradí. Či na Národní třídě 1989. Na náměstí Tchien-an-men Kuang čchang v Pekingu. V Paříži, v Německu i jinde v západní Evropě a v USA v konci šedesátých let… V některých případech není jen bití, ale i zabíjení.

Tedy z hlav a srdcí pěti vlastenců, studentů-vojáků vzešel ten den. Chtěli udržet v paměti lidstva statečné vystoupení 28. října 1939 proti německé okupaci, zavraždění studenta Jana Opletala (a dělníka Václava Sedláčka, nezapomínejme, prosím, na něj) a kruté persekuce nacistického okupačního režimu vůči českým vysokoškolským studentům A svět jejich výzvu přijal.

Při pohledu na poslaneckou tragikomedii, která se okolo tohoto svátku nyní rozpoutala, nevěříte vlastním očím a uším, co všechno si leckdo bez elementárního pocitu studu dopřeje. Zdálo se, že loňské albertovské zhanobení byl vrchol. Ale ne, s tím dnem už si každý dělá, co chce. Jako s hadrem, jímž lze vyčistit vlastní svědomí, či svědomí partaje. Jakoby se navracela doba mezi rokem 1948 a 1989, v níž každý, kdo otevřel oficiální učebnici dějepisu, zatajil dech, jak historie, vymknuta z kloubů, kvílela. Vnímáte-li navíc panoptikum okolo studentského svátku skrze osud člověka, promiňte, nemám rád silná slova, ale někdy… chce se zvracet.

O jednom moravském gentlemanovi
Povím vám příběh: do roku 1990 jsem pracoval coby referent bez nároku na postup v Ústavu zdravotní výchovy. Potkal jsem tam řadu bezvadných lidí. Také bez nároku na postup, ale více méně za větrem. Když si zrovna nevyšli někam, kde fouká, což občas napadne skoro každého.

Jmenoval se Čeněk Adamec. Komerční inženýr. Když jsem do ústavu přišel, už to byl skoro šedesátník. Pro mě starý pán. Za zády jsme mu říkali Čenda, ale měli jsme ho ve velké úctě. Zvlášť, když jsme se dozvídali jeho minulost, po kouscích, po úštipcích; nebyl, co se týče starých časů příliš sdílný, trvalo dlouho, než se otevřel; právě tak, jak umírněně se smál. Vůbec, byť z Ivančic, a Moravák duší i tělem, velice držel na britské gentlemanské manýry i saka. Kupříkladu ho pohoršovalo, že američtí vojáci ve druhé světové válce zhusta svým důstojníkům tykali. To by ve vojsku Spojeného království přece nebylo možné. Byť coby bojovníky Američany ctil.

Už během událostí okolo smrti Jana Opletala byl Čenda spoluorganizátorem studentského odbojového kroužku. Brzo na to odešel do Francie, kde vstoupil do armády. Po blitzkriegu via Paříž byl evakuován do Velké Británie. Až do konce války sloužil v dělostřelecké baterii.

Současně studoval sociální vědy, zejména výzkumy veřejného mínění, navázal kontakt a později přátelství s průkopníkem tohoto oboru, Američanem George Gallupem. Hned po válce stál ing. Čeněk Adamec u základů našeho Ústavu pro výzkum veřejného mínění. S brilantní přesnosti předpověděl institut výsledek voleb v roce 1946. Největší chyba nastala u sociálních demokratů – 0,9%!

Přišel únor 1948. Pozor: jsme ještě před tím proslulým pětadvacátým, na který jsou komunisté tak pyšní, že se k němu opětovně hlásí. Přidejme jim kytičku-hanebničku, kterou si mohou strčit při oslavách za klobouk: v Ústavu pro výzkum veřejného mínění sumarizovali tenkrát lednové předvolební výsledky. Vše napovídalo tomu, že komunistům pšenka nepokvete zdaleka tolik, jako před dvěma lety; lidé už je prokoukli. Do ústavu tedy přišli příslušníci SNB z rezortu komunisty Václava Noska a nějací pánové v civilu, možná tu podupávali také poradci z NKVD, kteří u nás tehdy poletovali jako hladové masařky.

Ta sebranka ukradla všechny výzkumné protokoly a nákladním autem je odvezla někam k bolševickému čertu. Tak už se, bohužel, nikdy přesně nedozvíme, jak by dopadly volby 1948, kdyby se nekonaly pod puškami Lidových milicí.

Čenda Adamec dostal padáka.

Ústav byl zrušen.

Však bylo zrušeno i veřejné mínění ve své podstatě a pestrosti. Nač zkoumat cosi, co bylo jednotné, poslušné, sovětsko-komunistické. Sociální vědy dostaly na frak. Komunisté v tom čase byli vědátorskými hrdinnými úderníky: nebáli se nazvat i takové vědní obory jako genetika a kybernetika buržoasními pavědami. Nesmělo se o nich veřejně mluvit (v dobrém, nadávat jim bylo povoleno), natož je učit a se je učit.

Při uvolnění v konci 60. let se opět objevila myšlenka zabývat se veřejným míněním. Čenda Adamec nebyl nikdy komunista, ono to s ním vůbec nešlo dohromady, při jeho slušnosti a pevnosti a hlavně moudrosti, nepřistoupil by ani na teorii „živnostenské knížky“, jak se často legitimaci KSČ říkalo. Nemohl být tedy ani během „pražského jara“ oficiálním ředitelem. Byl ovšem, jak říkali pamětníci, pro instituci, zabývající se veřejným míněním, mozkem i srdcem.

Pak přišla zase odpudivá sebranka. Nejprve Sověti v čele poddané a podřízené Varšavské smlouvy. A pak, po Poučení z krizového vývoje, banda Jich. Kolaborantů, souhlasících s okupací své vlasti.

Čenda Adamec dostal padáka.

Ústav nebyl zrušen. Pokrok.

Ale výzkumy veřejného mínění přešly do železných paží spolehlivých soudruhů, nebyly zásadně zveřejňovány. Proč mají lidé vědět, jak vypadají společenské názory?! Lépe a jasněji jim to, co si ukázněně myslí, či si mají myslet, přece řekneme My, strana a vláda. Výsledky tajných průzkumů sloužily zejména tomu, aby komunisté lépe a pevněji drželi veřejné mínění u úst. Bylo třeba zajistit devětadevadesátiprocentní účast i podporu KSČ a Národní fronty ve volbách; též mávání a skandování během prvomájových předpodělaných průvodů. Také podpisy všelijakých petic proti ztroskotancům a samozvancům.

Jak ukradli Mezinárodní den studentstva

Když na Ně spadla symbolická klec, po roce 1989, byl ing. Čeněk Adamec požádán, aby znovu stál při vzniku svobodného výzkumu zdejšího veřejného mínění. Bylo mu už třiasedmdesát, ale alespoň na čas to vzal.

Proč ten příběh vyprávím?

Protože ing. Čeněk Adamec, Čenda, byl jedním z těch pěti, kteří v Anglii přišli s myšlenkou (a prosadili ji), aby se 17. listopad stal Mezinárodním dnem studentstva. Klobouk dolů před dějinami, že to byl opět 17. listopad, padesát let po Opletalovi se Sedláčkem, který mu dal životní zadostiučinění, uznání a prostor, jež mu komunisté zarputile upírali.

Nevím, co by dnes Čenda říkal těm podivným hrátkám okolo svátku, který spolunavrhoval a spoluprosazoval. Nejspíš by si musel zacpat uši před kvílením historie, z klubů vymknuté. Komunisté nestoudně považují návrat tohoto svátku za svoje vítězství. Měli by ovšem otevřeně přiznat, že s událostmi roku 1939 neměli až na výjimky nic společného. To by jim tenkrát Kominterna dala, pořádat demonstrace proti spojenci, Třetí říši! KSČ (v Protektorátu v ilegalitě) nebyla v té době ničím jiným než jednou z podřízených sekcí organizace, sídlící v Moskvě a chystající se rozdělit si s Hitlerem Evropu. Najdeme-li v komunistických Haló novinách titulek, že je třeba připomínat události z roku 1939, nuže, nabídka: v srpnu Molotov-Ribbentropův pakt, v září porcování Polska. Josif Vissarionovič a Adolf; dva kumpáni. K zavraždění Jana Opletala a Václava Sedláčka by Stalin Vůdci nejspíš poblahopřál, kdyby pouze dva mrtví nebyli pod jeho rozlišovací schopnosti.

V každém případě v období 1939 – červen 1941 měli komunisté svým centrem odboj zakázán (klobouk dolů před těmi, kteří zákaz odmítli a za svou zem byli ochotni i v té době položit život), coby vlastenci zaujímali z rozhodnutí Moskvy neplnohodnotné postavení. Byli střídavě kremelskými lokaji (když bylo třeba posluhovat) a žoldáky (když bylo nutno bojovat). Nikdy nesloužili především své vlasti, ale v potu tváře Sovětskému svazu. Razítko na to dala většina z nich po srpnu 1968. Pozoruhodné je, že mnozí to dělají dodnes, byť Rusko už dávno není komunistické. Je to asi nějaká infekce, ani ne ideologie.

Po roce 1945 komunisté Mezinárodní den studenstva ukradli. Uměli to vždycky dokonale, jak pouliční gangsteři. Takhle uloupili i dělnické hnutí, dokonce i slova, starobylá, vážená a úctyhodná, například práce, solidarita a soudruh.

Po válce spontánně vznikla organizace Mezinárodní svaz studentstva. Než se ostatní stačili vzpamatovat, ovládali ji komunisté a „marxisticko-leninská“ ideologie. Například její československá pobočka plnila stejnou úlohu jako KSČ: sloužit Moskvě oddaně, otrocky do roztrhání kdyby jen vlastního těla, budiž, každého věc, ale až po devastaci vlastní země, vlastního národa. Jediným posláním MSS bylo šířit mezi vysokoškoláky zejména ze zemí „třetího světa“ sovětskou propagandu a podporovat kremelské zájmy. S étosem Mezinárodního dne studentstva neměli pranic společného. Nejvýš jej využili pro slavnosti a žranice; mnoha juniorům KSČ zajistil plná korýtka.

Jsa pamětníkem, musím dosvědčit, že slušný student o tu organizaci ani neopřel kolo. Mezinárodní den studenstva jsme kdesi v pozadí srdce a paměti ctili, nikoliv ale, když si jej bral do nevymáchaných úst některý z „mezinárodních studentů“ či papaláš ze strany s vedoucí úlohou. Což dosvědčil i 17. listopad 1989. Studenti na Albertov přišli a na Národní třídu došli ve jménu svobody (nejen studentské); proti Nim, což byli taky oni „mezinárodní studenti“.

Vraťte Čendovi, co je Čendovo
Abych nezapomněl na Čendu: párkrát vyprávěl o pochodu studentů v únoru 1948 na Hrad k prezidentu Edvardu Benešovi. Byla to jediná velká demonstrace odporu (zase jako vždycky studenti nesli kůži na trh) vůči komunistickému puči. Kalvárii Nerudovou ulicí, zakončenou střetem s SNB (postřelený student ČVUT Josef Řehounek), považoval ing. Čeněk Adamec za naplnění tradice svátku, na jehož vzniku se podílel. To bylo pro něj poselství Jana Opletala. Potvrzení inciativy, jež vrcholila v Cox Halle vyhlášením svátku studentů. Vždyť i v únoru 1948 skandovali pochodující studenti heslo: „17. listopad!“

A pak samozřejmě ctil Čenda onen sedmnáctý osmdesát devět, který mu vrátil odpovídající práci a postavení. Důstojnost mu vracet nemusel. Komunisti byli slabí na to, aby mu ji vzali. Měl jí sám tolik, že by ji oni všichni dohromady neunesli. Od roku 1989 byl ten den zase jeho svátkem. Vím to. Řekl mi to. To, jak se s tím svátkem zacházelo mezi rokem 1948 a 1989, byla pro něj křivohubá, bastardní komedie o ukradeném dnu. On jej vytvořil a věděl, že Jim nepatří.

Pro mě bude mít 17. listopad vždycky tvář Čendy Adamce. A byl bych rád, kdyby ti, kteří s tím svátkem nyní zase tolik hauzírují, vzpomněli, ale nahlas, že dlouhou bolševickou dobu nechodili novináři za Čendou, jenž za ten svátek bojoval a v jehož jménu bojoval, ale za jakýmisi chlápky, kteří si z toho dne učinili dobré bydlo a politický kompost, a zcela převrátili jeho význam a odkaz. A Čendovi otrávili život a ničili dílo, které se tu snažil zanechat.

Nejdřív od nich Mezinárodní den studenstva veřejně očistěte, důkladně vyzmizíkujte, pak se až po pás pokloňte památce ing. Čeňka Adamce. Pokorně se mu omluvte. Potom snad přestane při jednání parlamentu historie, vymknuta z kloubů, kvílet. Pak možná získáme právo ten svátek připomínat.

Takhle se jaksi zdá, milí zákonodárci, jako byste se na zlodějině minulého režimu vůči svátku studentů podíleli. Jako byste v ní pokračovali.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy