Začátek degenerace, rok druhý, devětašedesátý, 21. srpen

21. 08. 2016 | 08:00
Přečteno 13941 krát
Budiž, v srpnu 1968 nám sfoukl svíčku svobody a nakročení k demokracii brutální a hanebný útok vojsk Varšavské smlouvy pod ideovým vedením a vojenským velením Moskvy. Jediné, o co se snaží současní rusofilové tuto agresi opřít je tzv. zvací dopis. Podepsáni na něm byli Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek.

Pamětníci vědí, že to byli lidé mravně degenerovaní. Služebníci cizí mocnosti, kremelští kolaboranti, vlastizrádci. Neměli pražádnou kompetenci, ústavní či zákonné právo žádat o znásilnění mojí i vaší vlasti. Myslím, že v srpnu 1968 a těsně po něm to dali lidé jednoznačně najevo. Zdálo se, že s nějakou citovou závislostí na Rusku je konec. Právě tak že je jasno vůči lidem, kteří tuto závislost podporují. Jediným pozitivním jevem okupace zdála se být emancipace vůči velkoruské myšlence.

Však potom, rok po vraždě svobody u nás, přišel srpen 1969. Už pár dní před fatálním jedenadvacátým vyšli do ulic českých velkých měst zejména mladí lidé, aby připomněli, že jsme okupovaná země, zavšivená šířící se kolaborací a lhostejností k osudu státu a jeho lidu. Zasáhli proti nim jednotky policie, milicionáři a armáda. Ohledně vojáků: byla to největší akce ČSLA od roku 1948 a do roku 1989. Prahou projížděla (a na lidi najížděla) těžká technika; tanky a obrněné transportéry jako ocelová monstra. Pod Cukrákem stály houfnice.

Zásah proti demonstrantům nebyl tvrdý. Byl brutální. Brachiální. Zamindrákovaně zvířecí. Viděl jsem na vlastní oči dva příslušníky lidových milicí (pro nepamětníky – Lidové milice -- ozbrojená složka KSČ, mající ke komunistům podobný vztah jako SS k NSDAP), kteří vlekli po zemi (či zvedali z dlažby) tak šestnáctiletou zbitou holku. Každý za jednu polovinu vlasů. Myslím si dodnes, že ti milicionářští dědkové byli zpití nebo zfetovaní. Moji přátelé, kterým se nepodařilo utéct, tak jak se zadařilo mně, si prošli několika „uličkami“, v nichž je obušky mlátili stateční socialističtí policajti a policajtky. Ti zvlášť horliví také hrdinsky kopali; co možná do nejcitlivějších míst. Potom si kamarádi odseděli v přeplněných pankráckých celách tři až čtyři týdny. Bez soudu. Ochránci „nerozborného přátelství se Sovětským svazem“ si i zastříleli na živé terče. Tři zabití v Praze, včetně třináctiletého kluka, který se pokoušel skrze tu melu dostat z Wilsonova nádraží k příbuzným. Dva zamordovaní v Brně. Jedna z nich mladá dívka. Vstřel byl zezadu.

Mocenské ozbrojené složky státu a státostrany se chovaly jako hejno citově zdegenerovaných psychopatů.

A pak jsme četli v Rudém právu prohlášení: byla vydána zákonná opatření, podle nichž zásah proti demonstrantům byl správný. Také jsme pochopili, že zadržení budou mít problémy se studiem a v zaměstnání. Podepsáni: Ludvík Svoboda, prezident republiky, Oldřich Černík, předseda vlády… Alexander Dubček, předseda Federálního shromáždění (tam byl v prvním kroku sestoupen z funkce šéfa komunistů, pak už jen poníženě a nedůstojně přijal funkci velvyslance v Turecku, aby skončil kdesi zcela odstrčen). Muži Ledna. „Jsme s vámi, buďte s námi!“ byl jejich oblíbený slogan. Byli s námi až tolik, že nás nechali zbít a mučit. Některé bodrými strýčky z milicí i zavraždit. Degenerace slušnosti.

Na chování vůdců „reformních komunistů“ je zcela zřetelná skutečnost, že rok 1968 nebyla pražádná regenerace socialismu. Představitelé této části tzv. obrodného proudu byli stále hluboko zaťati v ruských zadcích. A když z nich byli nakrátko vypuzeni, našli si rychle a poníženě cestu zpátky. Degenerace samostatné politiky. Její proměna v moskevsko-soudružskou poslušnost.

Bylo vydáno Poučení z krizového vývoje. V něm bylo řečeno, že okupace byla to nejsprávnější, co se mohlo stát. Začaly nejprve komunistické a pak i „nepartijní“ prověrky. Kdo agresi Moskvy odmítl, byl vyobcován. Ze strany. Z místa. Ze společnosti. Stal se „občanem druhé kategorie". A táhlo se to s ním léta a léta.

Dodneška tvrdím, že všichni ti, kdož zůstali v Komunistické straně Československa po těchto čistkách, byli svým způsobem vlastizrádci. Souhlasili s okupací své vlasti. Za osobní záchranu či prospěch. Degenerace občanství.

Srpen 1969 byl v mnohém počátkem degenerace. Ne jednotlivců. Celé společnosti. Normalizace se stala jakousi zvrácenou „společenskou smlouvou“. Občané dostali nějaký generální pardon na drobné přikrádání. „Kdo nekrade, okrádá rodinu!“ byl oblíbený slogan. Objevili se veksláci. Za podpis vázacího aktu s StB získal fízl mnoho výhod. Někteří to dělali z lásky k udávání. Kvalifikací nebyly schopnosti, ale členství v KSČ. Elita byla zadupána (pokolikáté už v této zemi!). Póvl dostal prostor a mohl naplňovat své šupácké a zupácké ambice. Politické, kariérní i obchodní. Degenerace všeho.

Platilo se jediným: loajalitou s kolaborantským režimem. Režimem, řízeným z Kremlu a Kremlu posluhujícím. Někdy se mi zdá, že to některým současným politikům -- i těm nejvrcholnějším -- jaksi zůstalo nebo se tím nakazili. Že mají vůči Moskvě degenerativní změny na páteři. Způsobuje je asi virus, žijící v české půdě. Či možná přenášený ruskými penězi či kompromitujícími materiály.

Postupně se tato mravní degenerace přenášela do celé společnosti. Ustupovali jsme z jakýchkoliv zásad. Dělali přisprostlé kompromisy. Ohýbali záda a při tom předstírali, že se chystáme vzlétnout vzhůru. A žádné vzhůru nebylo. Degenerace hodnot.

Období, zvané „normalizace“, byl, myslím, největší a nejhlubší degenerativní proces v historii života naší společnosti. Tzv. období temna byla proti tomu procházka růžovým tolerantním sadem. A táhne se to s námi jako odporný sliz. Neseme si toto naše kolektivní selhání, tuto kolaboraci s sebou. Je to stále v nás; jako v koze.

Krátké období po listopadu 1989 bylo nádherné, vzrušující a přitažlivé. Pak se ukázalo, že normalizační nákaza byla pouze zaléčena, zdaleka ne vyléčena a už vůbec ne zlikvidována. Historik Jiří Suk napsal: „Revoluce étosu se brzy změnila v revoluci zájmů.“ Ukázalo se, že svoje zájmy nejlépe umějí prosadit lidé, vyučeni normalizací. A že my ostatní, stejným obdobím zdegenerovaní, nejsme schopni se jim ubránit. Naopak, že podléháme populistickému, vyčůranému, egoistickému, jájinkovskému, zlovolnému žvanění, slibům a lžím. To nám vážně nevadí, že prezident naší země byl několikrát odsouzen coby lhář? Jak a za co bylo postaveno Čapí hnízdo?

Vrcholem občanské degenerace je, že je volíme s pocitem, že činíme to nejlepší pro sebe, svoje děti i pro svou zemi. Stejně tak, jako tehdy, když jsme „ryli držkou v zemi“, aby se děti dostaly na školu.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy