Neonacisté a starobolševici mají trochu pravdu: při výročích 21. srpna na něco zapomínáme

04. 09. 2017 | 10:11
Přečteno 6109 krát
Pokaždé, když společnost reaguje na darebáckou invazi vojsk Varšavské smlouvy pod vedením Moskvy a následující ponižující sovětskou okupaci, ozvou se kritické hlasy: toto výročí se připomíná, ale 15. březen 1939 ne. Zaznívá to zejména z táborů neonácků a starobolševiků, dvou vrhů z jednoho pelechu; podobné jsou si mnohým, hlavně opovržením pravidly a zásadami lidskostí.

Především: v tom základním lžou. Vzpomínka na německou okupaci zde rezonuje stále. Právě tak se probíráme traumatem Mnichova.

Nezapomněli jsme ani na 28. říjen 1939, v němž v Praze, v Žitné ulici zavraždili studenta Jana Opletala. (Tady bych se rád zmínil o jedné opravdové „zapomínce“ – ten den byl zabit i dělník Václav Sedláček, pekařský pomocník. Toho si, myslím, připomínáme méně, než bychom měli.) Ani 17. listopad téhož roku nevypadl z paměti. Persekuce studentů zůstala součástí historické paměti. (Opět jenom taková drobnost: myslím, že málo se ví a mluví o studentech-vojácích, kteří v Londýně úspěšně navrhli 17. listopad jako Mezinárodní den studenstva. Tři generace mají vymyté mozky „zásluhami“ jakéhosi pofidérního Mezinárodního svazu studenstva, filiálky Moskvy, zejména ovšem nejspíš NKVD a později KGB.)

Tedy: nezapomíná se. Připomíná se. Ví se.

Toho 21. srpna ovšem doopravdy zapomínáme. Trestuhodně zapomínáme. Pro pohodlí vlastního svědomí jsme si vytěsnili výročí, které je jenom o rok mladší, než to okupační. 21. srpen 1969. A dny s ním sousedící. V nich totiž v Praze a mnoha dalších městech, vystoupili občané na desetitisícových demonstracích na protest proti sovětskému zhanobení své vlasti. Zpočátku pokojné demonstranty brutálně napadly jednotky policie a Lidových milicí. Na masakr odpověděli stateční občané, zejména mladí, budováním barikád. Kolaborantská moc je rozjezdila tanky. V týle jako zabezpečení totiž měly tzv. pořádkové jednotky Československou lidovou armádu. Byl to její největší zásah od války do roku 1989. Tanky si takhle „bojovně“ zajezdily poprvé a naposledy. Proti vlastním občanům, vyjadřujícím nesouhlas s okupací. Pod Cukrákem stály houfnice, namířené na Prahu.

Definitivně vlastizradu, vedenou „normalizující se“ komunistickou stranou dokonali Ludvík Svoboda, Alexander Dubček a Oldřich Černík. Podepsali z pozice svých funkcí „pendrekový zákon“, který byl neústavně přijat tehdejšími poslanci -- „zástupci lidu“. Svoboda parafoval coby prezident (však jsme mu od té doby říkali „děda Zradílek“), Černík stále ještě jako předseda vlády a Dubček z pozice předsedy Federálního shromáždění, v níž se stále snažil zachránit si svou hroutící se bolševickou kariéru (aby došel až na okraj propasti lidské důstojnosti ve funkci velvyslance v Turecku, z níž ho nakonec stejně trapně vykopli). To se ten Hácha v osmatřicátém choval mužněji než tito tři soudruzi.

Lidé na náměstích křičeli jejich jména jako symboly svého odporu vůči okupaci a oni už už se hnali podškrábnout dekrety, podle nichž bylo bití demonstrantů v pořádku, naopak největší „mlátičky“ dostaly metály. Na základě oněch „mimořádných opatření“ mohli být zadržení uvězněni bez soudu až tři týdny, vyhozeni ze škol, ze zaměstnání…

Co je ale podstatné: v těch dnech bylo zavražděno pět lidí. Bohumil Siřínek, František Kohout, Vladimír Kruba v Praze, Dana Muzikářová, Stanislav Velehrach v Brně. Siřínkovi bylo 14 let, umíral několik dní na následky průstřelu břicha. Do víru událostí se dostal náhodou. Jel jenom přes Prahu domů do Mladotic na Písecku ze svého prvního čundru. Chtěl si u tety, která bydlela na Tylově náměstí, vypůjčit peníze. Došly mu. Doplatil na to životem.

Osmnáctiletá Dana Muzikářová byla zastřelena zezadu do hlavy. Utíkala před zasahujícími „hrdiny“ z SNB a LM. Tak ji některý z nich statečně odpráskl. Asi ji nemohl dohnat a trochu ji povláčet za vlasy, jak to v těch dnech hlavně milicionáři s gustem praktikovali na mladých děvčatech. Nevymýšlím si. Byl jsem tam. Viděl jsem to. Několikrát. Asi se na to cvičili.

Vraždili nejpravděpodobněji příslušníci Lidových milicí, členové neústavní „ozbrojené pěsti dělnické třídy“. Lidové milice byly Komunistické straně Československa tím, čím SA pro NSDAP. Analogie je tady zcela zřejmá. Vskutku, bohužel, musíme říci, že vrahy byli tito nezákonně vyzbrojení gangsteři „pravděpodobně“. Vyšetřování oněch pěti vražd sice začalo, ale brzo skončilo pod koberci stranických sekretariátů. Vše tedy závisí na vzpomínkách lidí, kteří u toho byli. Ti mluví o milicionářích, zasahujících na inkriminovaných místech vražd.

Ano, na onen 21. srpen zapomínáme. Připomeneme si jenom mezinárodní zločin cizích armád, řízených odkudsi z dalekého Kremlu. Bez upomenutí pomineme dny o rok později, kdy stáli kolaborantští esenbáci a milicionáři na rozkaz kolaborantských komunistických politiků proti protestujícím vlastencům. Kdy je bili a ničili jejich životy.

Krátká paměť? Podvědomé vytěsnění? Nebo nečisté svědomí?

Byly to okamžiky, kdy se tomuto národu začal lámat morální vaz. Kdy jsme začali vstupovat do „normalizace“, která nebyla ničím jiným než „studenou vlastizradou“. Kdy jsme sami v sobě udusili hrdost, odvahu, slušnost. Lásku a úctu ke své zemi.

Zapomněli jsme na těch pět zavražděných.

Ututlali jsme sami v sobě i zabíjení nevinných, abychom si nemuseli připomínat každodenní selhávání, jehož jsme se potom dopouštěli.

Jejich krev nechť padne na jejich vrahy.

Jejich zapomnění pak na naše svědomí.

Tak já je pro jistotu ještě jednou připomenu:

Dana Muzikářová

Bohumil Siřínek

František Kohout

Vladimír Kruba

Stanislav Velehrach

Zavraždili je, víte? 21. srpna 1969.

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy