„Právo šaría“ v česko-moravsko-slezských luzích a hájích
Poslankyně za ČSSD Pavlína Nytrová coby zdroje svého více méně idiotského názoru na homosexuály uvedla svoje srdce a články a diskuse na internetu. Je mi líto každého, jemuž tato dáma své srdce věnuje. Je-li na stejné úrovni jako další uvedené prameny jejího poznání, není o co stát.
Pozoruhodné ale je, kolik se na uvedených sociálních sítích objevilo souhlasu s „paní zvolenou“. Připomnělo to ohlasy pod zprávami o teroristickém útoku na klub Pulse ve floridském městě Orlando. „Na první nášlap“ se samozřejmě ozvalo pobouření nad existencí „čmoudů“. Čím ale bylo zřejmější, že se jednalo o místo, kde se scházejí gayové a lesby, zarputilost mizela. Dokonce se ozval i názor, že něco podobného se možná jednou stane i na Gay Pride v Praze. Bylo to vysloveno s jakousi nadějí v srdci, byla-li už řeč o tomto horoucím orgánu.
Najednou se čeští mravní úchylové přiblížili k islámským mravním úchylům. V nenávisti k „jiným“. Mají mnoho společného, militantní „islámisté“ a stejně militantní bojovníci proti nim. Je věru pozoruhodné, jak „rájem to na pohled“, rezonuje obava, že by u nás mohlo platit „právo šaría“. (Samozřejmě, vykládané stejně překrouceně jako korán; tady je opět zajímavé, jak přepólovaně blízko k sobě mají fanatičtí či spíše zvrhlí mulláhové a stejně fanatičtí a nelidští antiislámisté: vykládají slova muslimské Knihy po svém, ke svému účelu a cíli.)
Jsme-li u primitivní interpretace „práva šaría“: mnoha zdejším pivním a vinným strejcům a tetkám by se jeho zglajchšaltované, zdramatizované a lživě pokroucené „paragrafy“ hodily do krámu. Padesát osm procent občanů tu volá po obnovení trestu smrti. Souzní s islamizujícím se Tureckem. Kolikrát se objeví ve „zdroji zdrojů“ poslankyně Nytrové (a řady dalších „jednodušších“ Čechů, Moravanů a Slezanů), v diskusích na sociálních sítích, volání, aby se zlodějům sekaly ruce. Jak často žádá „spravedlivý lid“ vydání násilníka pozůstalým. Autonehodu hodnotí jako vraždu. Trest? Výše řečený. Ať si to příbuzní obětí vyřídí s viníkem. A to debatéři často ani neví, jak to bylo.
Miloš Zeman a mnoho dalších, například Jana Volfová, projevili obavu, že by se naše krásné ženy musely zahalovat. A k tomu přece nenecháme dojít. Přiznávám, že jsem až nemravně heterosexuální, a že něco takového bych taky nerad viděl (neboť bych něco neviděl). Avšak: netvařme se, že nás z našeho pohledu omezování práv žen v islámském světě tak upřímně trápí. Opět: sáhněme do svaté knihy internetových diskusí a najděme si zlatá slova pod články o násilí na ženách v malých, ale našich českých domácnostech. Kolikrát se tam dočteme, že mlácená žena určitě nebyla bez viny. Že nebožáka, který jí obden rozbil obličej a nakopal žebra, určitě provokovala… Častokrát je tam reakcí na názor osoby něžného pohlaví vcelku jednoznačný odkaz: jdi si stoupnout k plotně, náno! A pro spravedlnost, zaznívá to i z tábora příznivců „kavárenských povalečů“, kteří si myslí, kdovíjak jsou liberální.
Nedávno jsem zažil báječnou historku. Seděli jsme u piva a kdosi tam vyslovil kritiku jistého výše postaveného pána; prý bije svou ženu. Na to řekl člověk, jehož považuji za vcelku normálního: „To se nemá. To je jako se psem. Stejně to z ní nevymlátíš.“ Nejméně pět minut jsem seděl a srovnával si, co jsem právě uslyšel. Nevím, zda mají ti nejubožejší feláhové tak pregnantní názor.
Ano, může mi někdo namítnout, že internetové diskuse jsou jenom špinavou pěnou na klidné hladině čirého českého rybníka. Nemyslím si to. Čím dál častěji se přesvědčuji, že nevyjadřují snad většinové mínění, ale rozhodně mínění nezanedbatelné. Jejich význam v mých očích posiluje, když se dozvídám, že jsou zdrojem informací zákonodárců.
V těch lidech, kteří se na nich vyjadřují, bublá to, co vyčítají svým „civilizačním protivníkům“. Dodejme, že i ve světě islámu není rozhodně většinové ztotožnění s Islámským státem a zkaženými imámy, zneužívajícími Korán k fanatickým výlevům a verbování lidí prázdnějších mozků. Ale mám obavu, že u nás roste počet těch, kteří by nejraději zavedli jakési „právo šaría po našem“. Nepříliš odlišné od toho, které zmateně a často lživě výstražně interpretují.
Jsou stejně frustrovaní jako ti, kteří křičí „Alláhu Akbar!“ při násilných činech. Jen dosud nenašli odvahu k akci. Zatím jenom žvaní. Chrlí svoje „rozumy“ na sociálních sítích a v parlamentu. Jenomže nenávist v nich je a bobtná.
Ruce by rádi zlodějům sekali. Nevěrné manželky bili. Buzny společensky degradovali. Oko za oko dloubali. Neposedný jazyk vyřezávali.
Jenom ne ve jménu Alláha.
Tedy v čím jméně? To si najdou. Ono se něco nebo on se někdo nabídne.
Jinak lidský materiál je dle mého soudu připraven. Ostatně neříkejte, že by fanatičtí islámisté nepochválili fanoušky fotbalové Sparty, když při derby se sešívanými statečně skandují: „Jude Slavia!“
Pozoruhodné ale je, kolik se na uvedených sociálních sítích objevilo souhlasu s „paní zvolenou“. Připomnělo to ohlasy pod zprávami o teroristickém útoku na klub Pulse ve floridském městě Orlando. „Na první nášlap“ se samozřejmě ozvalo pobouření nad existencí „čmoudů“. Čím ale bylo zřejmější, že se jednalo o místo, kde se scházejí gayové a lesby, zarputilost mizela. Dokonce se ozval i názor, že něco podobného se možná jednou stane i na Gay Pride v Praze. Bylo to vysloveno s jakousi nadějí v srdci, byla-li už řeč o tomto horoucím orgánu.
Najednou se čeští mravní úchylové přiblížili k islámským mravním úchylům. V nenávisti k „jiným“. Mají mnoho společného, militantní „islámisté“ a stejně militantní bojovníci proti nim. Je věru pozoruhodné, jak „rájem to na pohled“, rezonuje obava, že by u nás mohlo platit „právo šaría“. (Samozřejmě, vykládané stejně překrouceně jako korán; tady je opět zajímavé, jak přepólovaně blízko k sobě mají fanatičtí či spíše zvrhlí mulláhové a stejně fanatičtí a nelidští antiislámisté: vykládají slova muslimské Knihy po svém, ke svému účelu a cíli.)
Jsme-li u primitivní interpretace „práva šaría“: mnoha zdejším pivním a vinným strejcům a tetkám by se jeho zglajchšaltované, zdramatizované a lživě pokroucené „paragrafy“ hodily do krámu. Padesát osm procent občanů tu volá po obnovení trestu smrti. Souzní s islamizujícím se Tureckem. Kolikrát se objeví ve „zdroji zdrojů“ poslankyně Nytrové (a řady dalších „jednodušších“ Čechů, Moravanů a Slezanů), v diskusích na sociálních sítích, volání, aby se zlodějům sekaly ruce. Jak často žádá „spravedlivý lid“ vydání násilníka pozůstalým. Autonehodu hodnotí jako vraždu. Trest? Výše řečený. Ať si to příbuzní obětí vyřídí s viníkem. A to debatéři často ani neví, jak to bylo.
Miloš Zeman a mnoho dalších, například Jana Volfová, projevili obavu, že by se naše krásné ženy musely zahalovat. A k tomu přece nenecháme dojít. Přiznávám, že jsem až nemravně heterosexuální, a že něco takového bych taky nerad viděl (neboť bych něco neviděl). Avšak: netvařme se, že nás z našeho pohledu omezování práv žen v islámském světě tak upřímně trápí. Opět: sáhněme do svaté knihy internetových diskusí a najděme si zlatá slova pod články o násilí na ženách v malých, ale našich českých domácnostech. Kolikrát se tam dočteme, že mlácená žena určitě nebyla bez viny. Že nebožáka, který jí obden rozbil obličej a nakopal žebra, určitě provokovala… Častokrát je tam reakcí na názor osoby něžného pohlaví vcelku jednoznačný odkaz: jdi si stoupnout k plotně, náno! A pro spravedlnost, zaznívá to i z tábora příznivců „kavárenských povalečů“, kteří si myslí, kdovíjak jsou liberální.
Nedávno jsem zažil báječnou historku. Seděli jsme u piva a kdosi tam vyslovil kritiku jistého výše postaveného pána; prý bije svou ženu. Na to řekl člověk, jehož považuji za vcelku normálního: „To se nemá. To je jako se psem. Stejně to z ní nevymlátíš.“ Nejméně pět minut jsem seděl a srovnával si, co jsem právě uslyšel. Nevím, zda mají ti nejubožejší feláhové tak pregnantní názor.
Ano, může mi někdo namítnout, že internetové diskuse jsou jenom špinavou pěnou na klidné hladině čirého českého rybníka. Nemyslím si to. Čím dál častěji se přesvědčuji, že nevyjadřují snad většinové mínění, ale rozhodně mínění nezanedbatelné. Jejich význam v mých očích posiluje, když se dozvídám, že jsou zdrojem informací zákonodárců.
V těch lidech, kteří se na nich vyjadřují, bublá to, co vyčítají svým „civilizačním protivníkům“. Dodejme, že i ve světě islámu není rozhodně většinové ztotožnění s Islámským státem a zkaženými imámy, zneužívajícími Korán k fanatickým výlevům a verbování lidí prázdnějších mozků. Ale mám obavu, že u nás roste počet těch, kteří by nejraději zavedli jakési „právo šaría po našem“. Nepříliš odlišné od toho, které zmateně a často lživě výstražně interpretují.
Jsou stejně frustrovaní jako ti, kteří křičí „Alláhu Akbar!“ při násilných činech. Jen dosud nenašli odvahu k akci. Zatím jenom žvaní. Chrlí svoje „rozumy“ na sociálních sítích a v parlamentu. Jenomže nenávist v nich je a bobtná.
Ruce by rádi zlodějům sekali. Nevěrné manželky bili. Buzny společensky degradovali. Oko za oko dloubali. Neposedný jazyk vyřezávali.
Jenom ne ve jménu Alláha.
Tedy v čím jméně? To si najdou. Ono se něco nebo on se někdo nabídne.
Jinak lidský materiál je dle mého soudu připraven. Ostatně neříkejte, že by fanatičtí islámisté nepochválili fanoušky fotbalové Sparty, když při derby se sešívanými statečně skandují: „Jude Slavia!“